BLOG: Odumírání českého hokeje v přímém přenosu
Zatímco se extraliga nadechuje k velkému finále a první liga právě teď vrcholí, možná by stálo za to si ještě jednou připomenout, jaké zhůvěřilosti se dějí a udály v podpalubí českého hokeje v posledních dnech a týdnech.
Třeba jste z Brna, stále ještě točíte šálou nad hlavou a těšíte se z postupu, třeba se v chomutovském dresu upínáte k malému severočeskému hokejovému zázraku, nebo na Prokopově mostě hledíte do hladiny chladné Chrudimky a doufáte, že tahle sezona neskončí naprostou katastrofou. V tom případě se vám možná zdá, že nějaké změny v sestupu z pralesa do podpralesa se vás příliš netýkají. No, tak s tím já tak úplně nesouhlasím. Dovolte mi tímto vysvětlit, proč si to myslím. (//sport/hokej/1-liga/350154-z-prvni-ligy-se-nove-nebude-sestupovat-soutez-se-naopak-rozsiri/)
Ta zpráva stará dva týdny proplula sportovními médii, pár komentátorů po klausovsku nadzdvihlo obočí, ale to je téměř vše, co se kolem celé změny událo; Český svaz ledního hokeje oznámil změnu formy první hokejové ligy, ze které se nově nebude sestupovat, ovšem nadále se do ní bude postupovat. Do roku 2020 by tak měla mít druhá nejvyšší soutěž pěkných 16 týmů. A teprve pak se má rozhodnout, zdali změna byla užitečná.
"Úprava vytváří prostor pro širší zapojení juniorů ve druhé nejvyšší soutěži a zjednodušení jejich přechodu do dospělého hokeje. Současně klubům umožní, aby zařazením mladých hráčů šetřily náklady," myslí si jako vždy optimistický prezident hokejového svazu Tomáš Král. Tedy idea je to hezká, ale hezkou ideou byl i komunismus a jak to nakonec dopadlo. Já si naopak myslím, že celá změna uškodí nejen lize první, ale v důsledku může mít velmi negativní vliv jak na extraligu, tak na juniory – a potažmo celý český hokej.
Farmy – mor první ligy
Netroufám si odhadovat, jak často svazový předseda Král a ostatní činovníci ČSLH navštěvují prvoligová střetnutí, ovšem my, pro které je druhá nejvyšší soutěž milenkou z donucení (víme, že existují lepší, ale zároveň tušíme, že na víc nemáme, pročež ji milujeme o to vroucněji a o to benevolentněji odpouštíme nedostatky), zápas co zápas sledujeme rostoucí rozevírání kleští mezi ambiciózními týmy a plácaly z podstaty.
První liga se pro některé kluby i hráče už nyní stala vítaným odkladištěm, ve kterém mají leccos jisté, a tak si každý rok s minimem snahy tak nějak uplácají to své a těší se zase na příští ročník.
Nejvíce to je vidět na příkladu přiznaných i méně přiznaných prvoligových farem. Některé extraligové celky si v druhé nejvyšší soutěži hráčsky, finančně či oběma způsoby dotují činnost týmů, které by samy o sobě neměly žádné opodstatnění. Nemají fanoušky ani jakékoliv ambice, každou sezonu zažijí pár nádechů s extraligovými hráči, které na rozehrání pošle jejich grant, aby se před play-off s klidem zhaslo a odešlo ku domovům.
Vliv těchto farem na první ligu je devastující, jsou herně nepředvídatelné, jednou nastoupí s úplně jiným týmem než následně, fanoušky netáhnou a pro ostatní celky se zápasy na jejich ledě mnohdy stávají nutným zlem.
V první lize je zjevně přespříliš prostoru, když takovéto celky vyžijí a zároveň přežijí. Rozmělňují konkurenci, podrývají zdravé sportovní prostředí. A ukazují, že týmů je v první lize už nyní moc. Při zúžení (které by podobně pomohlo extralize) na nějakých 10, 12 celků by se rázem zvýšila atraktivita soutěže a konkurence v týmech i mezi kluby. Přímý a širší postup a sestup mezi ligami by dal větší šanci týmům z nižších lig, zvýšil by herní motivaci.
ČSLH místo toho motivaci zabíjí. Prvoligové celky, které ví, že na extraligu v současné době nemají, mohou na tři roky vypnout. Nemusí dělat prakticky vůbec nic, protože mají jistotu, že nespadnou. Třetí, desátá, dvacátá prohra v řadě? No a co. Letos se přece nepadá, tak co bychom do toho cpali peníze. Jenže jaký bude důsledek? Prestiž soutěže začne upadat – zrovna ve chvíli, kdy po dlouhých letech začala konečně růst.
Mladým se nepomůže. Nijak
Nejsilnějším argumentem uzavření první ligy odspodu je, že budou mít kluby prostor k zapojení juniorů. Jenže – opravdu to udělají? A udělají-li, bude to k něčemu? Já o tom vážně pochybuji.
Tak, jako se vytratí konkurence z ligy první, již dávno postrádá větší konkurenci extraliga juniorů. Letos ji hraje osmnáct (!!!) týmů, v druhé nejvyšší soutěži je pak dalších třicet celků. To je obrovská rozmělněnost, navíc když si představíme, že kvalitní juniory si již nyní může vytáhnout první liga a extraliga mužů a ti vůbec nejlepší se v mládí odebírají za hranice, dokážeme si asi představit, jaká sportovní rivalita může mezi mládeží panovat.
Jak tomuto může pomoci přestup nejlepších juniorů do prvoligových klubů bez ambicí? Mám pocit, že nijak. Že je problém úplně jinde, zejména v nedostatku konkurence, v klientelismu v hokeji mladých, v úplatkářském prostředí. V tom, že talentovaní mladí hráči musí kolikrát dávat přednost synům ambiciózních tatínků, kteří kolikrát nejsou tak dobří, ale jejich tatínkové a maminky umí na těch správných místech přitlačit, byť každý z rodičů kolikrát trochu jinak.
Neschovávejme se před tímto děním, právě ono deformuje hokej už od jeho úplných základů. A když jde ČSLH přímo proti tomu, co by bylo třeba, nelze očekávat, že by se cokoliv mohlo zlepšit podobnými nejapnými experimenty, kterým nesestupování do druhé ligy je.
Řešení existuje, je ale (pro některé) drastické
Co by se tedy mělo změnit? Mladí potřebují hrát v odpovídající konkurenci a tlaku, ne dřepět na lavičce v prvoligovém týmu nebo dostávat rychty v provinčním klubu, kterému o nic nejde.
Nadějní hokejisté by měli mít rovné podmínky. Když už města cpou do klubů peníze z veřejných rozpočtů na mládež (a že kolikrát ony peníze mizí úplně jinde), proč místo toho nenakoupí erární výstroje, které by si mohli mladí hráči z chudších poměrů půjčovat? Proč nedotují z větší části drahé tréninky? A já bych byl ještě ostřejší, spláchne-li nás žumpa, je třeba silné desinfekce; nasaďme rodiče – provokatéry, kteří by zkoušeli různými způsoby uplácet trenéry v mládežnických kategoriích. Hříšníky pak bez milosti vylifrujme z hokeje.
A pojďme výše, obnovme logičtější hierarchii v mládežnických soutěžích. Zeštíhleme profesionální hokej, zatrhněme farmy, důsledně monitorujme finanční hospodaření klubů i městské finance do nich plynoucí. Otevřeme vrata mezi soutěžemi, extraliga s první ligou po 10 až 12 týmech bez farem, zato s přímým postupem a sestupem dvou celků neskutečně zčeří zatuchlou hladinu českého rybníku. Jedině pročištění prostředí a zvýšení konkurence může reálně spasit hokej, nikoliv kroky opačné, které ČSLH předvádí.
Mám rád klišé, tak si pojďme jedno z nejklasičtějších na závěr použít. Vrcholí extraliga, a tak zatímco se na horní palubě hraje na klavír, tančí a panuje všeobecné veselí, podpalubí je zatápěno a loď se pozvolna zanořuje pod hladinu. Kapitán lodi pak, přestože z doslechu tuší o obrovské díře v kýlu, místo uzavření komor a čerpání vody nařídil zvýšit hlasitost hudby. Už poněkolikáté. A pokud si my, fanoušci, nebudeme problém připouštět, skončíme taktéž u dna, kde se žádné medaile z Nagana nenachází a extraligové tituly tam jsou notně zrezivělé. A dokonce i zkorodované.
