Díky historickému MS jsem získal vnitřní klid a nadhled, je rád Zajíček

„Je to úžasné, že dělám, co mě baví. Nedílnou součástí je rodina, která tvoří základ úspěchu a zdravého prostředí, aby se mohl člověk soustředit na to, co dělá,“ ví Zajíček, který po MS uzavřel reprezentační kariéru.

Prvním momentem, který se mu vybaví ze světového šampionátu, byl úspěch nad Srbskem. „Vlilo nám to krev do žil a řekli jsme si, že volejbal umíme a nejsme tam do počtu. Nevěděli jsme ale, jak to celé dopadne. Čekala nás Brazílie, Čína, pak jsme dostali důvěru v to, že to můžeme někam dotáhnout,“ říká Zajíček v rozhovoru pro ČT sport.

Zásadní roli ve volejbale podle něj hrají spoluhráči. „Když je ta správná parta, máte tam kamarády, ti za vámi přijdou a řeknou vám, ať si z toho člověk nic nedělá. Starší člověk si dokáže pomoct i sám. Vzájemná podpora je ale alfa a omega.“

Jako v každé reprezentaci se ale i ve volejbale vytvoří skupinky. „Je to dané tím, že každý má své záliby. Někdo rád leží na pokoji, někdo chodí po městě, někdo na fyzioterapii. Ale ke konci dne se kluci stejně nějak potkají a tak nějak se to vzájemně míchá. Všichni se zajímají o všechny.“

Co mu dala zkušenost z MS především? „Po volejbalové stránce mi to dalo obrovský nadhled. Najednou člověk nespěchá, neláme si hlavu prkotinou. Je to vnitřní klid. Dřív mi trvalo kratší dobu, než jsem vybouchl. Teď se na to dívám s odstupem, proč se ta chyba stala.“

U reprezentace se rozhodl skončit kvůli rodině. Kladenský blokař těžko snášel dlouhé odloučení, které reprezentační akce přinášejí.

„Budou mi chybět lidi, trénování, cestování. Trenér přichází jen o hráče, který něco uměl a měl nějaké dovednosti. Místo mě tam přijde další mladý kluk, který je na tom fyzicky lépe,“ tuší Zajíček, který přiznává, že u volejbalu by po konci kariéry mohl zůstat jako trenér.