Dálkový plavec Kozubek se blýsknul na MS, medaili chce ze Světových plážových her
Velká spokojenost. Tak hodnotí Matěj Kozubek svůj historický úspěch v dálkovém plavání. Na mistrovství světa v jihokorejském Kwangdžu totiž v závodě na pětikilometrové trati skončil čtvrtý. A dobře si vedl i v maratonu na 25 km, kde doplaval jedenáctý. Medaile mu tedy sice unikla, naděje se ale nevzdává. Stejně jako touhy zúčastnit se olympiády v Tokiu.
Kozubek odlétal na světový šampionát do Jižní Koreje ve velké pohodě. Na začátku července mu totiž jen těsně uniklo zlato na desetikilometrové trati na Evropském poháru v Barceloně.
V Kwangdžu ale největšího životního úspěchu dosáhl na poloviční vzdálenosti. V závodě na pět kilometrů doplaval čtvrtý, jen sekundu za bronzovou medailí. "Na druhou stranu to byl kvalifikační závod na Světové plážové hry (místo původně plánovaného San Diega se nakonec budou konat v říjnu v Dauhá, pozn. red.), kam postupovalo prvních dvacet plavců, takže mám možnost si tu medaili třeba vyplavat tam," říká třiadvacetiletý sportovec.
Se čtvrtým místem rozhodně nepočítal a do poslední chvíle nevěděl, kolikátou příčku nakonec obsadí. "Když jsem plaval, byl jsem ve skupince osmi plavců. Pak se mi povedlo dostat víc do čela. Až když jsem dohmátl, zjistil jsem to a byl hrozně rád."
Závod byl podle Kozubka od začátku velice rychlý. "A poměrně drsný. Schytal jsem tam rány loktem a kopance. To je docela běžné hlavně na otočných bójích, tam když připlave pět plavců, každý si chce urvat co nejlepší pozici sám pro sebe. Běžná praxe. Člověk se s tím musí dokázat vypořádat," tvrdí.
Těsná ztráta ho na mistrovství potkala ještě jednou. Na desítce skončil šestnáctý a kvalifikace na olympijské hry mu utekla o pouhých 14 vteřin. Jak ale říká, ve hře je ještě dodatečná kvalifikace. V maratonském závodě na 25 km pak uzavřel Kozubek šampionát jedenáctou příčkou.
Jeho taktikou je plavat vždy co nejvíce vepředu. "To kdyby někdo zabral a snažil se ten balík plavců roztrhnout, abych nezůstal v další části. A ve finiši předjet co nejvíc soupeřů. Kdo je za mnou či přede mnou, ale vysloveně nevím. Hlídám si hlavně nohy závodníka před sebou, to je takový orientační bod. Kdo je kolem mě, ale přibližně vím," vysvětluje Kozubek.
