Čáslavská svým riskantním cvikem s "ultra cé" uhranula Japonce i celý svět

Do Tokia přitom odlétala jako vyzývatelka největší hvězdy tehdejší gymnastiky – Sovětky Larisy Latyninové. Tehdy dvaadvacetiletá Čáslavská se ve víceboji ujala vedení už po povinných sestavách. Po dalších precizních výkonech na kladině, v prostných, v přeskoku i na bradlech ve volných sestavách ještě zvýšila náskok na svou největší soupeřku, která v Tokiu útočila na třetí olympijské prvenství ve víceboji v řadě. Dvě nejlepší gymnastky od sebe nakonec dělilo na gymnastiku takřka propastných půl bodu.

"Poctivě jsem dřela a měla jsem radost, že se mi nakonec podařilo zvítězit," okomentovala později svůj úspěch Čáslavská, jež následně ovládla ještě přeskok i kladinu a v družstvech přispěla k stříbru.

Diváky si získala hlavně fantastickým vystoupením na bradlech. Svůj originální prvek - dvojný obrat z visu do visu - zdramatizovala vždy ještě tím, že se vyšší žerdě chytla až v posledním okamžiku. Vypadalo to strašlivě a Japonci ji vždycky odměnili výkřiky leknutí. Risk s "ultra cé", jak cviku Japonci říkali, ji ve finále stál zlato. Spadla, pro publikum však "vystřihla" celou sestavu znovu, i s dvojným obratem, nechtěla je zklamat.

Nezapomenutelný dar

Na památku tehdy dostala od fanouška samurajský meč. "To byla nejvyšší medaile z japonské olympiády," vzpomínala před lety. Dokonce ji přijal i japonský císař.

Před šesti lety se dočkala Čáslavská významné pocty, když převzala vysoké japonské vyznamenání - Řád vycházejícího slunce. "Neobyčejně přispěla ke vzájemnému poznání tak vzdálených zemí, přičemž na počátku všeho byly její neobyčejné výkony na olympijských hrách," prohlásil někdejší velvyslanec Čikahito Harada, který řád se zlatými paprsky s nákrční stuhou předával.

Japonsko milované i milující

Populární zůstala Věra Čáslavská v Japonsku dodnes. Důkazem toho byla i její návštěva země vycházejícího slunce před dvěma roky, kdy od úchvatného sportovního výkonu uplynulo přesně 50 let. "Měla jsem tu velkou čest, že jsem seděla přímo vedle syna císaře a ministerského předsedy. Cítila jsem se, že z malé zemičky tam máme nějaké slovo," popsala tehdy Čáslavská.

"Věru Japonci zbožňovali jako hrdinku Her, jako nádhernou ženu, blondýnu. Úcta se zvyšovala postupně. Teď v Brazílii za námi přišel štáb japonské televize a jedna z prvních otázek patřila zdravotnímu stavu Věry Čáslavské. Bylo zcela jasné, jaké úctě se dodnes i mezi současnou japonskou veřejností těší," popsal komentátor ČT Vladimír Drbohlav.

Když před pouhým měsícem tlumočil japanolog Martin Vačkář její rozhovor s japonskou sportovní novinářkou, odpověděla prý na její dotaz, zda přijede v roce 2020 na olympiádu do Tokia, kladně. "Zasmála se a řekla, že tam bude mávat z obláčku," uvedl Vačkář.

V roce 1968 v Mexiku ctižádostivá gymnastka, která s milovaným sportem začínala ve 14 letech pod vedením své slavné předchůdkyně Evy Bosákové, svůj výkon ještě vylepšila, když získala celkem šest medailí včetně čtyř nejcennějších. Její sbírka pod pěti kruhy se tak spolu s druhým místem z družstev na OH 1960 v Římě zastavila na sedmi zlatech a čtyřech stříbrech.

Během své fenomenální závodní kariéry vybojovala "Zlatá Věra", jež vystoupala až na vrchol díky nezměrné píli a tréninkové dřině, na 140 medailí. Čtyřikrát se stala mistryní světa a jedenáctkrát mistryní Evropy. V roce 1968 byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa, čtyřikrát ji zvolili nejlepší domácí sportovkyní roku a v roce 2001 byla zařazena k Emilu Zátopkovi mezi Sportovní legendy.