Zkusím vyhrát pár zápasů, plánovala Vondroušová před Wimbledonem. Je připravená být terčem

"Řekla bych, že je to šílené. Dosud jsem na trávě nehrála dobře, a když jsem sem dorazila, říkala jsem si, že budu hrát bez stresu a zkusím vyhrát pár zápasů. A teď se stalo tohle. Je to neuvěřitelné, prostě bláznivá cesta. Stále tomu nemůžu uvěřit," řekla Vondroušová, jež se stala první nenasazenou wimbledonskou šampionkou v historii.

"Každý chce grandslam a tenhle je ještě cennější než ostatní, protože je to Wimbledon. Fakt by mě nikdy nenapadlo, že tady budu mít šanci hrát o titul. Samozřejmě budu chtít víc a víc. Na druhou stranu jsem připravená na to, že budu terč a holky proti mně budou chtít vyhrávat. Ale Wimbledon mi už nikdo nevezme," doplnila.

Před rokem vynechala slavný turnaj kvůli operaci zápěstí. V Londýně byla jako turistka, která podpořila z tribuny kamarádku Miriam Kolodziejovou, jež hrála kvalifikaci. "Když jsem se odsud vracela, nevěděla jsem, co přijde a jestli se zase na ten level vrátím. Měla jsem sádru na ruce. Teď to vypadá až nemožně. Navíc vítězství na trávě, kde jsem předtím nehrála dobře. Byl to nejméně pravděpodobný grandslam, který bych mohla vyhrát," prohlásila.

Pomohlo jí ale, že hrála bez tlaku. Situaci umocnil i los, v němž Vondroušová narazila ve druhém kole na dvanáctkou nasazenou Rusku Veroniku Kuděrmětovovou a poté dvacítku Donnu Vekičovou z Chorvatska. Celkem Vondroušová porazila na cestě k titulu pět nasazených hráček - dalšími byly krajanka Marie Bouzková (32.), Američanka Jessica Pegulaová (4.) a nakonec Džábirová (6.).

"Když jsem uviděla los, nebylo to lehké. Říkala jsem si, že to prostě zkusím. A když jsem porazila Veroniku a Donnu ve dvou setech, říkala jsem si, že se tady možná něco může stát. Měla jsem otevřenou mysl a až do dneška jsem nebyla moc nervózní. Myslím, že si musíte věřit. Snažila jsem se nemyslet na titul a všechno ostatní. Musíte zůstat soustředění, mít malý okruh lidí kolem sebe a dělat stejné věci jako obvykle. Pak se může stát všechno," uvedla rodačka ze Sokolova.

První pocit? Úleva

Zatímco Džábirová se nedočkala grandslamového titulu ani při třetím finále, Vondroušová uspěla na druhý pokus. Předtím hrála finále na Roland Garros v roce 2019. "Tehdy mi bylo devatenáct a pamatuju si, že to byl hrozně velký stres. Chtěla jsem si vést dobře. V Česku to byla velká událost, všichni o tom mluvili. A (Ashleigh) Bartyová mě tehdy zničila," vzpomínala. "Vůbec jsem si to neužila, byla jsem velmi smutná. Říkala jsem si, že pokud se do finále dostanu ještě jednou, musím si užít každý moment. I kdybych dnes prohrála, užila bych si to," doplnila tenistka.

Když po využitém mečbolu klečela na trávě, cítila velkou úlevu. "Když jsme hrály mečbol, poslala mi nechutný čop. Říkala jsem si, zase ten bod prohraju a 40:30 bude nepříjemný. Rozhodla jsem se jít na síť a pak to ze mě všechno spadlo. Člověku proletí hlavou snad úplně všechno, ale na prvním místě je úleva. V tu chvíli vám vůbec nedochází, co se děje," řekla Vondroušová.

Bezprostředně poté se vydala i do své lóže, kde jí fandili trenéři a příbuzní. "Do toho boxu jsem chtěla hrozně jít, ale nevěděla jsem, kudy a jestli tam vůbec můžu jít. Viděla jsem Štěpána (manžela) se ségrou, jak tam slzí. Miri (Kolodziejová) na mě mávala. Složitěji jsem to za nimi obcházela a pak jsme si všichni pobrečeli. Sdílet to se svými nejbližšími je na tom úplně to nejhezčí," uvedla.

Vítězství ve Wimbledonu bere i jako úspěšnou zkoušku tenisové dospělosti. "Pan Hřebec vždy říkal, že nejlepší roky jsou od pětadvaceti dál. Tak jsem si říkala, co se asi bude dít? Každý o sobě pochybuje. Já si říkala, jestli na grandslamový titul nebo top 10 vůbec mám. Na druhou stranu jsem věděla, že už jsem byla ve finále a blízko desítky. V mladém věku je ale hrozně těžký všechno ustát. Jenže dospěla jsem a tohle se stalo," dodala Vondroušová.