Cesta k olympiádě je šíleně dlouhá. Bronzový úspěch si vychutnávám, říká zápasník Omarov

"Čekal jsem při příletu nějaké přivítání, ale takové to rodinné. Hrozně jsem si přál, aby tady byla moje žena. Ale tohle...? To bylo ohromné. Strašně to na mě zapůsobilo, byl jsem zase naměkko. Hrozně mě to potěšilo a bylo to vážně úžasné. Jsou tady moji nejbližší, tedy žena s dětmi, což mě potěšilo nejvíc, ale přijela i maminka, tchán, švagři nebo moji blízcí kamarádi. Všem, kteří přišli, za tyhle pocity moc děkuju," uvedl Omarov.

Blízcí ho přivítali vedle jiného velkým transparentem s nápisem "Věřili jsme, že tvá vytrvalost, odvaha a síla je cesta k vítězství."

"Ta cesta, která je za tím, je šíleně dlouhá. Už jsem to chtěl v roce 2016 vzdát. Stejně jako o Londýn 2012 jsem přišel těsně i o účast v Riu. Pak jsem si chvílemi myslel, že se to stane i v souvislosti s Tokiem, protože mě od toho několikrát dělilo jediné utkání. Je to pak strašně psychicky náročné a stresující, když vám to jen těsně uteče. Ale já tu kletbu tehdy prolomil. A teď jsem to dokázal potvrdit," řekl Omarov.

Hledí ale dál, než jen k samotné účasti. "Tento úspěch si samozřejmě vychutnávám a stejně tak i moje rodina. Vždy každou medaili věnuji nějakému člověku. A tuhle ze světa si zaslouží moje žena Sandra. Tahle medaile je pro ni. Má to se mnou těžké a dělá pro mě neskutečné věci, i proto posílám tuhle medaili jí. Doufejme, že k tomu přibude i ta medaile olympijská," uvedl.

Posledním českým medailistou z MS byl v roce 2007 Marek Švec, i on tehdy získal bronz. "Je to po hodně dlouhé době, co se přivezla medaile z mistrovství světa. A já doufám, že máme dobře našlápnuto i k té z Paříže. A sám to tak beru. Tahle medaile je pro mě především další krůček ke splnění snu. A tím je právě olympijská medaile. Už máme 'placky' z Evropy i ze světa, ze světových rankingů, ale pořád nám ještě jedna chybí. Snad to v Paříži prolomím a napravím svou reputaci z Tokia," přál si Omarov.

"Být třetí na světě... Je to bezesporu velký úspěch a samotnému mi to nedochází. V noci jsem moc nespal. Dobře si uvědomuju, co je pro nás teď úplně nejlepší – můžeme plánovat už odteď přípravu na olympiádu bez jakýchkoliv omezení a povinností startovat na dalších kvalifikacích. To je něco úžasného. Artur má za sebou skvělou sezonu a dokázal, jak dozrál. Je to skutečný profík," ocenil ho trenér Václav Scheiner.

Vyzrálost a zkušenosti uplatnil pětatřicetiletý český zápasník zejména poté, co prohrál čtvrtfinále se světovou jedničkou Arturem Aleksanjanem z Arménie jasně 0:9. "Tam mi bylo nejhůř, protože jsem si na něho věřil a ten výsledek nebyl úplně vypovídající. Měl jsem na něho připravenou taktiku a věřil, že ho porazím, ale nevyšlo mi to, jak jsem si představoval. Zlomilo mě to, ale jsem už dostatečně starý a zkušený na to, aby mě prohry spíš posouvaly. Vzpamatoval jsem se a urval nakonec tu medaili i postup do Paříže," pochvaloval si.

Paříž pro něho nemusí být ještě olympijskou tečkou, cítí se po všech stránkách výborně. "Vypovídají o tom i mé fyzické a silové testy. Dokud budu cítit, že to je super, chtěl bych určitě pokračovat. Nechci říkat v tuhle chvíli, že to vyjde ještě i na další olympiádu, protože to nedokážu předpovědět. Ale teď jsem třeba v Bělehradu potkal olympijského vítěze Alexeje Mišina, který mi říkal, že jsem na tom dobře a do čtyřiceti mohu v klidu zápasit. Je fajn slyšet taková slova. Ale zároveň chci být soudný. A když uvidím, že to nemá smysl a nebudu sahat na medaile, tak se vytratím. Uvidíme, co přijde," řekl Omarov.

Odměnou za úspěch mu bude čas strávený s rodinou. "To bude ta největší odměna, protože jsem se na ně neskutečně těšil. Budeme teď trávit čas společně. Budu nějakou dobu doma v Chomutově, z tréninku ale samozřejmě nevypadnu. A pak začíná příprava na olympijské hry. Je naprosto super, že mám tu jistotu. Už žádný další stres, nemusím tím velmi tvrdým kvalifikačním sítem dál procházet, ale můžu se místo toho naplno věnovat přípravě. Za to jsem neskutečně rád," uvedl Omarov.