Útok na bronz nevyšel. Bez zlepšení financování se ale český sledge hokej neposune
Na letošních paralympijských hrách v Pchjongčchangu chtěli čeští sledge hokejisté zaútočit na bronzové medaile. Po úvodní porážce však ztratili reálnou naději na cenný kov. Po skončení turnaje se tak znovu otevřela diskuse ohledně financování paralympijského sportu v České republice, které je v porovnání s profesionálními a poloprofesionálními týmy v zahraničí nedostatečné.
Čeští sledge hokejisté měli před paralympijskými hrami ideální scénář. Při neúčasti Rusů byla cesta k bronzu pro zbytek světa volná, neboť podle předpokladů si finále měly zajistit Spojené státy a Kanada. Přesto hned první zápas zhatil české reprezentaci vysněný cíl a po porážce s Koreou (2:3 PP) bylo prakticky jasné, že plánovaný útok na cenný kov nevyjde.
"Byla to asi největší šance šáhnout si po tom po spoustě let, když z toho vypadli kvůli dopingovým problémům favorizovaní Rusové. Ti by v první čtyřce určitě byli. Tím pádem se to otevřelo i pro nás a bylo to o tom zápase (s Koreou), který bohužel nevyšel. Nicméně jsme hráli dál a myslím si, že zápas o páté místo je to, co bychom měli papírově splňovat," uvedl ke konečné šesté příčce reprezentační brankář Michal Vápenka.
Samotným hráčům neměl reprezentační trenér Jiří Bříza co vytknout. Pochvaloval si nasazení týmu v průběhu celého turnaje. "V každém zápase tam nechali opravdu všechno. My jsme měli herní plán těžký, protože jsme odehráli čtyři zápasy ve čtyřech dnech," řekl Bříza. "S čím nejsem spokojen, je to, že nemáme podobné podmínky jako ostatní země na takovém turnaji. Kdybychom mohli být připravenější, mohli bychom si vydobýt lepší pozici pro to, získat jednou velkou medaili," dodal Bříza.
Bříza tak připomněl palčivý problém ve špatném financování paralympijského sportu, a to nejen u sledge hokeje. "Drtivá většina týmů jsou profesionálové nebo poloprofesionálové. Norové nebo Švédové, kteří řeší nějakým způsobem zaměstnání, mají takové podmínky, že jsou každý den na ledě," přidal se Vápenka.
"Mají nějaký tréninkový plán, který můžou splňovat. Mají prostředky na to, aby mohli fungovat, a pak se o víkendu sjedou na nějaké reprezentační akci, kde se ty věci spojí. Fungují v úplně jiném módu, než když jsme odkázaní na víkendové soustředění jednou za měsíc," prozradil Vápenka.
Bližší vhled do tuzemské praxe nabídl Bříza. "Kluci mají v klubu jeden trénink týdně a my se pak sejdeme zhruba jednou za tři týdny na víkend a to je strašně málo. Z hlediska financování bychom opravdu potřebovali větší podporu, abychom mohli pracovat na klubové úrovni v reprezentačním týmu a abychom tak mohli do budoucna konkurovat světu," navázal na gólmana Bříza.
Forem, jak finančně podpořit rozvoj sledge hokeje, je zajisté víc, pokud se ale nenastaví hlubší systematická práce, tak se "parahokej" nikam neposune, jak potvrzuje Vápenka: "Jakákoliv forma i zviditelnění je pro nás jedině dobře, protože se budeme moct dostat k dalším variantám financování," dodal.
