Londýn - Andy Murray dnes dokonal to, co se nepovedlo žádnému britskému tenistovi od roku 1936 - vyhrát nejstarší, nejslavnější a hlavně domácí grandslam. Ve finále Wimbledonu světová dvojka a svěřenec Ivana Lendla porazila světovou jedničku Novaka Djokoviče ve třech setech 6:4, 7:5 a 6:4.
Británie má vítěze Wimbledonu. Murray ukončil 77 let dlouhé čekání
Podle skóre by se mohlo zdát, že se Andy Murray ke svému vítězství propracoval po překvapivě snadném průběhu utkání. Novak Djokovič nebyl ve své nejlepší formě, hodně chyboval a nedokázal se dostat do tempa. Přesto jeho standard hry byl neuvěřitelně vysoký a bylo by nepřesné hodnotit zápas jako selhání Novaka Djokoviče. Murray v sobě ale našel spoustu odhodlání a energie i ve zdánlivě nepodstatných momentech a při velkém horku na centrálním kurtu All England Clubu.
Nebylo to typické utkání na trávě - výměny byly nezvykle dlouhé, oba tenisté vyčkávali s vítěznými údery či čekali na chyby svého soupeře. První brejk přišel záhy, již za stavu 1:1 se Murraymu podařilo vzít Djokovičovi podání. Světová jednička však tento kousek svému soupeři vrátila hned v další hře a srovnala na 2:2. Murray však přesto čistou hrou obral Djokoviče o podání znovu a svou výhodu si již do konce setu uhájil.
Murrayho taktika pro zápas byla velmi účinná a v klíčových statistikách byl skotský hráč lepší. Zahrál dvakrát více es, získal větší procento míčů po prvním, a nakonec i druhém podání, měl méně nevynucených chyb, na druhou stranu ale zaznamenal i o poznání více vítězných úderů. Djokovič tak musel zkoušet svou hru proměňovat, aby nebyla předvídatelná. Srb zkoušel například stopbaly, z nich však vyhrál jen hrstku bodů, až na jedinou výjimku se totiž Murray snažil vše dobíhat a pokoušel se často úspěšně o prohozy.
Britský tenista na rozdíl od dosavadního průběhu Wimbledonu, kdy nepodal tak soustředěné a vyrovnané výkony jako dnes, věděl, co proti svému protivníkovi hrát, a příliš nechyboval. Přednosti Djokovičovy hry dokázal do značné míry utlumit - skvěle returnoval, takže srbský hráč Murrayho nedržel tolik pod tlakem a nedařilo se mu jej nechat běhat tak, jak by si pravděpodobně sám přál. Djokovičovy pokusy o vítězné údery končily často v autu či v síti, anebo byly nepřesvědčivé.
Kromě toho Murray neměl téměř žádnou hluchou pasáž plnou chyb - nejblíže k ní měl v průběhu druhé sady, kdy prohrával 1:4. Následně však i za velké podpory publika otočil na 5:4 a druhou sadu ukončil esem. Ve třetím setu vedl již 2:0, když hned první podání svému soupeři sebral. Djokovič však prokázal skvělou bojovnost a otočil na 4:2 - Murray se však nedal a znovu zvrátil čtyřmi vítěznými hrami v řadě skóre na svou stranu.
Získat poslední bod nebylo jednoduché, bylo to však poměrně symbolické pro nekonečné britské čekání. Murray vedl na svém podání již 40:0 a diváci na centrálním kurtu se již zjevně nemohli dočkat konce utkání. Djokovič však dokázal dovést hru do shody. Srbský hráč měl i několik brejkbolů, nakonec však po čtyřech shodách kapituloval a Andy Murray se mohl jen nevěřícně radovat ze svého prvního titulu na Wimbledonu.