Džábirová si vysnila historický grandslam pro Afriku. Ve srovnání s loňskem jsem úplně jiná hráčka, říká

"Jsem ve srovnání s loňskem úplně jiná hráčka," řekla Džábirová po semifinálové bitvě s Arynou Sabalenkovou, s níž byla jen dva gamy od vyřazení.

Stav 6:7 a 2:4 však dokázala otočit a zajistila si sobotní bitvu o wimbledonskou trofej, kterou loni měla v telefonu na pozadí. Letos podle deníku The New York Times znovu.

"Hodně jsem se naučila nejen z loňského finále Wimbledonu, ale i z US Open," připomněla svá dvě grandslamová finále.

Před rokem na trávě v All England Clubu nestačila na Jelenu Rybakinovou, letos ji vyřadila ve čtvrtfinále. A o kolo dříve dvojnásobnou šampionku turnaje Petru Kvitovou.

Nejen kvůli zkušenostem, ale i zraněním půjde do dalšího finále s úplně jiným pocitem. "Zranění mě trochu srazila k zemi, ale i naučila trpělivosti. A brát věci tak, jak jsou," řekla šestá hráčka světového žebříčku.

Když v lednu vypadla Džábirová právě s Vondroušovou ve druhém kole Australian Open, podstoupila malou operaci kolena. V dubnu si poranila lýtko a nuceně pauzírovala znovu. "Nemohla jsem s tím nic dělat, jen být trpělivá," přikývla smířeně.

Loni po prohraném finále v Londýně ji po příletu domů lidé bouřlivě vítali, a to byla poražená finalistka. Teď by chtěla ještě víc. Stát se první arabskou šampionkou grandslamu. "Doufám, že se zapíšu do historie. Nejen Tuniska, ale celé Afriky," dodala.

Šance má však stejné jako Vondroušová. Ta loni nehrála do října půl roku a léčila zápěstí. Ve čtvrtek prošla do finále jako první nenasazená tenistka po 60 letech. Letos v obou zápasech Džábirovou porazila.

"Jdu si pro odvetu. Má skvělou ruku, hraje výborně. Kdo ví, jak to dopadne. Ale obě jsme hladové po vítězství. Kdo si to zaslouží víc, vyhraje," dodala Džábirová.