Kariéra Lucie Hradecké je oficiálně minulostí. Věnovat se chce tenisové škole
Se svou dlouholetou kariérou se oficiálně rozloučila Lucie Hradecká. Sedmatřicetiletá nyní již bývalá tenistka získala dvě olympijské medaile a třikrát dokázala ve čtyřhře vyhrát grandslamové finále.
Svůj největší úspěch vybírá těžko. "Jen tak tak, těsně před cílovou páskou, Roland Garros 2011 a olympijská medaile z Londýna 2012," říká Hradecká, která svého času vytvořila úspěšné duo s Andreou Hlaváčkovou.
Svou budoucnost vidí i nadále u tenisu. "Určitě. Chtěla bych pomoci tenisové škole, kterou vede sestra," říká. "Práce s dětmi – tak bych to viděla," naznačuje své další směřování jedna z nejlepších hráček své generace.
Rozlučkových zápasů prožila letos spoustu. V létě byla v rámci turnaje v Praze u derniéry dlouholeté deblové parťačky Hlaváčkové, v říjnu sehrála v Ostravě poslední soutěžní zápas před domácími fanoušky. O pár týdnů později ukončila kariéru na turnaji v Mexiku, rozlučku tam ale trochu protrpěla.
"Chytla mě při něm záda, až jsem si říkala: 'Ajaj, bude skreč'. Když jsem se probudila druhý den, říkala jsem si, co s tím budu dělat. Pak jsem si ale uvědomila, že už nemusím nic. Nemusela jsem být připravená na další trénink, takže to byla trochu úleva," uvedla.
Vítězka tří grandslamových titulů a 26 turnajů ve čtyřhře zhodnotila kariéru jako úspěšnou. Sice si přála uspět také ve dvouhře, debl jí ale vše vynahradil. "Kariéra byla úžasná a neočekávaná. Když jsem přišla na Štvanici, nevěděla jsem, jak vypadá velký tenis. Pan (Vladislav) Šavrda (šéf klubu) mě začal brzy přemlouvat, abychom jezdili na mezinárodní turnaje. Zlom byl takový, že jsem přesvědčila taťku. Když jsem tehdy prohrála doma třikrát čtyřikrát do roka, byl čas se někam podívat," vzpomínala Hradecká.
