Osmdesátka sedmdesátkové tenisové ikony: Jan Kodeš si do dalších let přeje hlavně zdraví

„Daří se mi dobře, nemám důvod si stěžovat,“ řekl v rozhovoru pro ČTK Ing. Kodeš, který životní jubileum slaví o víkendu i s členy klubu I. ČLTK Praha na Štvanici. „Tam jsem přišel v jedenácti letech, zavzpomínáme na staré časy. Jako dárek si přeji dobré zdraví do dalších let,“ prozradil pražský rodák a otec tří dětí, který v říjnu 2014 podstoupil transplantaci srdce.

Od mládí se věnoval fotbalu i tenisu. Bílý sport byl hodně dlouho na druhém místě, definitivně se pro něj rozhodl až po vítězství na pardubické juniorce v roce 1964. O dva roky později už debutoval v Davisově poháru, v letech 1970 a 1971 zvítězil ve dvouhře na French Open, v letech 1971 a 1973 byl finalistou US Open. Jeho topspinový bekhend byl považován za nejlepší na světě, ale neméně silnou zbraň představovaly i jeho vůle, bojovnost a schopnost koncentrace.

Wimbledon poznamenal v roce 1973 bojkot ze strany několika desítek tenistů

Kodeš se v roce 1973 stal prvním českým, potažmo československým vítězem prestižního Wimbledonu. Tím prvním sice ve skutečnosti byl už v roce 1954 Jaroslav Drobný, ten ale měl tou dobou už egyptské občanství. Po nich ve wimbledonské dvouhře vyhrávaly už jen dámy: Martina Navrátilová (už ale za Spojené státy), Jana Novotná, Petra Kvitová, Markéta Vondroušová a Barbora Krejčíková.

V roce 1972 Kodeš na Wimbledonu ještě dohrál v semifinále. Jeho triumf ve finále 7. července 1973 nad Alexandrem Metrevelim ze Sovětského svazu nijak nesnižuje fakt, že tehdy Wimbledon bojkotovalo kvůli sporu mezi světovou federací ITF a nově vzniklou hráčskou asociací ATP na osm desítek hráčů. Šlo o protest proti potrestání Jugoslávce Nikiho Piliče národní federací za to, že odmítl reprezentovat svou zemi v Davisově poháru a byla mu zastavena činnost.

Na kurtech kvůli bojkotu sice chyběl obhájce titulu Američan Stan Smith, který o rok dříve porazil Kodeše v semifinále, zahráli si ale například Američan Jimmy Connors, výstřední rumunský tenisový klaun Ilie Nastase nebo švédský muž železných nervů Björn Borg.

Druhý nasazený Kodeš ve čtvrtfinále na dlouho neoblíbené trávě v pěti setech vyřadil Inda Vidžaje Armitradže, v další pětisetové bitvě v semifinále po více než třech a půl hodinách zdolal domácí turnajovou trojku Rogera Taylora. Finále s Gruzíncem Metrevelim vyhrál po 107 minutách 6:1, 9:8, 6:3.

„Bylo to pro mě velice těžké se na finále s Metrevilim připravit. Cítil jsem, že celý národ je za mnou, že prostě všichni hrozně chtějí, abych vyhrál. Přišla na mě ta strašlivá zodpovědnost. Všichni říkali: ,Prosím tě, jenom nenech vyhrát Rusa Wimbledon,‘“ vzpomínal po letech. Za triumf dostal pět tisíc liber, za které koupil tátovi auto a zbytek použil na stavbu domu.

Wimbledonem to nekončilo

Dva měsíce po Wimbledonu na US Open už za účasti všech hráčů se Kodeš opět probojoval do finále, v němž prohrál v pěti setech s Australanem Johnem Newcombem. Ve Wimbledonu si pak zahrál ještě sedmkrát, ale na víc než čtvrtfinále už to nestačilo. Při obhajobě vítězství v roce 1974 ztroskotal ve čtvrtfinále právě na budoucím vítězi Connorsovi.

V letech 1970 až 1974 se Kodeš držel v první světové desítce, byl 12 let prvním hráčem Československa a 17 let reprezentoval v Davis Cupu, v němž je s 94 zápasy a 60 výhrami domácím rekordmanem. V roce 1975 dovedl tým do finále a v roce 1980 byl u historického úspěchu, když spolu s Ivanem Lendlem, Tomášem Šmídem a Pavlem Složilem jako člen československého týmu premiérově ve finále zdolal Itálii 4:1. Do finálových bojů ovšem nezasáhl. V letech 1982–1987 byl nehrajícím kapitánem daviscupového týmu.

Ve své profesionální kariéře od roku 1968 dominoval na devíti turnajích ve dvouhře a sedmnácti ve čtyřhře. V tabulkách nejsou uvedena vítězství a finálová účast na turnajích v letech 1966 až 1969. V knize, kterou napsal Petr Kolář s Kodešem, Jan Kodeš – Tenis byl můj život je uvedeno 25 turnajových vítězství ve dvouhře, 27 účastí ve finále, 32 vítězství ve čtyřhře a 29 účastí ve finále čtyřhry.

Nejlepší sportovec Československa roku 1973 a držitel státního vyznamenání Za zásluhy ukončil hráčskou kariéru v roce 1983. Později si vyzkoušel i role trenéra či funkcionáře.

„Vzpomínek je až až. Nejraději vzpomínám na ty vyprodané centry, kde se mi dařilo, ať už při daviscupových zápasech nebo na grandslamových stadionech. Hrál jsem pětkrát finále na grandslamech, tři jsem vyhrál. Ty dvě další na US Open v New Yorku jsem prohrál po velkém boji,“ uvedl.

V roce 1990 byl jako druhý český rodák přijat do Mezinárodní tenisové Síně slávy. V letech 1994–1998 zastával funkci prezidenta Českého tenisového svazu. Koordinoval výstavbu tenisového areálu na Štvanici a zajistil organizaci 12 ročníků turnaje ATP Tour Czech Open. V anketě Sportovec roku 2011 byl uveden mezi české sportovní legendy, když získal Cenu Emila Zátopka.

Kodeš zasedá v návrhové – nominační komisi Síně slávy v Newportu a je členem wimbledonského All England Clubu. Grandslamové turnaje nezřídka osobně navštěvuje. „Tady se setkávám s hráči a lidmi, kteří mají o tenisu co říct. Pořád musím vysvětlovat situaci kolem našeho tenisu a proč jsme tak dobří. Jsem vlastně takový stínový ambasador českého tenisu,“ říká Kodeš, jemuž se líbí vzestup českých hráčů Jakuba Menšíka, Jiřího Lehečky a Tomáše Macháče. Přál by si, aby i čeští muži bojovali v budoucnu o grandslamové tituly.

Tenis udělal v jeho očích za půl století velký posun. „Razance úderů se zvětšila, hra se zrychlila a hráč má méně času se dostat k míčům při výměnách. Přesto si myslím, že rozhoduje více technika s citem pro míč než hrubá síla,“ uvedl. „Samozřejmě pohyb, rychlost, šikovnost a sebedůvěra ve své údery či zbraně také rozhodují a mají vliv na celkovou kvalitu hráče. Fyzická kondice je důležitá a nezbytná, ale ustát náročnou a napjatou atmosféru v důležitém finále na grandslamu nedokáže vždy každý,“ připomněl Kodeš.