Nosková po skreči soupeřky: I tohle vítězství beru, každá výhra se počítá. V Paříži se vždycky cítím dobře
Pro Lindu Noskovou má Roland Garros speciální kouzlo. V Paříži před dvěma lety triumfovala mezi juniorkami, vloni debutovala v hlavní soutěži grandslamu a nyní se vsetínská rodačka dočkala i premiérové výhry. Do 2. kola postoupila po skreči zraněné Danky Koviničové z Černé Hory, nad níž v té době vedla 6:3, 2:1. Na její radosti to ale prý nic nemění. V dalším kole narazí na světovou čtyřku a úřadující wimbledonskou šampionku Jelenu Rybakinovou.
"Samozřejmě, že i tohle vítězství beru. Škoda, že jsme zápas nedohrály, ale každá výhra se bere," uvedla Nosková.
"Já jsem samozřejmě hrála, co jsem potřebovala. Soupeřka od nějakého stavu říkala trenérovi, že ji bolí záda, a bylo to pro ni těžké. Od druhého setu jsem viděla, že to nebude jako v prvním, takže to asi dávalo smysl, že to skončilo dřív," doplnila.
Osmnáctiletá Nosková neztratila v utkání ani jednou servis, v prvním setu využila brejk v šesté hře.
Po dalším ztraceném servisu na začátku druhé sady Koviničová duel vzdala. "Kdybych vyhrála a měla poslední míček, tak by to byl ale asi jiný pocit," připustila Nosková.
Vzhledem k předchozím úspěchům je pro ni premiérový úspěch v Paříži příznačný. Před startem turnaje se také dívala na fotografii z dva roky starého vítězství mezi juniorkami.
"Mám ráda hlavně fakt, že ať hraju předtím na trénincích jakkoli, tak jakmile nastoupím na kurt tady, všechny dobré věci se jako kouzlem vrátí do mé hry. Jsem ráda, že nemusím být ve stresu, že mi to před grandslamem nejde. Vždycky, když tu nastoupím, cítím se opravdu dobře. S tím pocitem se sem každý rok vracím," konstatovala.
Padesátá hráčka světového žebříčku si také poprvé vychutnala, že nemusela o hlavní soutěž bojovat v kvalifikaci.
"Byla jsem ještě doma a viděla, že ostatní hráči začali kvaldu beze mě. To se mi ještě nepodařilo. Byl to opravdu skvělý pocit a důkaz, že jsem něco za ten rok už uhrála. Doufám, že tu kvaldu nebudu muset hrát už nikdy," řekla s úsměvem Nosková.
V týmu jí pomáhají trenéři Tomáš Krupa a David Kotyza. Oba jí ale dávají prostor a během zápasu si Nosková řeší věci sama.
"Oni mají dost rozdílnou cestu trénování. Jsem ale ráda, že si mohu vyslechnout oba úhly pohledu. Vždy jsem na turnaji buď s jedním, nebo druhým. Nebo jsme v kontaktu. Je to fajn," líčila.
Přestože stoupá žebříčkem, nesoustředí se na něj. Snaží se především zlepšovat hru. "Jezdím hlavně ty těžší turnaje, abych sbírala zkušenosti a zápasy. Ne si hrát na body a zda mám titul. Jestli budu hrát dobře a budu mít výkonnost, tak výsledky přijdou samy. Pořád je mi 18, takže nepotřebuju tlačit na pilu. Hlavně ať se mi zlepší výkonnost a pak to přijde samo," dodala Nosková.
