Lukostřelci se vrátili z Paříže. Z medailí mám zablokovaný krk, smála se Pultar Musilová

Pultar Musilová ve finále individuální soutěže stejně jako před třemi lety v Tokiu nestačila na čínskou světovou jedničku Čchen Min-i. S párem Čchen Min-i, Čang Tchien-sin pak společně s Davidem Drahonínským prohráli i v repríze finále soutěže smíšených týmů. "Obávám se, že až přijedu domů, tak se přezdívky 'Stříbrná Šárka' už asi nezbavím, přece jenom toho stříbra je už moc," pousmála se Pultar Musilová.

Třiatřicetiletá lukostřelkyně, která má ještě bronz z Ria 2016, ale byla i ze dvou stříbrných medailí nadšená. "Málokdo si uvědomuje, jak ta konkurence je čím dál silnější, a získat jakoukoliv medaili na paralympiádě je čím dál tím těžší. Já jsem udělala maximum. Čchen z Číny střílela opravdu nádherně, ale mám aspoň motivaci ji někdy porazit," svěřila se.

Do Prahy dorazila se zablokovaným krkem, což jí způsobily její medaile. "Jsou hrozně těžké. Počítám, že jedna má 600 gramů, možná ještě víc. Mít obě na krku není nic příjemného," posteskla si Pultar Musilová.

Drahonínský byl rád, že měl alespoň týmové stříbro. "Tahle paralympiáda hodně bolela. Strašně mě bolí záda, ale teď si budu moct odpočinout a bude to lepší," prozradil. Bál se, jestli vůbec bude moci nastoupit. "Mě to bolelo vždycky jenom v klidu a při tom střílení to bolelo jen málo. Ubral jsem z luku dvě třetiny závaží, takže jsem to měl mnohem lehčí, což nebylo supr do toho větru," řekl sedminásobný paralympijský medailista, který v soutěži jednotlivců vypadl ve čtvrtfinále s Američanem Jasonem Tabaským.

Ten nakonec paralympiádu vyhrál a Drahonínský byl rád, že ho na trůnu vystřídal právě on. "V Americe bude s tou zlatou medailí bůh. Bylo strašně hezké sledovat, jak si to užívá. Budou o něm natáčet celovečerní dokument. Může být daleko větší motivací, než jaké pokrytí bych měl já jako kluk z Čech, který by měl třetí zlatou z paralympiády," vysvětloval.

Poprvé získala medaili na paralympijských hrách bronzová Tereza Brandtlová. "Já musím říct, že exploze emocí byla úplně obrovská. Jsem fakt šťastná. Ještě mi to nedochází, jsem furt jak Alenka v říši divů," svěřila se novinářům. A těšila se na řízky, které nejen pro ni byly už v letištní hale připravené. "Mamka vždycky vozí na letiště řízky, je to tradice. My jsme slintali už v Paříži. V podstatě to je ta největší odměna," usmívala se Brandtlová.

Byla nadšená z atmosféry na paralympiádě zejména v semifinále, které střílela proti krajance Pultar Musilové. "Byl to nářez. Vždycky jsem si myslela, že mexická vlna je jenom na fotbale, na hokeji, ale ne. Nám duněly podlahy pod těmi koly. Naštěstí duněly, když jsme nestřílely," dodala třetí členka českého týmu lukostřelců na vozíku.