Krejčíková: Můj dětský sen byla Paříž. Wimbledon se mi stal bližší až díky Novotné
Rok 2024 měla Barbora Krejčíková pestrý nadmíru. Zranění a nemoc vystřídalo vítězství na Wimbledonu. Na olympijských hrách pak doplatila na náročný program, ale na Turnaji mistryň došla až do semifinále. Co všechno prozradila tenistka České televizi ve pořadu Sport roku 2024?
Jaké to vlastně je vracet se do tenisu po přestávce, byť nucené?
"Není to úplně odpočinek. Je to hlavně o tom, že se člověk snaží rychle vrátit, zjistit, co se děje, jak to je, magnetické rezonance, trvá to. Pak trvá i léčba, dostat se do kondice, je to složitý a náročný, když je člověk zraněný. Je těžké chytit zápasový rytmus, je to jiné. Mohu trénovat, kdy chci, ale jsou tam i nervy a stres a jiný záběr na tělo," popisuje Krejčíková.
Před Wimbledonem prý nečekala vůbec nic.
"Nehrála jsem předtím moc dobře, takže jsem si přála, abych uhrála aspoň kolo. Pak jsem se zápas od zápasu uklidnila, zlepšovala se a jsem ráda, že jsem mohla zažít tak obrovský úspěch," říká s tím, že pořád ví, že se jedná o sport. "Někdy se daří, někdy ne," dodává.
Je o ní známo, že na své soupeřky se chodí dívat už před zápasem.
"Abych věděla, co mě čeká, abych se nachystala. Řešíme tam konkrétní situace, kam víc podává, kam víc hraje, na co si mám dávat pozor. Jsem dobře adaptabilní, mám víc plánů, které mohu použít. Proti komu se mi nejlíp hraje? To je těžký. Hraju ráda se Šwiatekovou třeba," usmívá se Krejčíková.
A nejhorší okamžik na Wimbledonu? "To bylo asi to první kolo, kdy jsem vyhrála až po třech hodinách. Druhej byl taky dvakrát 7:6," podotýká Krejčíková.
Celkovému vítězství pak ovšem nemohla uvěřit.
"Můj dětský sen byla Paříž. To byl první grandslam, na kterém jsem jako dítě byla. Šli jsme se podívat k tomu areálu, když jsem tam hrála nějaký juniorský turnaj. Wimbledon se mi stal bližší až díky Janě Novotné, díky historkám, které mi vyprávěla," přiznává tenistka z Ivančic.
Na olympijských hrách, kde byl nabitý program, měla původně větší očekávání.
"Bylo to složité, měla jsem náročné dva týdny v Anglii, z Prahy jsme přelítali na olympiádu, kde pršelo, pak byly hrozný vedra. Hrát dva zápasy za den… Bylo to prostě, jak to bylo, bylo to pro mě velké zklamání. S odstupem času ale byla olympiáda s tenisem úspěšná."
Turnaj mistryň hodnotí jako zázrak. "Moc jsem před ním nepotrénovala, byla jsem překvapená, jak dobře jsem to dokázala odehrát." Teď si užívá odpočinek, byla na dovolené, objela rodinu i doktory.
Naposledy v ní ale výsledky ankety Sportovec roku zanechaly smíšené pocity. Poté co obsadila druhé místo za olympijským šampionem kajakářem Josefem Dostálem, se ptala na kritéria, podle nichž novináři hlasují.
