Loučící se Štěpánek: Davis Cup bude na piedestalu

"Davis Cup bude na piedestalu kariéry, ale vedla dlouhá cesta, abych se k tomu momentu dostal," řekl osmatřicetiletý Štěpánek při loučení s tenisem na pražské Spartě. "V Davis Cupu jsem prožil své dejá vu. Zdávalo se mi o triumfu jako malému klukovi, puberťákovi, mladšímu muži a snad i chlapovi a že ten den nastal, tím se ukázalo, že se sny skutečně plní. Pro ně člověk musí žít," řekl.

Poprvé vydřel vítězný bod v roce 2012 ve finále v Praze proti Španělsku. V závěrečné dvouhře si coby outsider poradil s Nicolásem Almagrem. O rok později v Srbsku už v roli favorita porazil znovu v rozhodujícím duelu Dušana Lajoviče.

Hrával v dresu v národních barvách s dvouocasým lvem a dostával fanoušky do varu svými výkony i chováním. Emoce z něj často prýštily a musel se je naučit ovládat. "Zezačátku dával emoce najevo až moc a někdy se to obrátilo proti němu, ale získával moudrost a dokázal je regulovat. Jeho emocionalita pak byla jedním z důvodů, proč jsme byli schopni Davis Cup i vyhrát," míní profesor Pavel Kolář.

Kurt manéží

Štěpánek patřil k tenistům bavičům. Jeho projev na kurtu nebyl strojový, ale bral dvorec jako manéž. "Pódium, u kterého bylo někdy víc někdy míň lidí, někdy spousta a fanoušci mě dobíjeli. Rád jsem jim to vracel," vyznal se. Lidi by se podle něj měli u sportu bavit. "Mě samotného to bavilo. Emoce patří ke sportu i k životu, o těch to je. Tenisová etapa mi jich nabídla spoustu a byla to nedílná součást."

Mnozí ho měli za blázna, když při návratu do týmu v roce 2007 vyhlašoval, že Češi soutěž vyhrají. "Říkal jsem, že vyhrajeme a byl jsem o tom přesvědčený. Všichni koukali, ale dneska máme salátové mísy dokonce dvě," poukázal.

Zpočátku jeho kariéry moc lidí nevěřilo, že by mohl patřit do špičky. "Slýchal jsem, že mám forhend takový a makový, že z toho nikdy nic pořádného nebude. Byla to i motivace," pronesl. Podotkl ale, že škarohlídi nebyli tím hlavním, co ho pohánělo na cestě do špičky. Jeho motorem byla touha vítězit. "Být nejlepším tenistou, jakým můžu být. A myslím, že jsem něco dokázal. Je hezké zjištění, že tady nechám něco, na co se bude vzpomínat," řekl.

U tenisu nejspíše zůstane

Co bude dál? Přichází čas vše v klidu rozmyslet. "Život mi nabídne hodně možností. Už jsme se o tom bavili předloni, že bych mohl zkusit předávat zkušenosti dál, ale je to jedna z více možností," uvedl.

Letos se mimo jiné mluvilo o tom, že by mohl pomáhat někdejší světové jedničce Novaku Djokovičovi. "Spekulace jsou vždycky," řekl Štěpánek. "Tenis byl můj život odmalička a bude mě nadále provázet životem. Dneškem to rozhodně nekončí. Teď si vezmu čas, rozhlídnu se a uvidíme, kam mě život zavede."

Až odezní prvotní emoce po konci kariéry, začne si přehrávat okamžiky své kariéry. "Povedla se mi spousta věcí, možná víc než ode mně kdokoliv očekával," řekl bronzový olympijský medailista v mixu, dvojnásobný grandslamový šampion ve čtyřhře a někdejší osmý singlista světa. "Na kariéru budu vzpomínat, protože mi tenis dal krásné chvíle, ale ze vzpomínek žít nebudu. Dívám se na to, co mě čeká."

Jelikož letos hrál naposledy v lednu na Australian Open, měl čas o budoucnosti přemýšlet. Už dříve se pustil do projektů, kterým se bude chtít dál věnovat. "Jedná se o úsporu energie, aditiva do paliva a další věcí je ekologické mytí aut. Těmto třem věcem jsem se věnoval poslední dobou a budu dál. Tyhle věci mě zaujaly a věřím, že jsem se vydal správným směrem," řekl.

I když se jako tenista nacestoval až až, hodlá v tom pokračovat a jezdit po světě dál. "Bavilo mě žít kočovný život. Budu cestovat za odpočinkem, za poznáním kultur, na což jsem neměl při tenise čas. Cestování bude hrát roli, ať budu jednou trenér, nebo jako turista s baťohem na zádech."