All Blacks čeká repríza finále, oslabení Velšané se pokusí zastavit JAR

Žádné dva týmy se v historii mistrovství světa neutkaly víckrát než All Blacks a Francie. Večerní duel v Cardiffu bude už jejich sedmým měřením sil na vrcholné akci. Dosavadní statistika hovoří ve prospěch Novozélanďanů, kteří zvítězili čtyřikrát, na druhou stranu Les Bleus se mohou pochlubit tím, že jsou jediným týmem kromě JAR a Autrálie, který dokázal All Blacks na MS porazit. Francouzi uspěli v semifinále MS 2009 a také ve čtvrtfinále 2007, které shodou okolností hostil rovněž stadion Millenium.

Na předchozím domácím šampionátu ale Nový Zéland zvládl oba vzájemné duely v základní skupině i ve finále, byť v souboji o zlato se s houževnatými Francouzi hodně nadřel a většinu druhého poločasu se v Eden Parku pouze bránil. Faktem ovšem zůstává, že Les Bleus dokázali zvítězit naposledy v letní přípravě před šesti lety a prohráli i všechna čtyři vzájemná měření sil od finále 2011, včetně výprasku 0:30 v Christchurchi v rámci tour po Novém Zélandě v roce 2013.

Ani dosavadní výsledky celku s galským kohoutem ve znaku na šampionátu nedávají příliš důvodů k optimismu. Les Bleus sice vcelku v pohodě zvládli zápasy s outsidery (Itálie 32:10, Rumunsko 38:11, Kanada 41:18), jenže v závěrečné bitvě o první příčku skupiny proti Irsku výsledkově propadli, a navíc nepoložili jedinou pětku. To Novozélanďané se výrazněji nadřeli jen na úvod proti Argentině (26:16), zbývající zápasy už odehráli na půl plynu, přesto vždy vysoko zvítězili (Namibie 58:14, Gruzie 43:10, Tonga 47:9).

A zatímco Francouzi prošli za poslední čtyři roky generační obměnou a poslední finále pamatuje v podstatě jen druhořadník Pascal Papé, kapitán Thierry Dusautoir a mlýnovka Morgan Parra, na straně soupeře je zkušeností mnohem víc, i když All Blacks přišli v posledním zápase skupiny o zkušený pilíř a hrdinu finále 2011 Tonyho Woodcocka.

Pohromadě jim totiž zůstala pravděpodobně nejlepší třetí řada světa Jerome Kaino – Kieran Read – Richie McCaw a hrůzu budí i silná sestava tříčtvrtek Ma'a Nonu, Sonny Bill Williams, Conrad Smith spolu s neomylným kopáčem a ústřední postavou ofenzívy Danem Carterem. A to ještě kvůli zranění chybí třeba útoková spojka Aaron Cruden a do nominace se nevešli třeba další účastníci finále 2011 Israel Dagg a Cory Jane.

All Blacks v případě výhry nad Francií vyrovnají rekord Austrálie v počtu dvanácti vítězných zápasů na MS v řadě. Na minulém šampionátu vyhráli všech sedm zápasů a letos ve skupině další čtyři. "Jsme pod tlakem, ale máme ostřílený tým, který se s tím dokáže vyrovnat. Zkušenosti si nekoupíte a my je máme," řekl kouč Nového Zélandu Steve Hansen, jehož sestava čítající 23 mužů má dohromady na kontě 1295 reprezentačních startů.

Jihoafričané se na mistrovství světa dokázali oklepat z úvodní šokující porážky 32:34 od Japonska a po následných třech výhrách si ještě vybojovali první příčku v tabulce skupin B, takže se vyhnuli souboji se svým čtvrtfinálovým přemožitelem z předchozího MS, Austrálií. Ani proti Walesu to ale nebudou mít Springboks jednoduché, byť z předchozích 30 vzájemných soubojů vyhráli 27 a neuspěli jen dvakrát, vždy na půdě soupeře v Cardiffu.

Jako varování může favoritovi sloužit jak poslední porážka 6:12 z loňského listopadu, tak i jediné měření sil na mistrovství světa. Před čtyřmi lety Springboks udolali Velšany až po velkém boji 17:16 a jejich soupeř nakonec došel na rozdíl od Jihoafričanů až do semifinále.

Draci přirozeně touží po zopakování úspěchu z předchozího MS, ačkoliv se musí vypořádat s četnými absencemi zejména v ofenzívě. Kvůli zranění vůbec neodcestovali na šampionát zadák Leigh Halfpenny a také Rhys Webb, během turnaje pak přišli Velšané už o tříčtvrtky Scotta Williamse a Coryho Allena, dále křídlo Hallama Amose i univerzála Liama Williamse. Ale ani Springboks nebudou rozhodně kompletní, zranění už ukončilo nejen účast na turnaji, ale i mezinárodní kariéru kapitánovi Jihoafričanů Jeanu de Villiersovi.

Velšané ovšem stále mohou do útoku nasadit pamětníky minulého šampionátu George Northa a Rhyse Priestlanda, skvělou mlýnovou spojku Garetha Daviese i neomylného kopáče Dana Biggara a také roj v čele s kapitánem Samem Warburtonem je velmi silný. Po trochu šťastné výhře nad Anglií se ale Draci proti Austrálii nedokázali ze hry prosadit ani jednou, ačkoliv měli ve druhém poločase k dispozici poměrně dlouhou dvojnásobnou přesilovku a dvakrát se ocitli na samé hranici brankoviště.

Springboks potřebují napravit jak čtvrtfinálové vyřazení na předchozím šampionátu, tak poslední místo na letošním Rugby Championship a v neposlední řadě i stále bolavou porážku s Brave Blossoms ve skupině. Jejich motivace tak bude obrovská, stejně tak jako v případě snahy Bryana Habany o překonání rekordu v počtu pětek na MS, o který se momentálně dělí s Jonahem Lomuem. Nejen pro Habanu a už pouze diváka De Villierse, ale i rváčka Schalka Burgera, legendárního druhořadníka Victora Matfielda a možná i pro bratry Du Plessisovy navíc půjde o rozlučku s reprezentační scénou, která by si jistě zasloužila medailový konec.