Urputná Serena, hon na Djokoviče a šťastné pražské vyvrcholení

To svět ještě neviděl

Začněme od konce. Praha vybouchla nadšením. Dvakrát. Poprvé 4. listopadu, podruhé 18. Pražská O2 arena hostila dvě velká finále týmových soutěží v jednom roce – poprvé v historii. Poprvé dva týmy hostující země slavily na jednom místě triumf ve Fed Cupu a Davis Cupu.

Fedcupové družstvo pod vedením Petra Pály vyřadilo na cestě za obhajobou Německo a poradilo si i s Italkami. Oba souboje rozhodly české tenistky hned ve třetím zápase. Až ve finále proti Srbsku zaváhala Petra Kvitová v duelu s Anou Ivanovičovou, rozhodující vítězství však vybojovala proti Jeleně Jankovičové výtečně hrající Lucie Šafářová.

Historie se za sebou neotočí a nebude se nikdo ptát, kdo hrál v týmech soupeřů českého daviscupového týmu. Tým založený na dvou hrdinech – Tomáši Berdychovi a Radku Štěpánkovi – přešel hladce přes Italy, v dalším kole číhali Srbové. Do Prahy však nepřijela světová jednička Novak Djokovič a Češi toho využili. Štěpánek sice prohrál maraton s Jankem Tipsarevičem, Češi ale vyhráli čtyřhru a rozhodující bod přinesl po vyrovnaném "tie-breakovém" zápase proti Tipsarevičovi Berdych. Po senzačním vítězství na pekelné argentinské půdě, kde ovšem chyběl Del Potro, si naši tenisté vychutnali pražské finále. Do historie vstoupí zkažený míček z bekhendu Nicolase Almagra, Štěpánek na všech čtyřech, kterého zavalili ostatní členové týmu, i společná fotografie s vítězným družstvem z roku 1980. Ve španělském týmu nebyl zraněný Rafael Nadal, ale hodnotu vítězství to nijak nesnižuje.

Češi ze čtyř týmových trofejí získali v jedné sezoně tři, což se nikomu před nimi nepovedlo. V lednu přidali Berdych s Kvitovou do sbírky úspěchů titul v Hopmanově poháru. Štěpánek s Berdychem podlehli až ve finále světového poháru družstev. Porážku z předchozího daviscupového čtvrtfinále jim oplatili Srbové.

Nestárnoucí Serena

"U mě jde především o motivaci. Pokud ji mám, tak je všechno v pořádku. Určitě neabsolvuju kompletní sezonu, chci dělat i jiné věci mimo tenis, ale to by mi právě mělo pomoci udržet motivaci. Vždycky jsem se připravovala na život po tenise, ale zatím se ještě nikam nechystám," pronesla před sezonou bývalá světová jednička Serena Williamsová.

Odchodem by jedenatřicetiletá hráčka ženský tenis vskutku ochudila. První polovina sezony se jí však přece jen nevydařila podle představ. Na Australian Open ji senzačně vyřadila 56. hráčka světa Jekatěrina Makarovová, na French Open vypadla dokonce už v prvním kole. Pokud však nedělala velké množství nevynucených chyb, jen těžko ji mohl někdo zastavit. To naznačila například na počátku dubna výhrou v Charlestonu, kde porazila ve finále Lucii Šafářovou 6:0 a 6:1.

Opravdový koncert rozehrála Serena Williamsová počínaje Wimbledonem. Na cestě za svým pátým titulem vyřadila i obhájkyni Petru Kvitovou a ve finále s přehledem porazila Polku Agnieszku Radwaňskou. Úspěšné londýnské vystoupení podtrhla triumfem ve čtyřhře se svou sestrou Venus. Ve finále zdolaly český pár Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká. A úspěch Američanky slavily i v odvetě na stejném místě, v olympijském finále. Opět to byl triumf dvojitý, ve finále dvouhry deklasovala Rusku Marii Šarapovovou, dovolila jí uhrát jen jedinou hru. Po Steffi Grafové se tak Serena Williamsová stala druhou tenistkou historie, která završila "golden slam", tedy že vyhrála ve dvouhře na všech čtyřech grand slamech i olympiádě.

Ostatní tenistky do konce na velkých turnajích neměly proti Sereně šanci. Žijící legenda ovládla US Open i závěrečný Turnaj mistryň v Istanbulu. Nebylo pochyb, kdo dostane ocenění pro nejlepší hráčku sezony. "Doufám, že i rok 2013 bude stejně úžasný," uvedla Williamsová po zisku trofeje udělované mezinárodní federací ITF.

Djokovič stále jedinečným šperkem, i když s menším leskem

Stejného ocenění se dočkal i srbský tenista Novak Djokovič. Triumf z loňska obhájil zcela po právu. Pětadvacetiletý tenista zakončil druhou sezonu po sobě na místě světové jedničky. V lednu na Australian Open v nejdelším grandslamovém finále historie v souboji dvou nejvýše postavených hráčů v žebříčku ATP udolal světovou dvojku Nadala. Bitva trvala 5 hodin a 53 minut.

Loni zvítězil Srb na třech grand slamech, letos lednové vítězství zůstalo jediným podobným triumfem. Na French Open se poprvé v kariéře probojoval do finále. Výhrou by se stal třetím tenistou historie, který by zkompletoval čtyři grandslamové tituly v řadě. Ve čtyřech setech však podlehl Nadalovi, jenž tak docílil rekordního sedmého vítězství na Roland Garros.

Poté musel Djokovič skousnout dvojitou londýnskou porážku od budoucích vítězů. Nejprve podlehl ve Wimbledonu Federerovi, na olympiádě nestačil v semifinále na Andyho Murryho. Chuť si vylepšil v posledních třech turnajích sezony. Vítěznou tečku přece jen udělal nakonec v Londýně, kde opanoval Turnaj mistrů.

Murrayho restart

"Murray potřeboval udělat něco neočekávaného, aby opět nastartoval svoji kariéru, a s novým trenérem se mu to opravdu může podařit," komentoval Joe McEnroe na počátku roku spolupráci Andyho Murryho s trenérem Ivanem Lendlem.

A Murraymu se restart kariéry podařil. Po 74 letech se jeho zásluhou mohla Británie těšit ze svého wimbledonského finalisty. Tehdy však ještě na Rogera Federera ve čtyřsetové bitvě nestačil. Vše si vynahradil v olympijském finále, nestárnoucího Švýcara porazil ve třech sadách. Na US Open pak vyřadil v semifinále Tomáše Berdycha a do konce dovedl úspěšně i pětisetovou bitvu s Djokovičem ve finále. Po Fredu Perrym se tak stal prvním britským vítězem v mužské grandslamové dvouhře od roku 1936 a prvním Skotem od triumfu Harolda Mahonyho v roce 1896.

Rosolův úlet senzací roku

Největším šokem roku, a to nejen podle hodnocení tenisové organizace ATP, bylo vítězství Lukáše Rosola nad Rafaelem Nadalem ve druhém kole Wimbledonu. Český outsider na londýnské trávě porazil tehdejší světovou dvojku 6:7, 6:4, 6:4, 2:6 a 6:4.

Rosol, v té době 100. hráč žebříčku, sehrál proti španělské hvězdě svůj životní zápas. Při první účasti ve Wimbledonu nasázel jasnému favoritovi 22 es a udělal jen 29 nevynucených chyb. Český hráč žel v dalším průběhu sezony na tento výkon nenavázal. Ve zbytku sezony vyhrál na ATP Tour už jen šest zápasů, nicméně podílel se jako člen českého týmu na triumfu v Davisově poháru.

Nadal se dokonce na kurtu po zbytek roku neukázal vůbec. Kvůli zranění kolena nehrál a teprve v polovině prosince začal po pěti měsících znovu trénovat. Vrátí se příští rok na kurty ve své staré formě? Nebo si Novak Djokovič nenechá nic diktovat – ani od nestárnoucího Rogera Federera, který se hodlá zaměřit na největší turnaje, nebo Andyho Murrayho, jenž stoupá pod Lendlovým vedením výš a výš? Téměř jisté je jen to, že nadcházející rok slibuje opět fantastickou podívanou na tenisové kurty. Z výjimečného se stává tradice – ovšem velmi zábavná.