"To je konec, to je ztracené," myslela si Kubová a pak zaplavala český rekord

Letošní rok je specifický pro všechny, nejen pro sportovce. A nejistota spojená s pandemií covidu-19 tak dopadla samozřejmě i na plavce. Rušily se plánované závody, olympijské hry byly přesunuty až na rok 2021... Možnost zazávodit si v podzimní ISL tak byla pro české závodnice vítaným vysvobozením.

"Březen a duben byl pro mě hodně těžkým obdobím" přiznala Kubová. "A když jsem dostala možnost zúčastnit se Mezinárodní plavecké ligy, tak jsem byla strašně nadšená. Protože to pro mě bylo takové světlo v tunelu, že v říjnu a v listopadu budu závodit. Na takovéto úrovni a s těmi nejlepšími plavci světa," řekla česká plavkyně.

Ta se v Taškentu blýskla především v semifinále na 50 metrů znak, které bylo díky světovému rekordu Nizozemky Kiry Toussaintové nejrychlejším závodem dosavadní historie. Přestože Kubová v něm překonala české maximum, sama si během závodu myslela, že to s výsledným časem nijak slavné nebude.

"Já jsem byla popravdě během závodu trochu naštvaná, protože jsem po patnácti metrech promáchla hladinu. Tak jsem si říkala, to je konec, to je ztracené. Ale pak jsem dohmátla a viděla ten čas, tak jsem byla strašně nadšená, protože se to konečně podařilo," zářila Kubová.

To Horská na rozdíl od své reprezentační kolegyně neměla před závody v Taškentu zajištěnou olympijskou účast. "Hledali jsme závody, kde bych se mohla pokusit o limit na olympiádu. Mým hlavním cílem bylo zaplavat limit na dvě stě polohovku. Věděla jsem, že bude možnost i zkusit to na dvě stě prsa, ale věděla jsem, že by to znamenalo zaplavat český rekord a v to jsem ani nedoufala, že se mi to povede," přiznala česká plavkyně.

"Takže v sobotu, kdy jsem plavala tu dvě stě polohovku, tak se mi to nepovedlo o pět setin, tak jsem z toho byla strašně zklamaná. Pak jsem si uvědomila, že jsem se zrychlila o další vteřinu a čtyři desetiny, takže jsem s tím časem byla spokojená. Říkala jsem si, že jsem se přiblížila, ale že to vlastně pořád nemám jisté. A právě jsem pak byla o to víc překvapená, když se mi to pak povedlo na dvě stě prsa," uvedla Horská, která popsala také malé soukromé drama, jež proběhlo hned po konci jejího životního závodu.

"Když jsem doplavala, tak jsem ten čas neviděla, protože na tabuli skočil špatný čas. Když jsem vylezla z bazénu, tak jsem jen viděla reprezentační trenéry, jak běží dolů k časoměřičům, aby zjistili, jaký čas jsem vlastně plavala. Já jsem stála a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. A pak přišel reprezentační trenér a říká mi, že jsem se tam dostala. A já: Kam jsem se dostala? No na olympiádu!" raduje se ještě dnes Horská.