Strýcová vzpomíná na kariéru: Byla to jízda na horské dráze
Symbolicky na trávě, i když vsedě, oznámila tenistka Barbora Strýcová konec kariéry. K zelenému pažitu se vztahují její největší úspěchy v ikonickém Wimbledonu, ke kterým ve dvouhře i čtyřhře došla především díky své pestré hře.
Cestou v autě do sídla Českého olympijské výboru, na jehož zahradě s květinami okolo sebe oznámila své rozhodnutí, byla pětatřicetiletá Strýcová naměkko. "Měla jsem slzy v očích a byla dost emotivní," přiznala na setkání s novináři, během kterého už byla jako obvykle většinou veselá, i když jí slova o konci přišla zvláštní. "Ale je to tak a teď mě čeká krásné období."
Krásným životním obdobím bude role matky, kterou se na podzim stane. Synovi bude jednou ukazovat fotky a videa ze své kariéry, o níž se dá říct, že byla jízdou na horské dráze. "Měla jsem tam toho hodně, ale vším jsem nějak zvládla projít," uvedla Strýcová.
Jako první se vždy plzeňské rodačce budou vracet vzpomínky na Wimbledon. Slavný All England Club jí přirostl k srdci. "Přinášel mi dobré momenty," pronesla. Třeba v roce 2014 se zde vracela po trestu za doping. "Byla to satisfakce, že jsem zase na dobré cestě," řekla
Vrchol přišel v roce 2019. Ve dvouhře si zde zahrála semifinále a čtyřhru v páru s tchajwanskou partnerkou Sie Šu-wej vyhrály. "Celou kariéru jsem měla psychologa a já se tehdy dostala do fáze, že jsem vnímala jenom sama sebe a na každý zápas jsem se těšila, což se někdy nestává. Vydržela jsem tři týdny v hlavě v pohodě, to byla moje největší výhra," uvedla.
Na travnatém kurtu vynikal její pestrý styl. Na tenistky se nezvykle často tlačila k síti, dokázala zahrát i servis – volej. "Při své výšce jsem nemohla nic jiného hrát, neměla jsem až takovou sílu. Mojí zbraní byly pestrost a nohy, to jsem musela celou kariéru vyšperkovávat. Jsem na to pyšná, ale stálo mě to hodně sil, protože neumím hrát na jeden úder, ale na tři čtyři."
Ve čtyřhře posbírala většinu svých úspěchů. "Zaprvé je důležitý dobrý parťák a musíte si rozumět i mimo kurt, to je pro mě důležité," řekla a vysvětlila, proč se jí v deblu dařilo až tak dobře, že byla světovou jedničkou: "Je hravej, může se v něm vymýšlet a mohla jsem hrát svůj tenis – přebíhat na síti a být vyčůraná, to je dobrý."
Všem svým trenérům je vděčná za jejich rady. "Každého jsem měla ve správnou dobu," řekla a zmínila třeba kondičního kouče Karla Rubáše. "Od osmi do osmnácti mě naučil se hýbat na kurtu, z toho jsem čerpala celou kariéru," řekla. Úderově ji formovala Martina Davídková na plzeňské Slavii a na dvorci číslo sedm i díky stromu slušně podávala. "Jedna větev sahala nad kurt a já jsem se jí jen tak dotkla raketou. Pak jsem musela chodit deset minut před tréninkem a každý den jsme skákaly na větev a možná tím jsem neměla až tak špatný servis."
Spolupracovala i s Tomášem Krupou a s Davidem Kotyzou. "Každý trenér mě posouval," uvedla. Až do konce s ní objížděl turnaje bývalý deblista Lukáš Dlouhý. "Rozuměli jsme si jako kámoši a jsem ráda, že konec kariéry byl s ním," řekla Strýcová.
Na okruhu strávila 18 let, během kterých se stihla vdát i rozvést. Kvůli jadrnému slovník se dostávala tu a tam do problémů. A v únoru 2013 dostala půlroční trest za dopingový nález na stimulant sibutramin, jež byl podle ní obsažen v potravinovém doplňku.
"Bylo těžké se pak vracet, ale ujistila jsem se během trestu v tom, že ten sport chci dělat, že to je věc, kterou umím a můžu v ní být dobrá," řekla Strýcová.
Hodně vyzdvihla své zkušenosti z Fed Cupu a olympijských her. "Dalo mi to obrovské zkušenosti a pomohlo do mé kariéry," poukázala především na tlak, který je mnohem větší než na běžných turnajích. "Hrát před plnou arénou skandující vaše jméno je úžasné, a zároveň i obtížné," řekla bronzová medailistka z Her v Riu a pětinásobná fedcupová šampionka.
Mnohokrát se dokázala přenést přes zdravotní problémy. Na bolest si zvykla kvůli achilovce. "Jdu přes bolest, možná to někdy nebylo dobře, ale taková prostě jsem," uvedla.
Kariéru končí dá se říci na vrcholu. Ve světovém žebříčku čtyřhry je stále světovou dvojkou. "To je dobrý," usmála se. Byla na sebe i proto pyšná. "Vždycky jsem si říkala, až budu končit, že nechci objíždět malé turnaje. To se nestalo a jsem ráda, že odcházím s hlavou vzhůru."
K tenisu se jednou vrátí, ale nadcházející období jejího života vyplní mateřství. Slýchá rady od bývalých spoluhráček a dnes matek Lucie Šafářové či Andrey Hlaváčkové. Nejvíce ji zásobuje její sestra. "Nemyslím si, že se na to dá připravit. Od ségry vím, že to je náročné a všechno je jinak, ale ok, tak to bude těžký. Já jsem to chtěla a tak to je. Těším se," řekla Strýcová.
