Co se děje v nitru tichého střelce? Přívratský vítězí navzdory nervozitě i horší stabilitě
Jiří Přívratský prožívá velmi úspěšné období. Na Světovém poháru v Limě nejenže ovládl soutěž ve své oblíbené třípolohové střelbě z libovolné malorážky, ale vybojoval i bronz se vzduchovkou. Zápas s nervozitou, mírnou nestabilitou a hlavně soupeři zvládl na výbornou a vyhlíží s optimismem Evropské hry i mistrovství světa.
Střelba je sportem, ve kterém rozhodují milimetry i jejich zlomky. A co rozhoduje o tom, že někdo je o milimetr blíže a někdo dále středu?
"Je třeba si uvědomit, že ve střelbě je konkurence obrovská, všichni jsme na velice podobné úrovni. I když má člověk formu, můžou rozhodnout detaily," zdůraznil v rozhovoru ve Sportovních zprávách Přívratský.
"Jedna špatně provedená rána může rozhodnout o tom, že člověk nepůjde do finále. Může to být i štěstí, kolik se člověku podaří trefit centrových desítek," přiblížil Přívratský jeden z faktorů, který se posuzuje při rovnosti bodů v kvalifikaci.
Velkým nepřítelem střelce bývá nervozita. Souboj s ní zůstává niterný, téměř neviditelný. Ale škodu může napáchat velkou.
Zvenčí to tak nevypadá, ale uvnitř se často odehrává velký boj. "Na kameře to není tak vidět, ale po terči je velký pohyb mušky a my musíme ve správný moment vystřelit. A zvláště u mě, který nemá oproti ostatním střelcům takovou stabilitu, je to ještě víc o tom, jak zvládnu práci se spouští," popsal jemné nuance výkonu Přívratský.
Proč má takový problém, nemá talentovaný český střelec zcela jasno. "To bych taky rád věděl. Snažím se to už mnohá léta pilovat, ale ostatní střelci jsou na tom lépe," dodal.
Obzvlášť si váží toho, že nervozitu ukočíroval ve finále vzduchovky, do kterého postupoval dokonce z prvního místa. S bronzem je maximálně spokojený. "Mám radost, že se mi medaile podařila i ve vzduchovce, protože v té si nejsem tak jistý," podtrhl Přívratský.
Od bojového sportu k totální preciznosti
Není příliš mladších střelců, kteří se dokážou v královské třípolohovce prosadit takhle vysoko. Přívratský má skvěle našlápnuto, a to sportovní střelba nebyla jeho první volbou. Jako malý se začal věnovat nejprve judu.
"Nebyl jsem úplně dobrý judista," přiznal s lehkým úsměvem. "Vždycky mě bavilo běhat po zahradě s klackem v ruce a hrát si na vojáky. No a potom, co jsem seknul s judem, naši hledali nějaký kroužek. Bylo mi jedenáct let a podařilo se jim najít střelecký klub v Ostravě," vyprávěl, jak se dostal ke svému osudovému sportu.
Po úspěších v Limě ho čekají další výzvy: Evropské hry v Krakově a především mistrovství světa v Baku na přelomu srpna a září. Přemrštěné cíle si však Přívratský nedává. "Chtěl bych je dobře odpracovat," podotkl skromně.
