Několikrát se překlopil, ale trať zvládl. Jaká je Jizerská 50 z pohledu vozíčkáře?
Každý rok se Jizerské padesátky zúčastní tisíce lyžařů. Handicapovaný Miroslav Šperk byl letos jedním z nich. Jaké nástrahy musí závodník překonat, pokud se na trati musí spolehnout na sílu svých rukou? A jak zdolával náročná stoupání, ale také krkolomné sjezdy?
Kdo kdy absolvoval Jizerskou padesátku, dokáže čas čtyři a půl hodiny ocenit. Platí to tím spíše, pokud má závodník handicap a na trati se musí spoléhat na sílu svých rukou. Tak jako Miroslav Šperk, který na letošní Jizerské padesátce stanovil nový rekord.
Jaká tedy byla letošní "Jizerská"? "Byla dlouhá, ale ne zas tak dlouhá, jak jsem si myslel. Podařilo se mi to zajet pod pět hodin, což jsem byl rád," usmívá se Šperk, který je paralympijským medailistou z Athén 2004, kde získal stříbro v hodu diskem.
"Stanovil jsem si jako cíl ji ujet. Nakonec jsem na trati i závodil. Bylo to komplikované kvůli kopcům, hlavně tomu na Knajpu. Začaly mě brát křeče, bylo to náročné. Zpomalil jsem a začalo to být těžké," líčil své potíže na trati. Celou distanci bezmála padesáti kilometrů s ním absolvoval i doprovodný lyžař.
S čím vším pomáhá? "Zajišťuje bezpečnost, protože především sjezdy jsou trochu krkolomné. Doprovod podává jídlo a pití, rozráží okolní lyžaře, pomáhá brzdit," popisuje Šperk. Především sjezdy jsou potenciálním nebezpečím – v chumlu lyžařů dochází často i k nezaviněným kolizím, kterým se zkrátka nelze vyhnout.
Šperk to má o to těžší. "Brzdí se hůlkami o zem, ale někdy se překlopím. Na trati byly asi čtyři pády, takže i proto je doprovod potřeba," líčí sportovec, který je také jedním z čelných funkcionářů Paralympijského výboru.
A jaké jsou jeho další plány? Lyžování se netýkají. "Soustředím se především na kanoistiku, běžky pro mě byly hlavně zimní přípravou na kanoistiku. Rád bych se ještě jednou nominoval na paralympijské hry. Tam teď cílím," uzavírá Šperk.
