Peruán svou rychlost poprvé naplno ukázal na Britských ostrovech
Pardubice – Ještě než se stal neodmyslitelnou součástí historie Velké pardubické, zapsal se Peruán málem i do dějin britských překážkových dostihů. V roce 1997 mu chybělo pramálo k tomu, aby získal nadmíru prestižní Velký pohár na závodišti v Cheltenhamu. Výlet do Velké Británie byl v druhé polovině devadesátých let obrovským zážitkem i pro tým kolem Peruána, který v dalších letech slavil tři vítězství na slavném dostihu v Pardubicích. Přímý přenos 126. ročníku Velké pardubické s doprovodným programem sledujte v neděli od 11:00 na ČT sport nebo od 14:45 na ČT1.
Velká pardubická, ročník 1997. Devítiletý hnědák Peruán nejprve vybočí na Irské lavici, aby svého ruského žokeje Vladislava Snitkovského nakonec shodil na patnácté překážce, tzv. Dropu, a novému majiteli Václavu Brunovi dal důvody k přemýšlení. Velká naděje českých překážek znovu zůstala za očekáváním a k úspěchu ji nedokázal pomoci ani dvojnásobný vítěz Velké pardubické Snitkovský.
Tým okolo Peruána cítil zklamání, ale nehodlal ještě složit zbraně. Nakonec se rozhodl pro překvapivou, až leckterými vysmívanou variantu – místo toho, aby ukončil před zimou sezonu, vyrazil přes kanál La Manche do britského Cheltenhamu, kde Peruán v listopadu běžel o legendami opředený Velký pohár. Malá skupina z Dostihového centra Zámrsk se vydala přes Kolín nad Rýnem a Dover na západ Anglie bojovat o jednu z nejprestižnějších trofejí dostihového sportu.
K dispozici měla kromě elánu i na konec devadesátých let moderní přepravník. "Nejedeme Anglii dobývat, ale poznávat! Nemůžeme si klást žádné přehnané cíle," neskrývali nicméně skepsi někteří z účastníků výpravy. Na 6200 m dlouhé trati bylo v sázce pětadvacet tisíc liber a možný vstup do české historie – žádný český kůň na náročných překážkách, z nichž vyčnívá především čtvercový stůl s příkopem Ditch&Bank, do té doby uspět nedokázal.
Dobové zápisky Václava Bruny, majitele Peruána: "S umístěním na placených místech nikdo nepočítá. Ale v koutku duše stejně věří každý. Můj optimismus snad přece trochu prozrazovala padesátilibrová sázka, že Peruán bude do třetího, a nižší sázka doufala v umístění ještě lepší. (...) Pevně jsem byl přesvědčen, že pokud čeští koně dojedou, první mezi nimi bude Peruán a snad i na tabulu, tedy do pátého místa. Sázkové kurzy dávají za pravdu mé teorii o Peruánovi jako nejlepším z české výpravy. Ale přesto vystavuje můj optimismus studené sprše."
Peruán má na startu poměrně vysoký kurz 20:1, od počátku se ale drží poblíž čela. Zvládne i zmiňovanou nebezpečnou překážku a do cílové rovinky, která je v Cheltenhamu netradičně do kopce, jde v závěsu za velkým favoritem Fiftysevenchannels.
Irský překážkový fenomén, který dostal jméno po písni jiného fenoména, newjerseyské legendy Bruce Springsteena, na chvíli dokonce ztrácí vedení, znalost dráhy ale nakonec rozhoduje. Peruán dobíhá těsně druhý, o pár minut nato kupuje majitel Bruna první z drahých lahví šampaňského, které ten den padnou.
"Takový výsledek českých koní musel nadchnout všechny, kteří nám už před cestou fandili, i ty, kteří si klepali na čelo," komentoval úspěch soupeře další z účastníků české výpravy Josef Váňa. Peruán tak poprvé naplnil svůj skutečný potenciál, a to na úplně jiném závodišti, než na kterém dosáhl sportovní nesmrtelnosti.
1998–2000 | Triumfy Peruána na Velké pardubické
Cipísek s Josefem Váňou, vítěz ročníku 1997 Vronsky s Pavlem Kašným, irská raketa Marketplace a jeho žokej Pavel Složil nebo Irish Stamp s pozdějším vítězem Velké národní Paulem Carberrym – v říjnu 1998 se do Pardubic sjela skutečná dostihová elita, dost možná nejkvalitnější startovní pole v moderní historii závodu. I majitel Peruána Bruna to dobře věděl. "Lituji té loňské šance, protože tak vysoko v kursu sotva kdy opět Peruán bude. Navíc letošní konkurence bude těžká a dá se očekávat, že i rok od roku bude přituhovat," říkal ve dnech před startem Velké.
Peruánovi ale tentokrát na trati vše hrálo do karet. Na Popkovickém skoku, podle mnohých překážky zrádnější než Taxisův příkop, spadlo deset koní – Peruán ale jako zázrakem z druhé vlny uprostřed skáče bez potíží. Jeho nový žokej Zdeněk Matysík se poté držel vzadu startovního pole a snažil se šetřit Peruánovy síly. Přes Anglický skok jde ale už jako druhý za Marketplacem a na Velkých zahrádkách se probíjí do čela. Na cílové rovince je to souboj Devil vs. Peruán. Druhý jmenovaný ale jde jako parní válec a nakonec je v cíli o čtyři délky první.
"Jednu chvíli mě napadlo, že bych nemusel vyhrát. Naštěstí tento pocit trval velmi krátce," říkal šťastný Matysík. Právě jeho styl po dostihu vysoko hodnotili odborníci. Nikam totiž nespěchal, šetřil síly a byl s výjimkou Peruánova škobrtnutí na dvou překážkách ve svém vedení vždy přesný. Slavila i Peruánova trenérka Lenka Horáková, která se stala vůbec první trenérkou vítěze Velké pardubické v 108 let dlouhé historii závodu.
Následující rok nezačal pro Peruána nikterak slavně, když se při jednom z dostihů zranil a dlouho se dostával do tempa. Před Velkou pardubickou se měsíc připravoval v horském prostředí a na dráze, kterou v roce 1999 vytrvale skrápěl déšť, byla dřina z tréninku znát. Přitom Matysík zvolil stejnou taktiku jako loni, tedy "nikam se necpat". Na Velký vodní příkop už ale šel jako třetí, na Malých zahrádkách dokonce jako druhý a Havlův skok už absolvuje bok po boku s hlavním irským favoritem Risk Of Thunder.
A na cílové rovince se ukazuje, kdo má na vítězství. Matysík se za soupeřem mohl jen ohlížet – jednou, dvakrát, třikrát. Pak už bylo jasné, že diváci uvidí mistrovskou obhajobu, a to v náramném stylu. Peruán vyhrál o deset délek a jeho čas 9 minut a 16 vteřin byl v tu dobu rekordním (nyní jej drží Pavel Kašný s Ribelinem z dopingem poznamenaného loňského roku, kteří byli o dvacet sekund rychlejší).
"Peruán byl na dnešek výtečně připraven a v průběhu celé sezony záměrně šetřen právě na dnešek. Nyní jsme sklízeli plody téhle trpělivosti. Irové nám sice v jednu chvíli unikli o dobrých čtyřicet délek, nám se však povedlo nezpanikařit a nezkoušeli jsme nějakou bláznivou stíhací jízdu. Kontroloval jsem si pozici a když jsem navíc viděl, že mají problémy se skoky, uvěřil jsem v úspěch," dává Matysík rozhovory po skončení závodu.
V tu dobu nevěděl, že se s Peruánem bude radovat ještě jednou, i když už ne po tak výrazné a dominantní jízdě. 110. Velkou pardubickou rozběhl znovu velmi nenápadně – upřímně řečeno, cokoliv jiného by také bylo až podezřelým. Ze zadních pozic se ale dokázal postupně vymotat a na závěrečné proutěné překážce jít přes dosud vedoucího Belovodska. Na rovince před hlavní tribunou pak naposledy předvedl svůj nenapodobitelný vítězný finiš.
"Měl jsem v průběhu dostihu problémy a bál se, že už je všechno pryč. Ale ten závěr byl znovu nádherný. Peruán prokázal svoje kvality a věřím, že ještě může něco dokázat," radoval se po dostihu Matysík. "Jako každý rok to byly hrozné nervy. Vyhrát mohl kdokoliv a třeba Belovodsk dokázal, že z něho vyrostl velký soupeř," doplnila ho Horáková.
Nebyl to ale nakonec Belovodsk, kdo o rok později svedl s Peruánem vítězný souboj a zabránil jeho snaze o vyrovnání Železníkova rekordu v počtu triumfů. Valach Chalco v roce 2001 dokázal Peruána porazit o jeden a půl délky a ukončil jeho dynastii. Zároveň šlo o první úspěch německého žokeje Petera Gehma, který zvítězil v dalších letech ještě třikrát – jednou s Maskulem a dvakrát s klisnou Registanou.
Peruánova doba minula a o dva roky později bylo v tichosti rozhodnuto o konci jeho kariéry. Absolvoval bezmála šedesát dostihů, z čehož rovných dvacet vyhrál a svým majitelům vydělal sedm milionů korun. Dnes osmadvacetiletý kůň dožívá v důvěrně známém Zámrsku, v jehož barvách zažil své největší úspěchy. Jeho dvorní žokej Matysík je majitelem stáje v Petrově nad Desnou, kde se stará o další generaci závodních koní. Žokej Snitkovskij, který byl v sedle Peruána během britské expedice, už takové štěstí neměl. Dvojnásobný vítěz Velké pardubické zemřel v Rusku na sklonku minulého roku, bylo mu 45 let.
