Jesse Owens kdysi ovládl Berlín - árijcům navzdory
Tucson (USA) - Americký sprinter Jesse Owens proslul mimořádnými výkony na atletické dráze i jako symbol černošského boje proti rasismu. Z naprosté chudoby se vypracoval až ke slávě a světové proslulosti, i tak měl těžký život. Přestože nacistickému Německu v roce 1936 názorně předvedl, že všechny rasové teorie jsou nesmyslné, ve vlastní zemi musel čelit segregaci černochů. "Vrátil jsem se do vlasti a po všech těch příbězích o Hitlerovi jsem stejně nesměl cestovat v přední části autobusu. Musel jsem k zadním dveřím," líčil. Fenomenální sportovec zemřel 31. března 1980, na rakovinu plic.
Na dráze poprvé šokoval v květnu 1935. Coby dvaadvacetiletý mladík během závodů na stadionu michiganské univerzity v Ann Arboru během chvíle překonal či aspoň vyrovnal čtyři světové rekordy. K přepsání historických tabulek ve skoku do dálky a bězích na 100 a 220 yardů a 220 yardů s překážkami mu údajně stačilo pouhých 45 minut. Jako první člověk se v dálce přenesl přes hranici osmi metrů (813 cm) a tuto magickou vzdálenost nedokázal dalších 25 let překonat žádný sportovec.
Sportovec, který vešel do dějin
Ještě déle trvalo, než se někomu podařilo aspoň vyrovnat čtyři zlaté medaile, jež Owens vybojoval v nepřátelském prostředí na olympijských hrách v Berlíně 1936. Napodobit jej dokázal až o 48 let později Carl Lewis. Owens však bude s Berlínem navždy spjat i proto, že hry přímo před zraky Adolfa Hitlera proměnil z oslavy árijské rasy v milník boje proti rasismu.
Obrovské Owensovy popularity po berlínských hrách využili lidé z vedení americké výpravy v čele s Avery Brundagem, pozdějším předsedou Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Uspořádali turné, při němž Owens běhal v různých městech celé Evropy. Objevil se rovněž v Praze, ve Stockholmu už ale vyčerpaný běžec odmítl vystoupit a Brundage mu zastavil činnost. Následně musel odejít z amatérské asociace a tím pádem vlastně ukončit závodní kariéru.
Světská sláva - polní tráva
Poté si přivydělával si aspoň estrádním závoděním se sprintery, jimž na startu dával několik metrů náskok. Ještě potupněji ale působilo, když více než desetinásobný světový rekordman v přestávkách basketbalových nebo baseballových utkání běhal proti koním a psům.
"Jednu dobu jsem byl nejslavnější muž světa. Každý si se mnou chtěl potřást pravicí, každý mě plácal po zádech. Ale nikdo mi nenabídl práci."
Nakonec se usadil v Chicagu, kde založil institut pro postižené černé děti a sirotky. Až do konce života bojoval proti rasismu. Nebál se ale ani kritizovat bojkot olympijských her a dalších velkých soutěží, s nímž naopak přišli černošští sportovci. "Na rasismus se nesmí odpovídat jinou formou rasismu," říkal.
