Kvitová: Když už nemůžu, tak si heknu
Praha – Wimbledonská vítězka Petra Kvitová má za sebou náročné dny. Prestižní ples, přelet do Čech s návštěvou na Pražském hradě u prezidenta Václava Klause, autogramiády, ale i návštěvu Karlových Varů, kde končí Mezinárodní filmový festival. Udělala si ale čas i na televizní diváky, když zavítala do interaktivního pořadu Hyde Park. V něm se mimo jiné svěřila, zda se cítí být jako loutka, jestli se těší na olympiádu příští rok a nebo zda někdy 'heká' podobně jako ostatní tenistky.
"Nijak obzvlášť mi to nevadí," odpověděla na dotaz, zda ji vadí hekání u některých tenistek, jako třeba u Bělorusky Viktorie Azarenkové. "Když hraju, soustředím se na sebe, a ne na druhé. Trenér to taky vypouštěl, ale věřím, že projev v televizi může být nepříjemný. Důležité je správné dýchání," popisuje s tím, že i tak si někdy hekne. "Třeba když už nemůžu nebo potřebuju fakt něco zabít."
Kvitová se podle svých slov po životním úspěchu na Wimbledonu necítí být loutkou. Marketing k její práci prostě patří. "Když Sáblíková vyhrála zlaté medaile, taky toho měla hodně. Beru to jako součást," přiznává. "Zažila jsem toho už dost a myslím, že jsem pořád stejná. Doufám, že tenhle velký humbuk kolem mě nijak nezmění. Nejvíc času strávím s trenéry, takže by se hned ozvali," dodává s úsměvem.
A možná by ji to dali najevo i samotní diváci. Ti jsou ostatně pro Kvitovou hnacím motorem. "Mám je ráda, ženou mě dopředu. Je to příjemné, když vím, že nejsem na kurtu sama a je tam někdo se mnou," říká jednadvacetiletá tenistka, která se ve čtvrtek setkala i s prezidentem Klausem.
"Pero jsem mu nedonesla," pobaveně odpověděla na divácký dotaz související s pobytem hlavy státu v Chile. "Donesla jsem mu raketu a zarámovanou fotku s věnováním. Kytička od pana Klause mě potěšila," tvrdí s tím, že si už ani nevybavuje, zda ji prezident vykal, či tykal. "Asi mi tykal. Bylo to tak nějak samozřejmé," dodává.
Kvitová se těší na příští rok. Kromě Wimbledonu totiž v Londýně proběhnou letní olympijské hry. Debla by ale raději přenechala jiným. "Je to hrozně těžké. Skoro jsem ho přestala hrát. Hraju ho už jen čtyřikrát ročně na grandslamech. Moc si na něj nevěřím. Mám servis, hru od základní čáry, ale na síti nejsem úplně sebejistá, takže bych to nechtěla někomu kazit," přiznává hráčka, která si na tenisu nejvíc váží toho, že může skloubit koníček s prací. "Pocit, když jsem zdravá a mohu si ho zahrát, a také pocit vítězství. To vám nedá nic jiného než sport," tvrdí.
