Volejbal, nebo basketbal? Tibitanzl se nemohl rozhodnout, věrný zůstal na obou frontách
Ve volejbalovém týmu Ústí nad Labem je už čtvrtým rokem, a jak říká, ještě jedna sezona ho na severu Čech určitě čeká. Martin Tibitanzl přitom přiznává, že ze začátku ho volejbal nebavil, následně mu ale přišel na chuť. "Přišlo to samo," říká.
"Jako malej jsem zkoušel fotbal, pak basket, to bylo nic moc. Pak jsem se nějak dostal k volejbalu," vzpomíná třiadvacetiletý blokař, který dříve působil v českobudějovickém Jihostroji.
"V létě jsem neměl co dělat, tak mi zavolal kámoš, že Tomáš Skolka (asistent trenéra, pozn. red.) pořádá letní kemp. Tak jsme se tam vydali. Ze začátku mě ten sport moc nebavil, nešlo mi to, ale jak jsem se do toho dostával, bylo to lepší a lepší."
Následně přišel reprezentační výběr lvíčat, což byl pro téměř dvoumetrového hráče prvotní impuls, že se vydal správnou cestou.
"Do začátku zápasu jsem vždycky nervózní, ale když pak dám první bod, nebo se nám něco podaří, zařvu si, všechno ze mě spadne a soustředím se jen na volejbal," líčí.
Postupně ale začal přicházet na chuť i basketbalu, byť jen rekreačně. "Možná ho mám o něco radši než volejbal, ale ten mi jde líp. Basket jen sleduju a pro srandu si ho občas dojdu zahrát."
A obzvlášť rád je, když se mu povede nějaký povedený trik, který piloval. "Je to takový zvláštní pocit," říká Tibitanzl.
"Máme podobný výskok, ale basketbalisté mají možná lepší fyzičku, protože toho naběhají víc než našich devět metrů. V tom jsou lepší."
Charakterizuje se jako hecíř, který se v týmu snaží držet dobrou náladu. "Patřím asi do sféry hráčů, kteří se nepodělají a chtějí to urvat v koncovce."
Sebevědomí mu navíc dodává i fakt, že od svého příchodu do SKV neslezl z placu. "Takže je to pro mě super," tvrdí Tibitanzl.
"Volejbal mi dal výborné letní turnaje, spoustu kámošů. V Ústí budu ještě rok zůstávat, takže si mě tady ještě užijou," směje se.
