Co bude platit na Slavii? Spartě moc možností na favorita derby nezbývá

Historická tíha

Ne nadarmo se Slavii dlouho říkalo "věčně druzí". A tato fráze je stále hluboce zakořeněná, i když léta, kdy Sparta vyhrávala tituly jako na běžícím páse a Slavia v klíčových chvílích psychicky či herně kolabovala, už jsou dávno pryč. V derby každopádně dlouhá léta platilo, že jakkoliv dobře na tom byli sešívaní a jakkoliv špatně na tom mohli být sparťané, Slavia ze vzájemných duelů sbírala body jen těžko.

Sparta obrala Slavii v derby o titul za mimořádně dramatických podmínek už na začátku samostatné ligy. V derby dokázala historicky nejvíc zabrat tehdy, kdy se jí vůbec nedařilo. V roce 1996 Sparta zaostávala za svým největším rivalem o osm bodů, ale zvítězila nečekaně 3:1. Památná slávistická sezona však přece jen skončila titulem v Edenu.

V nově postaveném stánku pak Slavia obhajovala mistrovský pohár v roce 2009 a v lize vedla před Spartou o jedenáct bodů, přesto jen remizovala 1:1. I když v obou těchto případech dotáhla sezonu až k titulu, ani jednou nebyl ve hře o mistrovský pohár ještě někdo třetí.

Sparťanským fanouškům se jistě nebude zamlouvat, pokud ligu ovládne Plzeň, ještě méně by se jim ale líbilo, kdyby ji vyhrála Slavia. Už to je pro všechny sparťany dostatečná motivace obrat sešívané o body. Sparta by k tomu ale potřebovala psychicky silný kádr vítězů a momentálně se nezdá, že by někdo měl z mužstva vyčnívat a strhnout zodpovědnost na sebe.

Přechody po ztrátě či zisku míče

Hlavní prvek všech špičkových evropských mužstev je nácvik situací, které nastanou hned poté, co tým ztratí nebo získá míč. K tomu, aby jedenáctka fungovala dobře, je nezbytné, aby všichni plnili své úkoly po ztrátě míče – útočník po nepovedeném výpadu nesmí jen vyklusávat zpátky, záložník musí zavírat prostory pro přihrávku a obránci si mezi sebou musejí pohlídat vzdálenosti a být v těsném a pohyblivém bloku.

Zdokonalit fáze tranzice byl jeden z hlavních cílů Davida Holoubka, který přesně tyto týmové principy vyžadoval i ve svých mládežnických mužstvech. Jenže v momentě, kdy ztratil důvěru kabiny, se mu celý způsob hry zcela rozpadl. S tím, jak se nedařilo, odešla i individuální forma hráčů, kteří jsou dnes směrem dopředu totálně bezzubí – Spartě naprosto odešly mechanismy při přechodu do útoku a v posledních čtyřech zápasech vstřelila jen dva góly.

Známky zlepšení nebyly vidět ani v prvním zápase pod trenérem Radou proti Zlínu. Sparťané mají hráče s ideálním somatotypem k tomu, aby praktikovali vysoký presink a napadali rozehrávku Slavie, která přece jenom dokáže být nejistá. Ngadeu zvlášť v Liberci nepodával přesvědčivý výkon při hře s míčem a koneckonců i Teplice téměř dokázaly v Edenu s relativně aktivním pojetím bránění uspět. Nedá se ale příliš čekat, že Radův tým zkusí v Edenu totéž, spíš bude vyčkávat. Otázkou však je, na co.

Útoky po stranách

Pevná defenziva a vyčkávání na protiútoky je zřejmě představa, s níž Rada půjde do zápasu. Pravdou ale je, že Sparta pevnou defenzivu poslední dobou prostě nemá a má navíc minimum krajních hráčů, kteří by byli ve formě. Konaté působí ustrašeně, Holzer zatím neobdržel dostatek prostoru, Václav Kadlec hraje letos téměř výhradně na hrotu, Šural nemá fazonu. A dál? Prakticky nikdo, zvlášť po odchodu Bořka Dočkala.

Sparta si přitom mohla po stopce kvůli žlutým kartám pro Bořila i Sýkoru mnout ruce – Slavii tak vypadla nebezpečná pravá strana, navíc nebylo jisté, zdali se uzdraví Frydrych a na levé straně Flo. Jenže oba podle trenéra Šilhavého nakonec budou moci nastoupit. A i když sešívaní budou muset lepit díry, jediným hráčem, který na krajích hřiště výrazně převyšuje sparťanský podprůměr, je Vjačeslav Karavajev.

Bránění standardních situací

Zásadním klíčem k celému zápasu budou standardní situace, kde má Slavia jasnou převahu. Polovina základní sestavy proti Plzni přesahovala 190 centimetrů, s čímž měla i Viktoria, vynikající tým při standardkách, velké potíže. Sparta má oproti tomu velice nízký tým, který má při přímých kopech a rozích soupeře obrovské problémy, což dokázaly zápasy v Mladé Boleslavi, Jablonci i Rostově.

Forma na hřištích soupeřů zároveň ukazuje charakter mužstva, a kdybychom měli podle tohoto kritéria hodnotit Spartu, nevzešla by z této evaluace vůbec dobře. Sparťané na jaře prohráli všechny tři zápasy venku, navíc poměrně přesvědčivým způsobem, a nezdálo se ani, že by do těchto utkání dali sto procent.

Podobný přístup Letenským do derby rozhodně stačit nebude. Kouč Petr Rada má tu výhodu, že mohl s týmem absolvovat více tréninkových jednotek než jeho protějšek Jaroslav Šilhavý. Téměř nikdo ze sparťanského kádru totiž neodjel na reprezentační pauzu. Hlavní náplní tréninků tak bylo osobní bránění při standardních situacích – velká změna v defenzivním systému oproti zónové obraně, kterou Sparta praktikovala doposud.

Zdali se s tímto defenzivním pojetím dokážou sparťané během velmi krátké doby sžít, je otázka. Ještě větší otázka je, zda Radův krok není tak trochu sebevražedný. I když má zónová obrana své neduhy, obecně se zde hráči dovedou lépe vypořádat se secvičenými a nečekanými tahy a pohyby soupeře.

Šilhavý v přípravě rozhodně neponechá nic náhodě, i když nebude mít k dispozici svého nejlepšího hráče jara, Jana Sýkoru. Bývalý záložník Liberce byl klíčovým článkem sestavy proti Plzni i Teplicím i díky skvěle zahraným standardkám a gól proti Plzni padl právě ze secvičené situace. Slavia má ale k dispozici minimálně Josefa Hušbauera, kterému rovněž neschází vynikající kopací technika a i jeho centry budou zvlášť na rozbombardovanou obranu Sparty platit dvojnásob.