Swansea na vzestupu. Co znamená malý velšský klub pro Premier League?
Londýn - Nedělní finále anglického ligového poháru mezi Bradfordem a Swansea se zapsalo do historie již před začátkem utkání. Poprvé se totiž do něj probojoval tým ze čtvrté ligy. Ale ani takový úspěch Bradfordu by neměl zastřít pozoruhodný příběh týmu, který by do značné míry mohl změnit způsob, jakým uvažují anglické kluby.
15. ledna 2003. Chladný středeční večer na stařičkém hřišti Vetch Field skončil pro domácí tým nepříznivě. Prohrál další zápas v sezoně – tentokrát s Bury 2:3 – a propadl se až na dno čtvrté nejvyšší soutěže. Sestup by pro Swansea znamenal konec v anglickém ligovém systému, propad do regionálního "pralesa" a s ním obrovské finanční potíže. "Tady jde o naše kariéry. Jestli sestoupíme, bude to pro nás pohroma. Až dvacet hráčů by mohlo být bez práce," přemítal obránce Jason Smith pro jeden z lokálních deníků.
O deset let později jeho bývalý spoluhráč Leon Britton zvedá nad hlavu první velkou trofej pro klub v historii.
Fotbal Fokus - první díl o Serii A (//sport/exkluzivne-na-ct-sport/215705-serie-a-tahle-liga-neni-pro-stary/): Dokáže se italská liga vrátit na své pozice? A proč v soutěži najednou prosperují mladí hráči a manažeři?
Bez peněz na elektřinu
Vývoj, kterým si během těch sezon Swansea prošla, je úctyhodný. Jistě, z výhry v ligovém poháru se před dvěma lety radoval i Birmingham, a přesto na konci ročníku sestoupil. Swansea se však podobný průběh sezony jistě vyhne. Dva roky poté, co postoupila do Premier League, se drží v poklidném středu tabulky. Prezentuje se atraktivním fotbalem, stačila porazit Manchester City, Chelsea či Arsenal a má ve svém týmu skvělé hráče - již zmiňovaný Leon Britton je porovnáván se Xavim a letní posila z Vallecana Michu je třetím nejlepším střelcem anglické nejvyšší soutěže.
Swansea přitom v roce 2003 čelila existenčním výzvám na několika frontách. Klub se musel vyhnout sestupu dva roky poté, co jej za jednu libru zachránila před bankrotem skupina fanoušků a lokálních podnikatelů. Složitý úkol však mužstvo zvládlo – zachránilo se v poslední den sezony výhrou 4:2 nad Hullem a z dluhů se klub postupem času vysekal. "Před lety tady nebyly peníze ani na to, aby se zaplatila elektřina na Vetch Field," řekl loni bývalý kouč Swans Brendan Rodgers. Dnes má velšský klub krásný nový stadion Liberty.
Jinak než ostatní
Swansea se v Premier League vyznačuje ojedinělou strukturou – už jen tou majitelskou, která zůstala od roku 2001 neměnná. Nikde jinde v nejvyšší anglické soutěži nemají fanoušci tak velké slovo ohledně chodu klubu jako právě ve Swansea – příznivci si dokonce i volí svého zástupce do představenstva. To je v lize, kde se většina klubů stále více globalizuje a odosobňuje od svých fanoušků, nevídané.
Jde však také o fungování sportovní stránky Swansea. "Museli jsme se oprostit od typického britského herního systému," vypráví předseda představenstva Huw Jenkins. "Přestat se spoléhat na 4-4-2 a dvoumetrové hráče, kteří neustále pobíhají dokola. Většina klubů nemá jasnou vizi a nechává na manažerovi, ať si nastaví způsob hry. Pak si je vyměňují tak často, že zabřednou do bezvýchodného kolotoče. Museli jsme zkusit něco jiného. Začít soupeřit s kluby, které si myslí, že utrácení peněz je jediná cesta k úspěchu," dodává.
Gólové parametry
Swansea si k tomu zvolila odlišný způsob fungování – ten kontinentální. Trenér se zabývá především prací s hráči, vše ostatní mají na starosti funkcionáři. "Trenéři museli zapadnout do parametrů, které jsme si nastavili. Nechceme sem přivádět někoho, kdo by tu měl řídit klub. Na to už tady máme lidi, kteří to dělají dobře," pokračuje Jenkins.
A má k tomu dost důkazů. Například úspěšná přestupová politika klubu je do značné míry předurčena vyspělým systémem stautingu, který dává důraz třeba i na práci se statistikami. Díky tomu si Swansea jako hlavní přestupový cíl zvolila Michua z Raya Vallecana – střelec 19 gólů v sezoně přitom velšský klub stál pouhé dva miliony liber. Swansea tak jednak značně vydělává na přestupech – loni například získala více než 21 milionů liber za prodej Joea Allena či Scotta Sinclaira – a vhodně a levně odcházející hráče nahrazuje.
Přestože moc trenérů je omezená, ony parametry si do jisté míry nastavují sami. S důrazem na hru po zemi, na presink, rozestavení 4-3-3 a pokud možno neustálé držení míče přišel Roberto Martinéz, dnešní trenér Wiganu. Na něj pak navázal Brendan Rodgers a současný kouč Michael Laudrup pak herní styl Swansea vzhledem k jejím skromným poměrům dovedl téměř do dokonalosti. Její obrana působí jistěji, ale zvláště přechody do útoku jsou mnohem preciznější a přímočařejší.
Dárek ke stému výročí
To vše v neděli kulminovalo jednoznačným finálovým vítězstvím ve Wembley. Ačkoliv byl čtvrtiligový Bradford jasným outsiderem, totéž se říkalo i před jeho střetnutími s Wiganem, Arsenalem či dvojzápasem s Aston Villou. Swansea však svého soupeře přehrávala od úvodního hvizdu. Ke svému stému výročí si nadělila první velkou trofej v historii, trofej navíc korunovanou stylovým finálovým výkonem. Držela míč v 72 procentech času, přestřílela svého soupeře 15:1, nepustila jej vůbec k ničemu a zaslouženě vyhrála 5:0.
Swansea si tak jako první tým Premier League v sezoně vysloužila účast v evropských pohárech. A ať už se její hlavní hvězdy po letním přestupovém okně přesunou kamkoliv, několik věcí je na základě předchozích zkušeností téměř jistých. Kromě toho, že si velšský klub se situací nejspíš znovu poradí, ukázal anglickým týmům nové možnosti. Možnosti, které by je mohly obohatit zvláště v době, kdy Premier League oproti ostatním špičkovým evropským ligám spíše stagnuje.
