Flop změnil atletický svět, Fosbury na něj ale přišel náhodou
Praha - Jen málo lidí o sobě bez nadsázky může prohlásit, že změnili svět sportu. Dick Fosbury je jedním z nich. Na olympijských hrách v Mexiku 1968 vyrazil dech sportovní veřejnosti, když se svou prapodivnou technikou získal zlatou medaili ve skoku vysokém. O čtyři roky později v Mnichově už se nenašel nikdo z favoritů, kdo by neskákal tzv. Fosburyho flopem.
Flop znamenal revoluci ve skoku do výšky, sám Fosbury ale přiznává, že nová technika se vlastně zrodila jen shodou okolností. "Když jsem začal zkoušet jako malý chlapec atletiku – to mi bylo deset nebo jedenáct let - učitel nás učil klasické styly. To byl v té době tzv. straddle. Všichni používali straddle. Ale také nás učil i starší styly, a to byly hlavně nůžky," vzpomíná Fosbury.
Na rozdíl od všech ostatních Fosbury ale nikdy nepřivykl na straddle a raději skákal v té době již překonanou techniku "nůžek". Když však mladý atlet přešel na střední školu, Fosburyho nový trenér neměl pro nůžky příliš pochopení. "Trenér si mě vzal stranou a vysvětlil mi, že nůžky mě omezují. Pokud opravdu chci být dobrý výškař, musím se naučit také straddle. Takže jsem musel začít úplně od začátku, a to bylo pro mne hrozně složité. Zkoušel jsem to v soutěžích šest sedm týdnů, neměl jsem však vůbec žádný úspěch. Byl jsem schopný skočit straddlem jen to samé, co nůžkami," popisuje své trápení Fosbury.
Tehdy šestnáctiletý skokan tak raději přesvědčil svého trenéra, že tudy cesta nevede a vrátil se zpět k nůžkám. Nejen pro Fosburyho, ale pro celý skok do výšky, se ukázalo rozhodnutí vrátit se k zastaralé technice, jako velmi šťastné. Právě nůžky totiž stály u zrodu nového stylu, který později oslnil svět.
Za zkoušku nic nedáš
"V jedné soutěži, poté co jsem si vyrovnal osobní rekord, jsem útočil na výšku, kterou jsem nikdy předtím neskočil, a měl jsem pocit, že musím udělat něco jiného, a tak jsem víc zvedl boky. No nic jiného mi nezbývalo, než se položit a najednou jsem to přeskočil. Oni zvedli laťku, já jsem znovu zkusil tuhle novou pozici těla a zlepšil jsem se o patnáct centimetrů. To je obrovské zlepšení od momentu, kdy jsem seděl nad laťkou až do momentu, kdy jsem nad ní ležel," popisuje nenadálý objev flopu Fosbury.
Samozřejmě ještě nějakou dobu trvalo, než skokan novou techniku vypiloval. Další rok pracoval na vylepšení náběhu, měnil pozici ramene při skoku, až v posledním roce na střední škole byl styl v podstatě vyvinutý a Fosbury se tak stal prvním skokanem, který létal nad laťkou netradičně zády napřed.
Mladý atlet měl velké štěstí, že právě v době, kdy objevil svůj flop, začal se na doskočištích používat vak s gumovou pěnou. Do té doby se skákalo do písku či pilin, což vzhledem ke krkolomnému dopadu po flopu mohlo být v lepším případě velmi nepříjemné. "To bylo pro mne doslova požehnáním, že se všechno změnilo zrovna v téhle době," je si vědom Fusbury.
Řada fanoušků, skokanů i zástupců médií se ale Fosburymu pro jeho podivně působící styl vysmívala. Samo označení, které si nová technika získala je vlastně ironická. Sloveso "flop" znamená totiž v Oregonu, odkud Fusbury pocházel, mimo jiné "plácnout sebou", tak jako sebou plácá ryba na suchu a přeneseně - že se něco nepovedlo. "Já jsem ale naopak měl rád tu dvojsmyslnost, protože já jsem byl s tímhle flopem úspěšný," vysvětluje Fosbury.
Mexiko všechno změnilo
Jenže pak přišla v roce 1968 olympiáda v Mexiku a posměváčci rychle zmlkli. Prakticky neznámý Dick Fosbury byl stále jediným mezi závodníky, kdo používal flop. V novém olympijském i americkém rekordu si však doskočil pro zlato a svět žasnul. Nyní už byste těžko hledali někoho, kdo by používal jinou techniku než Fosburyho flop.
