Cítím, že mám touhu se posouvat. Baví mě ta cesta, říká Kanoista roku Přindiš
Kajakář Vít Přindiš, který se stal poprvé domácím Kanoistou roku, raději než trofeje sbírá zážitky. Pospolitost vodácké komunity a přesvědčení, že se dál může zlepšovat, mu dodávají motivaci do dalších sezon. Věří, že mohou být ještě lepší než ta letošní, kterou ozdobil premiérovým titulem mistra světa v německém Augsburgu. Nyní se s českou reprezentací chystá do Paříže na trať, na které se za dva roky bude bojovat o olympijské medaile.
Trofeje většinou ani neschovává. "Není to o trofeji, ale o tom zážitku, který jsem v Augsburgu měl. O tom, jak jsem to mohl prožívat v cíli. Že na mě celý tým čekal na hotelu, přivezla se piva, a i když někteří druhý den závodili, tak se trochu oslavilo. Bylo to hrozně hezké a to jsou zážitky, na které budu vzpomínat," vrátil se ke světovému šampionátu, kde s ním životní úspěch sdílela i rodina.
Letošní sezonu nepovažuje za nepřekonatelnou. Vedle úspěchu na mistrovství světa měl i závody, po kterých zdaleka tak spokojený nebyl. "Byl jsem hrozně zklamaný z nominací, ze Světového poháru v Troji. Chci výkonnost pozvednout ještě trochu dál," řekl třiatřicetiletý vodní slalomář. "Nejsem úplně nejmladší, ale profesionální sport jsem začal dělat trochu později, takže si myslím, že nějaký ten čas mám. Cítím, že mám touhu se posouvat. Není to, že bych si řekl, že jsem vyhrál mistrovství světa a mám splněno. Mě to baví, baví mě ta cesta," přiblížil.
Líbí se mu prostředí, ve kterém se pohybuje. "V té naší partě na divoké vodě jsme kamarádi a navzájem se podporujeme. Je to hrozně hezké, není to o jednom člověku, ale je to o partě, která dělá ty krásné příběhy a to kamarádství," pochvaloval si.
Má vidinu olympijských her v Paříži, ale uvědomuje si, že k tomu musí v boji o jediné místo na startu porazit úřadujícího olympijského šampiona Jiřího Prskavce. "Když ta cesta povede až na olympiádu, bylo by to krásné. Ale není to něco, že když toho nedosáhnu, tak se zhroutí svět. Pokud ne a budu mít před sebou ještě dvě tři krásné sezony, které by se podobaly téhle, budu za to hrozně rád," přemítal.
Dovolenou stihl jen kratičkou. "Byli jsme dva dny v Peci. To bylo super. Jeli jsme na Sněžku s malou, vyjeli jsme lanovkou. Byl tam sníh, tak byla překvapená. Bylo to na začátku října. Teď jsme měli jet ještě na pár dní, ale malá onemocněla ze školky, pak onemocněla manželka, pak jsem onemocněl já, takže už ne. A začali jsme trénovat," popisoval.
Návrat do tréninku po čtyřtýdenní pauze není snadný. První lehký trénink v posilovně, který absolvoval po několika měsících, hodně cítil. "Strašně to bolelo a bojím se, co to bude dál. A to jsme nedělali skoro nic. Pak jsme šli na vodu a to bylo lepší. Ale když jsem vzal do ruky pádlo, tak jsem si říkal, jestli jsem to někdy v životě měl v ruce. Strašně nepřirozený pocit," usmíval se.
