Drahonínský se baví lukostřelbou: Chci hodně trénovat a dál reprezentovat českou hroudu
Na paralympijských hrách v Tokiu vybojoval zlato v individuální soutěži a navázal na titul z Pekingu. Lukostřelec David Drahonínský předtím získal v Tokiu i cenný kov z mixu a pokud mu dovolí zdraví, pokračovat hodlá dál. Jeho cíl je jasný: Paříž 2024.
Rok 2021 přitom začal lockdownem. "Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří věděli, o co jde a na co se připravuju. Díky Pavlovi Zaoralovi a Martinovi Dufkovi jsem mohl trénovat denně. Sám mám vedle baráku garáž, kde mohu pilovat techniku, kterou jsem nakonec vypiloval. Mám tam nějakých dvanáct a půl metru. Na to, co potřebuju, to úplně stačí," říká Drahonínský.
V Japonsku pak vedle individuální medaile získal stříbro v úvodní soutěži smíšených dvojic, kde se radoval spolu se Šárkou Musilovou.
"Když jsem předtím trénoval třífázově, mám rekord 560 šípů za den. Ono to zní hrozně, ale je to třeba od šesti hodin do devíti, pak trochu odpočinek, pak od dvanácti do tří hodin a pak od šesti do devíti. Zvládl jsem vždy 180 šípů, za den to dá hodně výstřelů."
Mistr světa z roku 2015 zvládl všechny individuální souboje suverénně a ve finále si poradil i s Turkem Nihatem Turkmenogluem. "Poslal jsem ty Turky zpátky do Istanbulu," směje se po půl roce Drahonínský.
Paralympiáda byla stejně jako olympiáda ve znamení covidových restrikcí. "Tři paralympiády předtím jsem absolvoval s divákama, což bylo strašně super. Během kariéry na mistrovství světa se člověk nikam moc nepodívá, ale tady prostor je. V Tokiu to pro mě bylo nejhorší."
Drahonínský připomíná roušky, denní plivání do zkumavek... "... anebo vyplňovat aplikaci v telefonu, ale rok předtím už jsme věděli, že něco takového budeme muset absolvovat. Trochu mě mrzelo, že se v médiích mluvilo o restrikcích místo příběhů sportovců."
Devětatřicetiletý vozíčkář má už šest paralympijských medailí. Vedle zlata z Pekingu a tokijského stříbra z mixu získal také dvě stříbrné medaile v individuální soutěži v Londýně a Riu de Janeiro, v Brazílii před pěti lety bral i bronz ze smíšených dvojic. A co dál?
"Uvidíme, jak mě pustí dál zdraví. Chtěl bych dál reprezentovat naší českou hroudu, protože mě lukostřelba baví, můžu tím sportem nakazit i víc lidí a teď už si to můžu užívat jako šampion. Chci hodně trénovat a posunout světové rekordy," plánuje.
