BLOG: Co to je tramadol a jaké jsou jeho účinky
Lékařské výjimky jsou v cyklistice tématem posledních týdnů. Bylo by však na místě mluvit také o užívání léků proti bolesti, speciálně o medikamentu proti bolesti zvaném tramadol. Existují indicie i výpovědi závodníků o jeho rozšířenosti v posledních letech, a to přesto, že pro jeho použití neexistoval zdravotní důvod. Tramadol má přitom závažné vedlejší účinky.
Rozhovor stanice BBC s bývalým závodníkem Jonathanem Tiernan-Lockem se vrací k případu jeho bývalého kolegy Bradleyho Wigginse. Nejúspěšnějí britský olympionik všech dob a vítěz Tour de France z roku 2012 v minulosti žádal o lékařské výjimky, které mu měly pomoci se zmírněním účinků astmatu a pylových alergií.
Léčba pomocí injekcí triamcinolonu však podle mnohých nebyla adekvátní nastalému problému, navíc se ozvali závodníci s dopingovou minulostí jako Jörg Jaksche či Michael Rasmussen, kteří před lety užívali totožného prostředku. Diskutována byla i Wigginsova reakce (podrobněji promluvil v rozhovoru pro deník Guardian), potažmo rovněž uhýbání Teamu Sky a šéfa této stáje Davea Brailsforda.
Další problémy pro Sky jsou zřejmě ještě před námi. Britský deník Daily Mail publikoval investigativní článek zabývající se "balíčkem", který údajně putoval za Wigginsem během Critéria du Dauphiné 2011. Uvnitř měly být medikamenty určené pro závodníka – Brailsford a Sky odmítají komentovat, jaká substance se v něm nacházela. Šéf týmu naopak nabídl už dvě verze svého komentáře, přičemž obě se během několika málo hodin ukázaly jako nepravdivé.
Závodník Taylor Phinney (z rozhovoru z roku 2012): "Někoho to může překvapit, ale braní léků proti bolesti a kofeinových pilulek je během závodů hodně časté. Závodníci je dostávají v bidonech v závěrech závodů – ty jsou vlastně jen lahve s rozdrceným kofeinem a analgetiky. Je to nebezpečné a děje se kvůli tomu mnoho pádů."
Ale zpět k Tiernan-Lockemu. Část jeho rozhovoru, která nebyla tolik citována, ale má mnohem větší váhu, se točí okolo užívání tzv. tramadolu, tedy silného léku proti bolesti. Britský ex-jezdec, jehož kariéru ukončily nesrovnalosti v jeho biologickém pasu, tu mluví o světovém šampionátu 2012, kterého se v barvách Teamu Great Britain zúčastnil. "(Zaměstanci britského týmu) nám nabízeli tišící prostředek, kterému se říká tramadol. Nic mě nebolelo, takže jsem si ho nevzal, ale oni ho nabízeli všem okolo. A potom najednou vidíme, jak se mluví o tom, že by tramadol měl být zakázaný a umístěný na listinu WADA," řekl Tiernan-Locke BBC.
Co vlastně tramadol je? Světová antidopingová agentura (WADA) jej zařadila na svou listinu sledovaných léčiv v roce 2012, a to na popud Mezinárodní cyklistické unie (UCI). Jde o lék, který je silným tišícím prostředkem s vážnými vedlejšími účinky (zvýšené riziko infarktu, snížená pozornost) – nejedná se o "neškodný" medikament typu ibalgin, který používají lidé pro zahnání bolesti hlavy. Mluvíme o návykovém opiátu určeném pro pacienty trpící chronickou bolestí, jenž je v mnoha zemích na zakázané listině. V jiných oblastech, jako např. v pásmu Gaza, je naopak jeho konzumace z odlišných důvodů velmi frekventovaná. Na místě ja také zmínit studii, která mapovala konzumaci analgetik ve fotbale.
"Není to ilegální, ale WADA užívání monitoruje. Některé týmy tramadol nepoužívají, jiné ale ano. Někteří závodníci látku berou a normálně s tím trénují," řekl nejmenovaný jezdec webu CyclingNews v roce 2013. Jestliže se o účincích tramadolu ví minimálně několik posledních let (UCI žádala o jeho umístění na listinu zakázaných látek už v březnu 2011), proč stále nebyl zakázán? Před několika dny navíc WADA oznámila, že jeho užívání znovu bude pouze monitorovat. To ve výsledku znamená evidování jednoduchého počtu nálezů látky ve vzorcích cyklistů, nikoliv označování konkrétních případů.
Mezi vedlejší účinky tramadolu patří halucinace, pocity úzkosti, narkolepsie, zrychlený tep, zvýšená hrozba infarktu a další. Jedná se o opiát, při jehož dlouhodobém používání se vytváří tolerance na lék a zároveň potřeba jeho vyšší konzumace. Ta může vést až k fyzické závislosti.
Jsou to vlastně stále ty samé otázky, které nám ukázal Wigginsův případ. Závodník, který užije tramadolu, a to klidně bez vážného zdravotního důvodu, nepřekročí nastavená pravidla. Má ale trénovaný člověk ve vytrvalostním sportu brát léky, které jsou určeny vážně nemocným lidem trpícím chronickou bolestí? Léky, které pro něj navíc mají podstatné vedlejší účinky? Pokud dokáže s poměrně krátkou odezvou (mluví se o jedné hodině) potlačit bolest, je jeho konzumace v závěrech cyklistických závodů, kdy se rozhoduje o vítězích a poražených, v pořádku? K účinkům tramadolu navíc patří rozostřené vidění, zpomalení reakcí a motání hlavy, evidentně tedy ne zrovna vítané věci například v hektických hromadných sprintech.
Posledních několik týdnů zkrátka ukázalo to, o čem se v zákulisí, na twitterových účtech a blozích či specializovaných serverech mluví už hodnou dobu. Stejně jako tomu bylo v minulosti, možnosti, jak získat výkonnostní výhodu, se mění a vyvíjejí. Když v devadesátých letech přišli komisaři s metodou, jak detekovat v krvi závodníků EPO, hned se začalo se způsoby, jak se odhalení vyhnout (byl stanoven limit na 50 % přítomnost hematokritu v krvi – závodníci jej brzy začali obcházet ředěním krve a dalšími metodami, viz příběh Marca Pantaniho).
Současná situace je v lecčems vlastně zmatenější, neboť nejde o přímé porušení pravidel. O porušování etických principů ale mluvit můžeme. Zároveň jde o nemístné riskování se zdravím závodníků, kteří vůbec nemusí mít, a mnohdy také nemají, ponětí, co jim týmový doktor předepíše. Možnou cestou ven jsou jasnější pravidla a vůle týmů k větší transparenci. Bohužel se to, alespoň prozatím, příliš nedaří a nikdo by se navíc nemohl příliš divit, kdyby v následujících týdnech vypadli ze skříně další kostlivci.
