POHLED Z ANGLIE: Sparta proti Plzni neměla svůj den. Stramaccioni si ale zaslouží chválu

"Odehráli jsme velice těžký zápas," řekl kouč Plzně Pavel Vrba po nedělním zápase proti Spartě. "Sparta podala nejlepší výkon sezony a tentokrát jsme nebyli tak dobří jako proti Liberci a Mladé Boleslavi," upozornil třiapadesátiletý trenér.

Vzešla tato slova z úst trenéra, jehož tým právě prohrál v klíčovém zápase se soupeřem o titul? Nebo byla vyřčena koučem, jehož odepisovaný tým se právě zapsal do historie, když si připsal nejlepší start v dějinách ligy?

Ve svém uplynulém sloupku těsně před reprezentační přestávkou jsem psal, že Viktoria Plzeň konečně našla plán B. Celé roky poté, co Vrba odešel k národnímu týmu, západočeský klub nebyl schopný změnit herní pojetí, když jeho styl založený na držení míče selhával. Letos je to jiná. Před dvěma týdny Plzeň díky taktickým změnám překonala Bohemians a nyní proti Spartě předvedla svou ošklivější stránku hry. A tak je zřejmé, že Plzeň je konečně flexibilním mužstvem, které dokáže vyhrát zápasy různými způsoby.

Výhra proti Spartě rozhodně nekorespondovala s filozofií pohledného fotbalu, která je spojovaná s Pavlem Vrbou. Většinu zápasu byla Plzeň přitlačená ke zdi, a jak také Vrba podotkl, jeho tým odehrál nejhorších 90 minut v sezoně.

Oblíbené klišé říká, že mistrovský tým vyhrává, i když hraje špatně. A jestli se tohle otřepané rčení potvrdí v květnu, lidé budou poukazovat na tento výsledek jako důkazní materiál. Prakticky od první minuty byla Plzeň donucena do role disciplinovaných hostů, kterým se nedařilo hledat správné cesty směrem dopředu.

Dominantní a smolná Sparta

Nebylo by přehnané tvrdit, že Sparta dominovala. Michael Krmenčík zažil nezvykle tichý den poté, co v Davidu Hovorkovi našel více než adekvátního soupeře. Duo Patrik Hrošovský a Tomáš Hořava, které doposud panovalo v záloze, zase nebylo schopné ukázat své kreativní schopnosti. A neopomeňme ani Milana Havla, skvělou ofenzivní zbraň z Bohemians, který ale čelil nevděčné úloze ubránit jak Jonathana Biabianyho, tak Ondřeje Zahustela. Kamkoliv se člověk podíval, Sparta byla lepší, a kdyby se zápas hrál kdykoliv jindy, domácí by pohodlně vybojovali tři body.

Ale co na tom záleží? Plzni to bude určitě jedno. Samozřejmě, Viktoriáni si občas zahrávali se štěstím a pomohlo jim i jestřábí oko rozhodčích, ale byli efektivní a zasadili zásadní úder, když šikovná hlavička Daniela Koláře překonala Martina Dúbravku nedlouho před koncem poločasu. Viktoria se tak stala prvním českým týmem, kterému se podařilo od začátku sezony vyhrát desetkrát v řadě.

Samozřejmě to byla Sparta, která doposud byla držitelem rekordu, když se jí podařilo vyhrát devětkrát z devíti utkání na začátku sezony 2011/12. Tehdy si ale letenský klub nechal ujít desetibodový náskok a nakonec skončil druhý, což je událost, na kterou majitel Daniel Křetínský a spol. budou chtít určitě zapomenout.

Hledání nové identity už plodí výsledky

Tehdejší sezona ale byla pro Spartu i o hledání nové identity. Letenští začali ročník s Jozefem Chovancem na lavičce a skončili ho s Martinem Haškem. Dva týdny před koncem sezony byl k týmu povolán Vítězslav Lavička. A také letošní sezona je revoluční, i když Daniel Křetínský zatím dodal svému trenérovi větší důvěru.

Andrea Stramaccioni přežil své třízápasové ultimátum, ovšem za jiných podmínek by sparťanská porážka s Plzní mohla signalizovat konec jeho působení v českém hlavním městě. V neděli ale Sparta podala zdaleka nejlepší výkon v této sezoně a italský trenér si zaslouží velkou pochvalu za to, jak připravil svůj tým.

Stramaccioni se výrazně zaměřil na pravou stranu, jeho taktika si vzala za cíl vystavit Milana Havla do těžké pozice a fungovalo to. Ondřej Zahustel byl mužem zápasu na pravém beku a nad svým protějškem dominoval po celý zápas. Skvělý průnik bývalého hráče Mladé Boleslavi také přinesl nejkontroverznější moment zápasu, když jeho zpětná přihrávka ve vápně zasáhla z blízké vzdálenosti vystrčenou ruku Jana Kopice. Penalta z toho ale nebyla. Už to prostě byl takový večer.

V druhém poločase měl Tal Ben Chaim šanci stát se nepravděpodobným hrdinou, když dalekonosná střela Václava Kadlece trefila tyč a spadla přímo na nohy izraelského reprezentanta. Po slabém začátku působení v České republice a poté, co si vyslechl spoustu kritiky, se čas na chvíli zastavil, než Ben Chaim udržel nervy na uzdě a po pár dotecích dopravil míč do sítě.

Letná propukla v nadšení, vlna rudých dresů přispěchala oslavovat s křídelníkem, ale pak byl vztyčen praporek. Zpětné záběry ukázaly, že rozhodčí posoudili situaci správně - tak tak. Bylo to možná nejtěsnější možné rozhodnutí. Být to jiný den, kdyby sudí viděli situaci z jiného úhlu...

Přestože Sparta prohrála, Stramaccioni přežil. Tento výkon zabral nějakou dobu, ale to by asi zabral vždy. Ale jestli je tohle jeho verze Sparty, může to být obávaná vyhlídka pro soupeře.

Jarolím a mezinárodní scéna: Nelehké spojení

Takže Karel Jarolím přece jen zůstává trenérem českého národního týmu. Po mnohých spekulacích, že by jednašedesátiletý kouč mohl opustit svou pozici (nejspíš po "vzájemné dohodě"), přišlo oznámení, že bývalý trenér Slavie a Mladé Boleslavi bude pokračovat až do Ligy národů a možná až do Eura 2020.

Od té doby, co Češi remizovali s Ázerbájdžánem na začátku kvalifikace o mistrovství světa, Jarolím vypadal jako muž, který není schopný najít svou nejsilnější sestavu. Pravdou je, že určité události mu nevyšly vstříc, jako třeba kolísavá forma hráčů, ale tohle už je jeho typická vlastnost, především v posledních letech.

Přestože z Mladé Boleslavi Jarolím vytvořil atraktivní tým, jeho působení ve středočeském klubu bylo charakterizováno téměř každotýdenními změnami v obraně a záloze. Nikdo zřejmě nebyl schopný Jarolíma přesvědčit, že si dlouhodobě zaslouží místo v základní sestavě.

Tato taktika může fungovat na klubové úrovni, kdy trenéři vidí své hráče na denní bázi, ale na mezinárodní scéně může tento přístup způsobit jenom problémy. Během kvalifikace Jarolím využil pětatřicet odlišných hráčů. Jen pár z nich, jako Tomáš Vaclík nebo Vladimír Darida, bylo přítomno téměř vždy, ale většina hráčů byla zaměnitelná. Pár nešťastníků, jako Tomáš Necid nebo Matěj Vydra, si zasloužilo pouhých pár minut.

Pokud má Jarolím uspět, musí si ujasnit kostru svého týmu. Ale to se snáz řekne, než udělá.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

A VIEW FROM ENGLAND: It wasn't Sparta's day. However, Stramaccioni deserves praise

“We played a very hard game,” Viktoria Plzeň boss Pavel Vrba said Sunday’s game against Sparta Prague.

“Sparta showed their best performance and this time we did not perform as well as we did against Liberec or Mladá Boleslav.”

Did those words come out of the mouth of a manager who had just seen his side lose a crunch game against a title rival? Or were they uttered by somebody who has just created history by guiding a team that many pundits had written off in the summer to an unprecedented start to the league season?

During my last column, written before the international break, I pointed out that Viktoria Plzeň had finally uncovered a Plan B. For years after Vrba had left to take over the national team role, the west Bohemian club had been unable to change tack when their possession-heavy approach was failing. Now, after switching things up to overcome Bohemians a fortnight ago and showcasing a nasty side to their game against Sparta, it’s fair to say that Plzeň are finally a multi-faceted outfit capable of winning matches in a variety of ways.

Their victory over Sparta Prague was by no means a win for the aesthetically pleasing philosophy that is associated with Pavel Vrba. For the majority of the game, Plzeň were on the back foot and as Vrba mentioned, they played the worst ninety-minutes of football so far this season.

The cliché is that champions win despite playing badly. And if that well-worn saying is going to ring true come May, then people will point to this fixture as evidence. Almost from the first whistle, Plzeň were forced into the role of the disciplined visitors who were unable to make sufficient in-roads when attempting to move forwards.

It isn’t a stretch to say that Sparta dominated. Michael Krmenčík had an unusually quiet day after finding David Hovorka more than a physical match and the duo of Patrik Hrošovský and Tomáš Hořava whilst excelling in marshalling the midfield, were unable to showcase their more creative abilities. And spare a thought for Milan Havel, such an attacking outlet against Bohemians, who was faced with the thankless task of containing Jonathan Biabiany and Ondřej Zahustel. Everywhere you looked, Sparta were superior and on a different night, the hosts could have picked up a comfortable three points.

But who cares? Plzeň certainly won’t. Sure they rode their luck at times and benefitted from some eagle-eyed officiating, but they were clinical and struck the sucker punch when Daniel Kolář deft header beat Martin Dúbravka shortly before halftime.

With their victory, Viktoria became the first Czech side to begin the league season with ten successive victories. Ten out of ten. Deset z deseti.

Of course, Sparta Prague held the previous record when they posted nine wins in a row at the start of the 2011/12 season. That year, the Letna club let a ten point lead slip and ended up finishing second, something that Daniel Křetínský and company will surely want to forget.

That season was one of reinvention. Sparta began the campaign with Jozef Chovanec in charge and ended it with Martin Hašek occupying the dugout. A fortnight after the final game, Vítězslav Lavička had been brought back to look after the first team. This season too is one of reinvention, though Křetínský has, so far, shown more faith in his manager this time around.

Andrea Stramaccioni survived his three-game review period, though in other circumstances Sparta’s defeat at the hands of Plzeň would have signalled the end of his time in the Czech capital. However, Sunday saw Sparta’s best performance by some distance this season and the Italian deserves a lot of credit for how he set his side up. Heavily weighted towards the right, Stramaccioni’s squad choice and tactics targeted Milan Havel and it worked.

Ondřej Zahustel put in a man-of-the-match performance at right back and had the better of his opposite number all evening. The former Mladá Boleslav man’s penetrating forward runs delivered the game’s most controversial moment when his cutback in the penalty area struck, at close range, the trailing arm of Jan Kopic. Whether the refereeing team was unsighted or there was some doubt in Radek Příhoda’s, the decision was made to not penalise the Plzeň winger, much to the consternation of a raucous home crowd. On another day, looked at from another angle, David Lafata could have had the chance to score from twelve yards. But it was not to be. It was one of those nights.

In the second half, Tal Ben Chaim had the chance to go from zero to hero when Václav Kadlec’s long-range missile struck the woodwork and favourably fell at the feet of the Israeli international. After suffering a poor start to life in the Czech Republic and being on the receiving end of plenty of criticism and catcalls, time seemed to stand still as Ben Chaim took a touchy and steadied his nerve.

The Generali Arena erupted as the net rippled. Matúš Kozáčik had finally been beaten and a tidal wave of red shirts rushed forward to celebrate with Ben Chaim. And then the flag rose. Replays indicate that the assistant referee got the decision correct – just. It was the tightest of decisions imagine, with Ben Chaim determined to be a fraction offside when Kadlec tried his luck. On another day, looked at from another angle...

The knives were drawn prior to this game and despite losing, Stramaccioni has survived. It has taken him time, but it was always going to. But if this is his version of Sparta, then it’s a fearsome looking prospect and the rest of the league should be worried.

Jarolím and the international stage: An uneasy fit

So, Karel Jarolím will remain the manager of the Czech national team. After much speculation that the 61-year-old would leave the role (probably by ‘mutual consent’), it was announced that the former Slavia and Mladá Boleslav coach would continue on through the UEFA Nations League and, potentially, through to Euro 2020.

Ever since the draw with Azerbaijan towards the start of World Cup qualifying, Jarolím has looked like a man who is incapable of finding his strongest squad. Admittedly, certain events have conspired against him, but this is a hallmark of his – especially in recent years.

Despite creating an exciting and attacking outfit at Mladá Boleslav, his stint at the central Bohemian club was characterised by almost weekly changes to his midfielders and defenders. Players would come in one week only to be dropped the next, with nobody seemingly able to convince Jarolím that they were worthy of a regular starting berth.

That tactic may work at club level where managers oversee their squad of players on a daily basis, but on the international stage that approach can only cause trouble. During the qualifying campaign, he used thirty-five different players. A handful, like Tomáš Vaclík and Vladimír Darida were near ever-presents, but the majority were interchangeable. An unlucky few, such as Tomáš Necid and Matěj Vydra, were only entrusted with a handful of minutes of action.

If Jarolím is to find success, he needs to settle on the spine of his side. However, that could be easier said than done.