Armstrong nebyl první. Podvody a diskvalifikace provází Tour přes sto let
Praha - Blížící se doznání Lance Armstronga, kdysi oslavovaného sedminásobného vítěze Tour de France, znovu oživilo vzpomínky na nekalé počínání závodníků na nejslavnějším cyklistickém závodě. Často se zapomíná, že Tour, jež vznikla roku 1903, provázelo podvádění a nesportovní chování již od prvních ročníků. Krácení si cesty automobilem patří k těm neškodnějším, poměrně běžné ale byly v jinošských letech závodu i útoky na jezdce. "Jestli mě nezabijí, než dorazíme do Paříže, vyhraju Tour de France i podruhé," prohlásil prý první vítěz Tour Maurice Garin v průběhu druhého ročníku závodu, jinak přezdívaného jako "Tour hanby".
I samotný vznik nejslavnějšího závodu s sebou nese mnohem méně starosvětské romantiky, než by se slušelo. Tour de France se v roce 1903 nezrodila jako rozmar cyklistických průkopníků, ale za účelem propagace sportovního magazínu L'Auto. Časopis zdaleka nedosahoval vysněné prodejnosti a majitelé se báli, poté co museli po prohraném soudním sporu vypustit z názvu slovo "kolo" (L'Velo), aby nepřišli i o svou cyklistickou klientelu.
Dlouhatánské etapy pro dobrodruhy i nezaměstnané
A tak se zrodil nápad uspořádat cyklistický závod větší a delší než všechny předchozí, který by projížděl všemi významnými francouzskými městy. "Největší cyklistický závod na celém světě", jak jej L'Auto Tour nazval, trval pět týdnů, během nichž absolvovali závodníci šest etap na trati Paříž–Lyon–Marseille–Toulouse–Bordeaux–Nantes–Paris. Etapy byly na dnešní poměry neuvěřitelně dlouhé a v průměru měly více jak 400 km, cyklisté tak na trati většinou strávili celou noc.
Do premiérového ročníku odstartovalo 60 závodníků, mezi nimi bylo jen 21 cyklistických profesionálů, zbytek tvořila směsice dobrodruhů a nezaměstnaných toužících po zisku. Jezdci se utkali o poměrně velkorysou prémii pro celkového vítěze v hodnotě 2 000 franků a není divu, že lákavá odměna v kombinaci s prakticky nemožnou a tudíž neexistující kontrolou průběhu závodu ze strany pořadatelů sváděla mnohé k nekalým praktikám.
První ročník v roce 1903 ale proběhl ještě bez větších potíží a vítězného Maurice Garina vítalo v Paříži dvacet tisíc platících diváků. Prodeje magazínu L'Auto navíc okamžitě poskočily z dvaceti na sto dvacet tisíc výtisků, a tak bylo brzy rozhodnuto, že závod se uspořádá napřesrok znovu.
Tour de France vystřídla "Tour hanby"
Jenže druhý ročník už provázela řada skandálů. Hlavní konkurent největšího favorita závodu Garina Hippolyte Aucouturier nabral již v první etapě takovou ztrátu, že prakticky přišel o naději na vítězství. Aucouturier nevěřil, že ho tolik srážek a prasklých gum potkalo náhodou a obvinil své soupeře ze sabotáže.
A po úvodní etapě přišly i první tresty pro jezdce, kteří si vypomohli v cestě za lepším umístěním jízdou v automobilu. Šuškalo se, že mnozí další využívali aut jako tažných zařízení. Kritice se nevyhnul ani Maurice Garin, který si prý jako hlavní hvězda závodu vynutil u pořadatelů občerstvení, které jinak organizátoři jezdcům neposkytovali.
Do závodu se zapojili i zuřiví fanoušci
V další etapě tak dopadla na Garina zloba fanoušků. Dvousethlavý dav zastoupil Garinovi a dalšímu jezdci Giovanni Gerbimu cestu a znemožnil jim pronásledovat vedoucího Antiona Farého. Dav na závodníky dokonce zaútočil, když v tom se zjevil jeden z organizátorů a rozzuřený shluk rozehnal výstřely z pistole. Zatímco Garin vyvázl z incidentu nezraněn, Gerbi si prý odnesl dva zlomené prsty. V dalším průběhu etapy - zejména během noci - se tak vedoucí jezdci raději drželi pohromadě ve velké skupině, aby se vyhnuli případným útokům.
A další výstřelky na sebe nenechaly dlouho čekat. Třetí etapa vedla skrze městečko Nîmes, rodiště jednoho ze závodníků Ferdinanda Payana, jenž byl ale již v předchozím průběhu Tour závodu diskvalifikován za nepovolenou pomoc neregistrovaného cyklisty, který mu pomáhal držet tempo. Naštvaní patrioti z Nîmes ale diskvalifikaci svého favorita nenesli vůbec dobře a na projíždějící závodníky zaútočili kameny. Zranění se nevyhnuli ani vedoucím jezdcům včetně Garina a pořadatelé opět uklidňovali diváky výstřely do vzduchu.
Skandál nakonec
Zbytek Tour už proběhl zdánlivě bezproblémově, když vítězství obhájil favorizovaný Marcel Garin. Jenže chyba lávky. Průběh závodu začala na základě stížností závodníků prověřovat Francouzská cyklistická unie a výsledkem byla diskvalifikace devíti účastníků včetně prvních čtyř jezdců celkového pořadí.
Důvody jejich diskvalifikace nikdy nebyly uveřejněny, pravděpodobně se však jednalo o podvádění a využívání nepovolených dopravních prostředků, především vlaků a automobilů. Maurice Garin dostal dvouletý zákaz startu v cyklistických soutěžích a doživotní zákaz startu postihl další tři závodníky. Vítězství tak spadlo do klína původně pátému v pořadí, teprve dvacetiletému Henri Cornetovi, který je dodnes nejmladším vítězem v historii Tour.
Kvůli obrovskému skandálu a podvádění mnoha jezdců na trati byla v roce 1904 Tour de France blízko svému konci. Její zakladatel Henri Desgrange prohlásil, že závod ovládly "slepé emoce" a zdálo se, že další ročník už neuspořádá. Nakonec ale "největší cyklistický závod na celém světě" přeci jen pokračoval.
Podobné prohřešky a projevy nesportovního chování jako v roce 1904 provázely Tour de France až do roku 1914. Poté ji na čtyři roky přerušila první světová válka a po jejím skončení přeci jen ubylo útoků na cyklisty i podvádění v automobilech. Netrvalo ale dlouho a objevil se první dopingový skandál. V roce 1924 na něj doplatili miláčkové francouzských fanoušků bratři Pelissierové, u nichž organizátoři objevili batoh plný stimulantů.
