Sportovní svět letos opustily stoleté legendy i ten, kdo padal rychlostí zvuku

Své vášni obětovali život

Smrt každého člověka je tragédie, ale ve vyšším věku je přirozenou součástí života. Obzvláště bolestivá je ale předčasná smrt při výkonu povolání, či přesněji řečeno životní vášně.

Německé biatlonové legendě, dvojnásobné olympijské vítězce, sedminásobné mistryni světa a vítězce Světového poháru Lauře Dahlmeierové se po konci kariéry stal v jejích 31 letech osudným červencový skalní sesuv během horolezecké expedice v Pákistánu. Necelý měsíc po ní postihlo podobné neštěstí sedmačtyřicetiletou ruskou horolezkyni Natalju Nagovicynovou, která kvůli zranění při sestupu v Kyrgyzstánu zahynula po několika dnech, protože podobně jako v případě Dahlmeierové selhaly snahy o její záchranu.

Před třinácti lety plnil rakouský extrémní sportovec a parašutista Felix Baumgartner první stránky novin, když při seskoku ze stratosféry překonal kromě dalších rekordů jako první člověk na světě při volném pádu rychlost zvuku. Jeho život v 56 letech ukončil letošní červencový paraglidingový let.

Vedra na Světových hrách v čínském Čcheng-tu nepřežil devětadvacetiletý italský orientační běžec Mattia Debertolis a během závodu na Jablonecku při veteránském závodě dotlouklo srdce zkušeného třiapadesátiletého českého orientačního běžce Petra Janase. V červenci při dopravní nehodě zemřel osmadvacetiletý portugalský fotbalista Liverpoolu Diogo Jota a jeho o tři roky mladší bratr André. Tragicky při zápasech umírali i mladí fotbalisté nižších lig ve Španělsku, Anglii či v Peru: Raúl Ramírez, Billy Vigar nebo Helar Gonzales Altamirano.

Dva dny před Štědrým dnem zemřel sedmadvacetiletý norský biatlonista Sivert Guttorm Bakken, který ještě den před smrtí dojel v masáku v Annecy dvacátý. Vedení norského biatlonu v reakci na jeho úmrtí zakázalo používat masky na trénink ve vysoké nadmořské výšce. Právě takovou masku měl totiž Bakken na obličeji, když byl nalezen mrtev v hotelovém pokoji v Itálii.

Za rok si předali pomyslnou štafetu čtyři nejstarší olympijští vítězové

Vedle mladých umírali letos i sportovci, kteří překročili stovku, nebo se jí přinejmenším hodně přiblížili. V lednu zemřela týden před 104. narozeninami nejstarší olympijská vítězka – maďarská sportovní gymnastka Ágnes Keletiová. Vedle zlata, stříbra a dvou bronzů z Helsinek 1952 vybojovala v Melbourne o čtyři roky později čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile, mezitím přidala ještě kompletní sadu medailí na MS v Římě.

Pomyslnou štafetu nejstaršího olympijského vítěze po ní převzal Francouz Charles Coste, který byl členem vítězného družstva dráhových cyklistů ve stíhacím závodu na Hrách v Londýně v roce 1948. Koncem října ve 101 letech zemřel a poté, co se o necelý měsíc později uzavřela v 99 letech životní pouť jeho nástupce Nikity Simonjana (člena vítězného sovětského fotbalového týmu z Melbourně 1956), je nyní nejstarším žijícím olympijským vítězem 98letý maďarský pětibojař Gábor Benedek.

Japonský sportovní gymnasta Akinori Nakajama, který v březnu zemřel ve dvaaosmdesáti letech, sice nejstarším žijícím olympijským vítězem nebyl, zato si z Her 1968 a 1972 odvezl celkem šest zlatých medailí.

Ve stejných letech na zimních olympijských hrách v Grenoblu a Sapporu vybojoval stříbro a bronz i hokejista Josef Horešovský, který zemřel v polovině prosince v 79 letech. Šestkrát startoval na mistrovství světa, získal třikrát bronz, dvakrát stříbro a přispěl k zisku zlata československých hokejistů po 23 letech v roce 1972 na domácím šampionátu.

Jeden z posledních tří žijících účastníků finále MS ve fotbale v Chile v roce 1962 Jan Lála zemřel v září v 87 letech, v květnu opustil fotbalový svět o 11 let mladší Luis Galván, který zase byl u zisku titulu světových šampionů z Argentiny na domácím mistrovství světa v roce 1978.

V 95 letech zemřel americký krasobruslař a dvojnásobný olympijský vítěz z let 1948 a 1952 Dick Button. Požehnaného věku 92 let se dožil i jeden z nejúspěšnějších italských tenistů Nicola Pietrangeli, národní rekordman Davisova poháru. Jako jediný Ital se stal členem mezinárodní Síně slávy a jeho národní rekord dvou grandslamových titulů překonal až letos třetím triumfem Jannik Sinner, který pak ještě přidal čtvrtý.

Den před Štědrým dnem zemřel v osmasedmdesáti letech japonský golfista Masaši „Jumbo“ Ozaki, člen Světové golfové síně slávy a vítěz 113 turnajů. Ten poslední vyhrál v roce 2002 v pětapadesáti letech. Ve stejný den odešel i pětaosmdesátiletý ukrajinský kladivář a pozdější úspěšný trenér Anatolij Bondarčuk. Bývalý světový rekordman a olympijský vítěz z Mnichova 1972 závodící za Sovětský svaz překonal v roce 1969 jako první kladivář v historii hranici 75 metrů.

Slavní z ringu, od královské hry, od koní, od aut... a jeden šoumen

Letos se také uzavřela životní pouť tří slavných boxerů: šestadevadesátiletého Jána Zachary, který vybojoval pro Československo v roce 1952 olympijské zlato, a šestasedmdesátiletého George Foremana, který se vedle olympijského zlata z Mexika 1968 mohl pochlubit dvěma tituly profesionálního mistra světa v těžké váze, přičemž ten druhý dokonce získal po slavném návratu v bezmála šestačtyřiceti letech. Sedmaosmdesáti let se dožil Ital Nino Benvenuti, olympijský vítěz z roku 1960 a několikanásobný mistr světa.

Svět je od letoška chudší i o dva slavné šachisty: Osmaosmdesátiletého Borise Spasského (mistra světa z let 1969–1972, který o titul přišel až ve slavném „studenoválečném“ souboji s Bobbym Fischerem) a jednaosmdesátiletého Vlastimila Horta.

Svět rychlých kol se musel rozloučit se 78letým vítězem 24 hodin Le Mans Jochenem Massem, který na sebe ve formuli 1 výrazněji upozornil dvakrát: Svým jediným vítězstvím, které za poloviční počet bodů vybojoval při předčasně odmávnuté tragické Velké ceně Španělska 1975 (čtyři mrtví). Druhým Massovým smutným zápisem do dějin byla Velká cena Belgie 1982, kdy uhnul v kvalifikaci rychlejšímu Gillesi Villeneuveovi přesně tam, kde se jej Villeneuve rozhodl předjet. Při kolizi Villeneuve zahynul a Mass nedlouho nato své působení v F1 ukončil.

V březnu zemřel v 76 letech Eddie Jordan, bývalý automobilový závodník a pozdější zakladatel stáje F1 Jordan Grand Prix, za niž mimochodem debutoval Michael Schumacher. Jejím nástupcem je de facto po různých pozdějších změnách majitele dnešní tým Aston Martin.

Svět z koňského hřbetu už nikdy neuvidí jedenáctinásobný účastník Velké pardubické a druhý z roku 1997 Pavel Složil, který zemřel v 56 letech, ani trojnásobný vítěz Velké pardubické (1981–1983) Pavel Liebich, který se dožil 79 let.

A kým jiným uzavřít stručný výčet než mužem, jemuž se podařilo to, co málokomu: Stal se v podstatě synonymem svého sportu. Legenda a nepochybně i největší hvězda amerického profesionálního wrestlingu Hulk Hogan zemřel v červenci v 71 letech. Byl jedním z těch, kdo ze spíše okrajové atrakce udělal v 80. letech velkou show a populární zábavu – ať už v ní ještě spatřujeme sport, či už nikoliv.