Hráči z Afriky potřebují servis i 24 hodin denně, říká agent i trenér
Praha – Hráčů z afrického kontinentu v české nejvyšší soutěži přibývá a trend následuje stále víc klubů. Pomohlo tomu i nové pravidlo Gambrinus ligy, které dovoluje angažovat pět fotbalistů mimo Evropskou unii. O tom, co všechno stojí za přílivem hráčů tmavší pleti do českých končin a jaké jsou s nimi zkušenosti, se ve Studiu fotbal extra rozpovídali mládežnický trenér a exligový kouč Miroslav Soukup a majitel agentury Sport Invest Viktor Kolář.
Trio Afričanů se momentálně prosadilo do základní jedenáctky Teplic, které vedou pomyslný žebříček s cizinci v kádru A týmů. Litsingi (Kongo), Nivaldo (Kapverdy) a Salami (Nigérie) byli v úvodních dvou kolech ligy hodně vidět.
"Salamiho si pamatuji z Afrického poháru ve Rwandě. Střídal a Nigérie nás ve skupině porazila. Ze své zkušenosti musím říct, že nejvíce pracovití a houževnatí jsou asi Ghaňané. Mají fyzické předpoklady a já bych do svého týmu preferoval fotbalistu právě z této země," prozradil bývalý trenér týmu Egypta do 20 let Soukup, který je dovedl i do osmifinále na MS dvacítek v roce 2009.
Destinaci Ghana má rád i Kolář. "Příkladem je Isaac z Liberce, kterého jsme přivezli před rokem. Je členem reprezentace dvacetiletých a pomalu se dostává do základu Slovanu," představil svého klienta Kolář. Jeho adaptace mohla být ale rychlejší. "Hráči z Afriky, kteří jsou v Evropě poprvé, potřebují servis 24 hodin denně a na to české kluby nemají zatím moc chuť ani lidi v organizační struktuře," poukazuje Kolář.
Méně komplikací nastane, když hráč v Evropě před příchodem do Čech už působil. To je případ obránce Costy ze Zimbabwe, kterého doporučil Spartě právě Kolářův Sport Invest z polské ligy. Litsingi a Salami přišli do Teplic z maďarských klubů. Sparta v poslední době na Afričany hodně sází. Nejvíce se vyplatil Bony Wilfried, aktuálně posila Swansea a člen reprezentačního výběru Pobřeží slonoviny. "Sparta si ho vychovala i proto, že se nebál naučit se česky. Stejně to udělali v Arnhemu, a proto přišel mega přestup do Premier League," řekl Kolář.
Podle Soukupa se hráči z Afriky dělí na dvě skupiny: arabský sever (Maroko nebo Egypt) a "jižní" část. Sem patří státy Střední Afriky (Ghana, Nigérie, Pobřeží slonoviny). Obě skupiny odlišuje hlavně styl hry a mentalita. O cestě transferů směr starý kontinent mají přehled hlavně agenti. "Cizinci z Afriky se obecně stálé více prosazují v evropských ligách. Dříve to bylo přes Francii, dnes už je to hlavně přes severské státy – Norsko, Švédsko nebo Belgii," uvedl Kolář.
Největší překážkou při přestupu do Čech bývá získání povolení k pobytu a následná adaptace. "Obrovským problémem je vyřídit víza. Úřady hází všechny Afričany do jednoho pytle a neuvědomují si, že jsou to profesionální sportovci," řekl Kolář. Výhodou je však nižší cena, kterou si mohou dovolit i kluby z tuzemska. "Hráči přímo z Afriky stojí málo peněz, nejsou na začátku nároční a je tu možnost výdělku při případném prodeji. Mluvíme hlavně o mladších hráčích," uvedl Kolář a dodal: "Naše cesta je i to, že vynaložíme dost nákladů, aby se skauti vydali do zahraničí a sledovali talenty v domácích soutěžích a na turnajích. Už i tam ale čeká dost dalších 'vlčáků' z jiných klubů nebo agentur".
Poslední vítěz Afrického poháru národů do 20 let je Egypt, který ve finále zdolal Ghanu, a to je možná země, kam by se podle Koláře měly ubírat zraky agentů a skautů. Soukup zde ale vidí několik úskalí. "Většina egyptských hráčů hraje doma v Egyptě. Oni mají problém, protože umí jenom arabsky a vliv má i náboženství. Takové sprchování po tréninku nebo zápase je možná úsměvné, ale oni nejsou zvyklí před sebou chodit nazí. Pro ty kluky je to zásadní věc," uvedl.
V hledisku snazší aklimatizace souhlasí s Kolářem. "Pokud chci hráče ze zahraničí, musím mu věnovat nadstandardní péči. Samozřejmě zapojení do týmu je i otázkou zvládnutí řeči a pomoci od hráčů, asistentů nebo třeba i trenéra, který by nějakou známou řeč ovládat měl." Spoluzakladatel Sport Investu Kolář myšlenku rozvedl. "Realizační tým by měl mít někoho, třeba i samotného trenéra, kdo umí jazyky a pokud chce vedení mít v kádru cizince, mělo by počítat do rozpočtu s finančními prostředky na tyto lidi. Toho se v Čechách kluby bojí. Nikomu se nechtějí problémy řešit hned na začátku. Hráči z Ghany, Zimbabwe nebo Nigérie mají v tomhle výhodu. Obyvatelé bývalých britských kolonií mluví anglicky."
Soukup vysvětlil, jaký je aktuální stav věcí v České republice. "České kluby většinou nemají na zaplacení skautingu. V tu chvíli by měl zafungovat externí manažer ideálně ve spolupráci s agenturou, aby přinesli co nejvíce informací, a tím minimalizovat riziko. Praxe je taková, že trenéři musí riskovat. Pozvou hráče na týden, vidí ho na tréninku či v zápase a okamžitě vyhodnocují jeho kvality. Jeho minulost je však často mlhavá a málokdy se takový hráč uchytí," popsal.
