Šéftrenér Rybář na odchodu hovořil o budoucnosti českého biatlonu i o Koukalové

O sezoně a týmu

Končí sezona. Teď máme zhruba týden na to, abychom ji uzavřeli, udělali hodnocení. Poslední sezony byly úspěšné, ale pořád je tam dost hluchých míst a máme co napravit. Není to o tom, že bychom koukali a říkali, že v českém biatlonu je všechno super. Máme tam mezery, které je třeba zalepit. Už je čas naplánovat i to čtyřleté období směrem ke Hrám v Číně. Zapojit mladší sportovce do vrcholového biatlonu. Šetrně udělat generační výměnu, až se ti, co dosud reprezentovali, rozhodnou skončit, aby po nich nezůstala díra. 

O pozici šéftrenéra

Jsou tu trenéři, kteří to dělají už dlouho a nemyslím si, že to nezvládnou. Ale pozice šéftrenéra není jen o trénování na place, ale nejdůležitější pořád zůstává sportovec. Když nemáte dobrého biatlonistu, nic s tím neuděláte. Sportovci zase vědí, že pokud nebudou mít zázemí, tak ten výkon nepodají. Jsou to spojené nádoby a ve vrcholovém biatlonu to všechno musí šlapat. Pořád tam něco málo chybí. A to jsou výzvy i pro ty další budoucna a možná i pro mě. Co bude dál? Stýskat se mi určitě bude. Byla tam spousta okamžiků, potkal jsem spoustu lidí, budu mít na co vzpomínat. Ty pozitivní i negativní věci člověka posunou dál. Občas mi to bude scházet, ale já neodcházím s tím, že bych byl zhrzený. Můžu se podívat za sebe a říct si, dělal jsem to tak, jak jsem mohl. Nedocházím nikam mimo biatlon – beru to jako další výzvu a uvidím, co přijde.  

O Gabriele Koukalové

Dlouhou dobu jsem si říkal, že u nás všechno fungovalo výborně. To je hlavně o těch starších sportovcích. Tak dlouhá doba prověří vztahy mezi sportovci i trenérem výborně. Přijdou momenty, kdy toho mají oba plné zuby. Ale když si navzájem věří, tak se dá udělat dost práce a společný cíl je to nejdůležitější. V tomhle směru mám s Gábinou spoustu hezkých vzpomínek a nechci si je kazit tím, že to takhle skončilo, když přišly zdravotní problémy, samozřejmě to bylo proprané médii. Kde je to vždycky trochu vytržené z kontextu a vypadá to hůř, než to kolikrát je. Na druhou stranu, teď se objevuje spousta článků, které jsou i pro mě trochu zarážející. Ale já to mám v hlavě furt nastavené tak, jak to bylo. Gábina toho udělala pro český biatlon spoustu, já jsem s ní prožil spoustu hezkých chvil a úspěchů a jsem rád, že takový sportovec v českém biatlonu byl, a já doufám, že ještě třeba bude zpátky. Je to o tom, že člověk toho někdy má až nad hlavu a potřebuje si dát občas oraz. Já to tak beru. I ona si ten oraz zaslouží. Těch okolních vlivů na vrcholového sportovce je tolik, že není úplně lehké to ustát. Z toho mediálního tlaku začne člověku být někdy až úzko. Jdete si jen nakoupit a lidi vás poznávají. Neuděláte nic, aniž by o tom někdo nevěděl. V tomhle duchu je to daň za úspěch a věřím, že Gábina, když říkala, že ještě neřekla poslední slovo, tak že ještě přijde a bude bojovat o další úspěchy.

O budoucnosti mužské reprezentace

Já to vidím optimisticky. Nebude to jednoduché, ale třeba Adam Václavík je pro mě trochu zklamáním v této sezoně, ale ne výkonností, ale tím, jak to nezvládl ještě prodat. To předvedl až v posledních dvou štafetách. Kdyby to předvedl ve sprintu, tak by byl v první dvacítce. Pak je tu Kuba Čtvrtecký. Je taky ještě další rok junior. To jsou lidi, kteří jsou tomu sportu ochotni obětovat strašně moc, nečekají, že to přijde samo. To je pro mě největší strašák, když přijdou mladí do týmu a čekají, že ten systém to za ně udělá. Ale pokud nebude sportovec přesvědčený, že se chce někam dostat, a bude to dělat na sto, sto deset procent s tím, že to končí tréninkem, nedokáže moc. Právě čas okolo tréninku je důležitý. Obětovat biatlonu volný čas, aby mu to ten sport pak vrátil. Bez toho se úspěch nedá získat a nemyslím si, že všichni u nás to tak dělají.   

O budoucnosti ženské reprezentace

Letos, při neúčasti bývalé jedničky Gábiny Koukalové, táhla tým Veronika Vítková. Byla to její druhá nejlepší sezona. A jak jsou na tom další? Eva Puskarčíková měla hrozné výkyvy v sezoně, měla problémy s ramenem. Ale věřím, že to pro ni bude motivace do další sezony. Jesika Jislová je příjemné překvapení. Je to přicházející generace a v Číně by měla být jednou z opor týmu. Markéta Davidová je největším příslibem do budoucna, pokud zvládne přechod mezi dospělé, který není nikdy lehký. Je velký talent a ví, co chce dokázat. Jednou může být velkou hvězdou.