Král Roger: Poslední krok k nesmrtelnosti
Praha – Pro řadu fanoušků a odborníků se Lionel Messi stane nejlepším fotbalistou historie, až dovede Argentinu k titulu mistrů světa. Zatímco malému géniovi zatarasili cestu na piedestal ve finále Němci, jiný velikán současnosti se dočkal. Roger Federer proměnil svou možná poslední šanci a v listopadovém finále vybojoval pro rodné Švýcarsko poprvé v historii Davisův pohár. Poslední důležitou tenisovou trofej, která mu v jeho úžasné sbírce chyběla.
Ziskem prestižní "salátové mísy" zároveň získal zřejmě rozhodující bod v souboji s Rafaelem Nadalem a Novakem Djokovičem o pomyslný titul nejlepšího hráče své generace. Oba konkurenti Davis Cup už v minulosti vyhráli, Djokovič v roce 2010 a Nadal dokonce třikrát (2004, 2009 a 2011). Federer měl na své straně zlato z olympiády (byť jen ve čtyřhře), kariérní Grand Slam a rekordních 17 titulů z turnajů "Velké čtyřky", šest vítězství na Turnaji mistrů i Hopman Cup, ale Davisův pohár mu dosud unikal.
Na poslední velké vítězství a potvrzení role nejdominantnějšího tenisty 21. století si musel Federer počkat trochu paradoxně do doby, kdy už nebyl neotřesitelnou jedničkou nejen na okruhu ATP, ale ani ve vlastní zemi. Rok 2014 totiž patřil možná ještě o něco víc jinému Švýcarovi, Stanislasu Wawrinkovi. Ten dokázal vystoupit z Federerova stínu, vyhrál tři turnaje včetně grandslamového Australian Open a v dubnu v Monte Carlu v ryze švýcarském finále svůj velký vzor dokázal porazit. Ovšem v životní formě hrající Wawrinka byl přesně tím, co Švýcarsko k útoku na "salátovou místu" nutně potřebovalo.
Ukázalo se to už v prvním kole na horké srbské půdě, kde tým helvétského kříže dokázal proti soupeři hrajícímu bez světové jedničky Djokoviče vybojovat postup už po sobotní čtyřhře. Domácí čtvrtfinále s Kazachstánem však bylo mnohem složitější, Wawrinka překvapivě ztratil úvodní dvouhru a švýcarský pár nezvládl ani čtyřhru, Federer ale za stavu 0:1 i 2:2 na zápasy svou roli vždy zvládl a Švýcaři tak postoupili po 11 letech do semifinále.
Po nevydařené sezoně 2013 to přitom vypadalo na pomalé odcházení někdejšího vládce. Federer ve výsledkově nejhorším ročníku od roku 2001 získal jediný titul (na trávě v Halle), nepostoupil do semifinále na žádném Grand Slamu a na oblíbeném Wimbledonu shořel dokonce už ve 2. kole na raketě nenasazeného Ukrajince Stachovského. Lednové Australian Open tak odehrál netradičně jako nasazená šestka, a i když dokázal ve čtvrtfinále vyřadit Andyho Murrayho, hladká semifinálová porážka s Nadalem ho srazila až na 8. místo žebříčku, nejhorší umístění za posledních 11 let.
Ovšem to by nebyl Federer, aby se vzdal a pouze dohrával kariéru. Po třítýdenní přestávce vyhrál turnaj v Dubaji, když vyřadil Djokoviče a ve finále si poradil s Tomášem Berdychem. A po následné finálové účasti v Indian Wells začal znovu pomalu stoupat žebříčkem. Ještě před French Open mohl oslavit velký úspěch i v osobním životě, když se 6. května stal otcem dvojčat, synů Lennyho a Lea. Pařížský vrchol antukové sezony se mu ale nevydařil, skončil už ve 4. kole po porážce s Ernestsem Gulbisem a po deseti letech nepostoupil na Rolland Garros mezi nejlepších osm.
Tráva byla vždy Federerovým oblíbeným povrchem, což potvrdil jak sedmým vítězstvím na tradičním turnaji v Halle, tak i ve Wimbledonu, kde podeváté došel až do finále, byť v něm nestačil na Djokoviče. Ve 32 letech se ale stal druhým nejstarším finalistou open éry v All England Clubu po Kenu Rosewallovi. Už vítězstvím v Dubaji přeskočil Johna McEnroea na třetím místě v počtu vítězných turnajů a stejně jako Ivan Lendl dokázal vyhrát alespoň jeden podnik ATP 14 sezon v řadě.
Na letní turné po amerických betonech odjel už znovu jako světová trojka, když přeskočil krajana Wawrinku. Na Canada Masters jej ještě ve finále zastavil Jo-Wilfried Tsonga, v Cincinnati už se však Federer radoval z jubilejního 80. turnajového titulu, když si poradil s Davidem Ferrerem. V americkém Ohiu zároveň znovu přepisoval historii, zdejší Masters vyhrál pošesté, rekord v počtu vítězných turnajů na tvrdém povrchu navýšil na 54 a jako první tenista vyhrál více než 300 utkání na Masters. Vítězstvím si zároveň zajistil účast na Turnaji mistrů, rekordní třináctou.
Dobrá forma na betonu spolu s absencí zraněného Nadala dělala z Federera velkého favorita US Open, kde také po třech letech došel do semifinále. Už o kolo dříve ale musel proti Gaëlu Monfilsovi otáčet zápas z 0:2 na sety a v boji o finále byl nad jeho síly pozdější vítěz turnaje Marin Čilič. Po vypadnutí Djokoviče s Keiem Nišikorim navíc poprvé od Australian Open 2005 nehrál o grandslamový titul nikdo z "Velké čtyřky" Nadal - Djokovič - Federer - Murray.
Zářijový souboj o finále Davis Cupu hostila opět hala Palexpo v Ženevě. Domácí potvrzovali proti Italům roli favorita a Federer si tak mohl dovolit vynechat čtyřhru, aby pak hladkou výhrou nad italskou jedničkou Fogninim sám rozhodl o první švýcarské účasti ve finále od roku 1992. Herní pohodu následně potvrdil vítězstvím na turnaji Masters v Šanghaji a šestým titulem při rekordní jedenácté finálové účasti na Swiss Indoor v rodné Basileji.
Do londýnského Turnaje mistrů vstoupil ve velkém stylu, svou skupinu vyhrál bez ztráty setu a třeba Murraymu povolil jediný game. V semifinále sice udolal ve třech setech krajana Wawrinku a devátým finále vyrovnal Lendlův rekord turnaje, zároveň si však poranil záda. Souboj o titul světové jedničky s Djokovičem tak musel skrečovat.
O týden později ve finále Davisova poháru proti Francii ale přes bolesti znovu nastoupil. Proto překvapila hladká porážka 0:3 s Monfilsem, kterou domácí v Lille vyrovnali na 1:1. Spolu s Wawrinkou ale následně zvládl sobotní čtyřhru a po odstoupení zraněného Tsongy si v úvodní nedělní dvouhře poradil s náhradníkem Richardem Gasquetem. Vybojoval tak pro Švýcarsko historickou trofej a pro sebe poslední krok k tenisové nesmrtelnosti. Podle svých slov to ale tak sám necítil. "Tohle není pro mne, ale pro ně, pro celé Švýcarsko. Vyhrál jsem v kariéře dost titulů a nemusím doplňovat prázdná místa," uvedl po vítězném finále tenisový velikán.
