Medailový tlak cítím z okolí. Do hlavy to ale nechci, jinak se zblázním, hlásí Švábíková před HME
Koulař Tomáš Staněk by nemusel být s útokem na medaili na blížícím se halovém mistrovství Evropy v Istanbulu z české výpravy sám. Pozornost se bude směřovat i k mladé naději v tyčkařském sektoru Amálii Švábíkové. Rodačka z Kadaně o víkendu vytvořila nový republikový halový rekord a zařadila se mezi adeptky na cenný kov. Sama však zůstává s cíli pro šampionát při zemi. "Sama si to do hlavy nechci cpát, protože se z toho nechci zbláznit," řekla.
Překonat si osobní rekord, to je pro atlety vždy velká událost. Dokázat to dvakrát během pár týdnů, to už je pak bomba. Navíc když se k tomu přidá i vytvoření nového českého halového rekordu. A přesně takový scénář potkal tyčkařku Amálii Švábíkovou, která do roku 2023 vlétla jako uragán.
Místem zaslíbeným se pro třiadvacetiletou závodnici opět stala Ostrava, kde si už loni na Zlaté tretře vytvořila osobní maximum 460 cm.
A letos? Nejprve si v rámci Czech Indoor Gala vylepšila halový osobák na 457 cm, aby na stejném místě vše vygradovalo v rámci víkendového mistrovství republiky. Na třetí pokus přelétla laťku ve výšce 472 cm, čímž posunula nejenom výrazně své celkové maximum, ale o centimetr překonala také dosavadní lídryni českých halových tabulek Jiřinu Svobodovou (nyní Kudličkovou) z roku 2014.
Švábíková tím potvrdila vzrůstající formu. V sezoně třikrát závodila a vždy z toho byl výkonnostní posun. Při své premiéře zdolala laťku ve výšce 431 cm, poté 457, aby vše vyvrcholilo zmíněným rekordem.
"Postupně to jde nahoru a jsem za to ráda. Už je to vysoko a bylo by skvělé, kdybych výkony ustálila a byla bych pravidelně kolem hranice 470. Od toho se to bude vše nyní odvíjet a může to jít ještě výš," řekla juniorská mistryně světa z roku 2018, která halový domácí šampionát opanovala podruhé v řadě.
Že by mohla jít ještě nahoru, věří i její trenér a bývalý tyčkař Štěpán Janáček, který souhlasí se svojí svěřenkyní i v tom, že rekordní pokus paradoxně nebyl bez chyb.
"Skok nebyl ideální, ale nahoře už byl dobrý. Rezerva je v předodrazovém rytmu a schopnosti přenést si do tyče více energie. Proto v současnosti v tréninku pracujeme na rychlosti. Když bude vyšší, bude schopná si vzít tvrdší tyč, třeba až o jeden stupeň, a to už potom může být i deseticentimetrové zlepšení," popsal možnosti české naděje.
Švábíková proto před březnovým šampionátem v Istanbulu pečlivě piluje právě rozběhy i kvůli zranění, které ji v prosinci potkalo, a musela si dát od tréninku pauzu. "Snažíme se to trochu dohnat a věřím, že do Istanbulu to vygraduje a hodnoty se ještě zlepší," řekl kouč.
Sama česká závodnice cítí pokrok už nyní, a to nejenom v rychlosti. "Určitě jsem zrychlila a zesílila. A je to opravdu znát. Největší posun pak vidím v tom, že jsme zapracovali na detailech. Soustředíme se hodně na rozběhy a aby v konci došlo ke zkrácení a já tolik nepodbíhala," vysvětlila.
Lépe jen dvě Evropanky
Švábíková svoji formu bude pilovat před šampionátem ještě na jednom závodě ve Francii, kde bude chtít otestovat fazónu v rámci mezinárodní konkurence a výsledek by jí mohl napovědět, jaké budou její šance na halovém evropském šampionátu v Istanbulu.
Něco ale už nyní naznačují dosavadní nejlepší výkony evropské špičky. V nich si vede česká reprezentantka velice dobře. Lépe letos zatím skočily výš jen Slovinka Tina Šutejová (482), bronzová medailistka z loňského HMS v Bělehradě, a úřadující mistryně Evropy pod širým nebem Wilma Murtová (475) z Finska.
I proto na Švábíkovou míří před šampionátem pozornost a začíná se mluvit o útoku na cenný kov. Sama však zatím zůstává při zemi.
"Největší tlak cítím z okolí. Sama si to do hlavy nechci cpát, protože se z toho nechci zbláznit. Okolí mi to rádo připomíná, že medailová ambice tam je, ale já si chci nastavit nižší cíle a potom s tím budu pracovat dál. Proto bych ráda hlavně do finále a pak uvidíme, jak to půjde," dodala.
Šampionát se v Turecku uskuteční od 2. do 5. března. Kvalifikace žen je na programu v pátek 3. a finále pak o den později. Bude i se Švábíkovou? A třeba dokonce i s medailovou radostí?