Obdivovatel Jordana bude pracovat pro legendu jako skaut. Mám vysoké cíle, říká Kudláček
Bývalý reprezentant Jakub Kudláček, od dětství fanoušek Michaela Jordana, si po brzkém ukončení hráčské kariéry prodlužuje basketbalový život nečekaným angažmá. Jako skauta si ho vybral zástupce NBA Charlotte Hornets, tedy klub, který patří legendárnímu americkému hráči s číslem 23. Posun z palubovky do manažerské pozice však není pro sedmadvacetiletého Kudláčka nový a zařazení do skautingového týmu zámořského mužstva je pro něj dalším krokem v kariérním rozvoji.
Pro tehdy dospívajícího Jakuba Kudláčka byl v dětství Michael Jordan ikonou a jedním z nejlepších hráčů historie podobně jako pro ostatní basketbalové hráče nejen jeho generace. V dětském pokojíčku nemohly chybět plakáty a dres. "Vzhlíželi jsme k němu. Osobně ho považuji za jednoho z hráčů, který byl nejen možná nejlepší, ale zároveň který změnil hru, což je v podstatě vzácné. Tolik hráčů, kteří by změnili ráz hry, zase není," domnívá se Kudláček.
"Myslím si, že NBA vděčí hodně Michaelovi za to, kde teď soutěž je a jak globální a úspěšnou NBA je. Jak byly o něm dokumenty a sestřihy zápasů, tak jsem si asi do dvanácti let myslel, že nikdy neminul střelu. Žil jsem v tom ideálu, že to je vítěz a člověk z něj měl sportovního boha na hřišti, který nikdy neudělá chybu," uvádí Kudláček.
A jak se Kudláček staví k tomu, že ho oslovili zrovna Charlotte Hornets, které Jordan vlastní? "Je to docela hustý. Kdyby mi to někdo před deseti lety řekl, že budu pracovat pro Michaela Jordana, tak se mu asi vysměju. Pořád dokazuje, že ta značka MJ23 stále táhne, i když to je nějaká doba, co ukončil kariéru. Ale jenom to ukazuje, že patří k největším osobnostem našeho sportu," dodává.
Cesta do NBA vedla přes cílevědomou práci
Ačkoli musel neplánovaně a brzy ukončit profesionální kariéru vzhledem k častým zraněním a operacím, myslel už na budoucnost a jeho zarputilost ho dovedla až do NBA. Cesta však nebyla automatická a jak sám Kudláček uvádí, člověka potká na jeho cestě několik momentů, které ho posouvají dál a určují mu další směřování. Do týmu Hornets se tak dostal kombinací několika faktorů.
"Samozřejmě šlo v první řadě o budování kontaktů po Evropě během mých zahraničních angažmá. Ještě než jsem ukončil kariéru, tak jsem byl v únoru 2016 na mojí třetí operaci kyčle a ještě jsem pořád přemýšlel o tom, že budu hrát. Strávil jsem dalších šest měsíců po rehabilitacích a pořád jsem měl v hlavě, že bych se chtěl vrátit zpátky na palubovku."
"Ale tušil jsem, že po těch operacích, které už byly čtyři a kyčel na rehabilitace a opakované operace neodpovídala úplně nejlépe, jsem vnitřně cítil, že bych měl dělat něco jiného. Začal jsem se tak připravovat na další kariéru. Strávil jsem šest měsíců létáním po Evropě a po světě, v podstatě jsem objezdil všechny evropské turnaje, zároveň jsem přes svoje kontakty letěl do Ameriky a byl jsem vždy na týden u několika klubů NBA a tím jsem dal funkcionářskému světu basketbalu o sobě vědět," upřesňuje Kudláček.
Ještě před přesunem do zámoří byl dalším krokem příchod na Českou basketbalovou federaci k Michalovi Ježdíkovi. Tak se mohl definitivně začlenit do manažerského života mimo palubovku. Odcházející člen skautingového týmu Charlotte pak i na základě italských kontaktů doporučil Kudláčka pro tým Hornets.
Skauting je o dokonalém mapování hráčů
Hráčských atributů, kterými se basketbaloví skautové zabývají, je nepřeberné množství. "Hráči jsou utvářeni z mnoha dovedností jako je fyzický talent, ale i třeba hlava, která v tom hraje velmi důležitou roli. Moje práce je popsat hráče, předpovědět jeho budoucnost a zároveň zjistit o něm všechny informace tak, aby se dalo s vysokou pravděpodobností predikovat, jak se přizpůsobí, jak se bude hráč chovat v nových situacích a v nové lize, v novém městě, nové zemi bez rodičů a podobných otázkách, které je potřeba zodpovědět, než si klub hráče vybere," poodkrývá funkci skautingu Kudláček.
Nový pracovník Charlotte jde pod pokličku ještě víc a přidává detaily. "Pracovní rutinu bych rozdělil na dvě části. Jedna je práce z domova a druhá je na cestách. Cestovní obnáší dojíždění za živými zápasy a ta z domova je o sledování videa a zjišťování informací, být v kontaktu s trenéry, generálními manažery a agenty, abychom měli o hráčích co nejvíce informací," upřesňuje Kudláček.
A mohou vůbec čeští basketbalisté očekávat nějakou výhodu, že je v NBA český skaut? "Myslím si, že výhoda každého hráče je, když ho někdo vidí. To znamená, že výhoda českých hráčů je, že budu mít přehled o tom, co se děje v české lize a tím pádem by mi neměl nikdo s potenciálem na NBA uniknout. Nicméně o nějaké protekci se nemůžeme bavit, to by byla profesní sebevražda," rázně uzavírá spekulace Kudláček, který dodává, že pozici skauta jako vrchol kariéry nehodnotí.
"Já mám vysoké cíle," říká odhodlaně. "Měl jsem vysoké cíle už jako hráč, ale nebyl jsem bohužel schopen naplnit ambice, protože jsem končil v tom nejlepším ve 25 letech, přičemž posledních dva a půl roku bylo v podstatě trápení, kdy šla jedna operace za druhou."
"Neukojenou ambici a oheň, který jsem měl, jsem díkybohu zvládl okamžitě přenést a zaměřit se na novou činnost a kariéru, do které jsem dal hodně energie. Tohle beru jako první krok a první stupeň k ještě mnohem vyšším cílům, které se dají v basketbalovém funkcionářském a manažerském prostředí dosáhnout," říká odhodlaně Kudláček.
