Můj život byly samé vrcholy a pády. Legendarní gymnastka a statečná žena Věra Čáslavská by oslavila osmdesátiny
Po olympiádě Mexiku 1968 patřila k nejobdivovanějším osobnostem planety. Pár měsíců poté byla Věra Čáslavská komunistickým režimem prohlášena za nepřítele lidu a nemohla sehnat práci. Po listopadu 1989 se krátce znovu octla v popředí zájmu, po rodinné tragédii se však stáhla do ústraní a až po letech v sobě našla dost sil vrátit se do normálního života. Sedminásobná olympijská vítězka a jedna z největších českých sportovních legend, která před šesti lety podlehla rakovině slinivky, by se dožila osmdesáti let.
"Můj život byly samé vrcholy a propady. Sinusoida to nebyla pozvolná, ale měla absolutní vrcholy. Nahoře to je Mt. Everest a dole je až Mariánský příkop. A takhle se to celý můj život střídalo," řekla Čáslavská v jednom ze svých posledních velkých rozhovorů.
Během své fenomenální závodní kariéry vybojovala držitelka řady vyznamenání včetně státní Medaile Za zásluhy či japonského Řádu vycházejícího slunce na 140 medailí včetně 11 olympijských, čtyřikrát se stala mistryní světa a jedenáctkrát mistryní Evropy.
V roce 1968 byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa, čtyřikrát ji zvolili domácí sportovkyní roku a v roce 2001 byla zařazena k Emilu Zátopkovi mezi Sportovní legendy.
S gymnastikou začínala Čáslavská až ve 14 letech pod dohledem své slavné předchůdkyně Evy Bosákové, ale díky nezměrné píli a tréninkové dřině vystoupala až na vrchol. Se svými trenéry vymýšlela stále obtížnější prvky, které pak dokázala zacvičit s bravurou a elegancí.
Po stříbru ze soutěže družstev na OH 1960 v Římě získala o čtyři roky později v Tokiu čtyři medaile včetně tří nejcennějších, o další triumf ji připravil pád na bradlech. Galapředstavení na hrách v Mexiku jí vyneslo dokonce čtyři zlaté včetně obhajoby ve víceboji a dvě stříbrné.
"V Mexiku skončila moje - v podstatě jednoduchá - sportovní cesta, pro mne osobně krásná a čímsi čistá. Jestliže pád z bradel v Tokiu byl mou malou osobní tragédií, pak vítězství v Mexiku nemohlo nic změnit na naší tragédii národní," prohlásila v reakci na invazi vojsk Varšavské smlouvy.
Během medailového ceremoniálu po soutěži v prostných odvrátila na protest proti srpnové okupaci hlavu při sovětské hymně. Toto gesto se stalo jedním ze symbolů mexické olympiády, Čáslavské ale vyneslo pozornost Státní bezpečnosti.
Když po triumfálním návratu do Československa i přes nátlak odmítla odvolat svůj podpis pod manifestem Dva tisíce slov, upadla v nemilost. Než mohla začít trénovat mladé talenty, musela si několik let vydělávat například úklidem domů.
Koncem 70. let dostala Čáslavská spolu s běžcem Josefem Odložilem, za něhož se provdala během olympiády v Mexiku, povolení vycestovat s dětmi Radkou a Martinem do země, v níž byla stále velmi populární.
Oba se dva roky věnovali místním talentům, jejich manželství však utrpělo vážné trhliny a po 19 letech skončilo rozvodem.
V srpnu 1993 došlo na diskotéce v Domašově k potyčce mezi Odložilem a jejich synem Martinem, při níž někdejší stříbrný olympijský mílař utrpěl vážná zranění, kterým o pár dnů později podlehl.
Po zdlouhavém procesu byl Odložil mladší odsouzen ke čtyřem letům vězení, avšak vzápětí mu tehdejší prezident Václav Havel, pro nějž Čáslavská začátkem 90. let pracovala jako poradkyně, udělil milost.
Někdejší gymnastickou královnu, jež byla v té době předsedkyní ČOV a členkou MOV, poznamenala celá událost a její následná medializace natolik, že musela být nadlouho hospitalizována v psychiatrické léčebně.
Tehdy se stáhla do ústraní a několik let žila v domě s pečovatelskou službou, než se s chutí a vervou sobě vlastní vrátila do normálního života.
