Znovu a levněji: Futuristická helma tokijskou olympiádu neozdobí

Plánovaná cena hlavního tokijského stadionu připomínajícího cyklistickou helmu byla 130 miliard jenů (25 miliard korun). Loni se ale odhady vyšplhaly na 300 miliard jenů (59 miliard korun), což přimělo japonské představitele ke snaze futuristický projekt Zahy Hadidové pozměnit.

"Rozhodl jsme se, že se v projektu hlavního tokijského olympijského a paralympijského stadionu vrátíme na začátek. Začneme znovu od nuly," uvedl premiér Abe po schůzce s předsedou organizačního výboru tokijských her. "Naslouchal jsem hlasům veřejnosti i sportovců a přemýšlel o našich možnostech. Musíme se vrátit k rýsovacímu prknu," dodal premiér. Cena za vybudování stadionu by teď měla být snížena na 180 miliard jenů (36 miliard korun).

Země vycházejícího slunce je po dvou dekádách hospodářské stagnace zavalena dluhy a stárnoucí japonská populace vyžaduje čím dál větší náklady na penze a zdravotnictví.

Snižování nákladů na pořádání vrcholných sportovních událostí prosazuje i předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach. Po megalomanských olympijských projektech v Pekingu a Soči, kde řada zbrusu nově vybudovaných sportovišť těžko hledá další uplatnění a chátrá, chce Bach přinutit pořadatele, aby se zaměřili na efektivnější řešení svých projektů.

Do olympijských her to stihneme, ujišťuje premiér

Abe ujistil, že se pro znovuotevření projektu rozhodl až po ujištěních, že se vše stihne postavit do začátku her za pět let (i stadion pro olympijské hry v Londýně v roce 2012 se začal budovat pět let předem).

Ambiciózní návrh britsko-irácké architekty Zahy Hadidové byl přitom klíčovou částí tokijského olympijského projektu, který při volbě pořadatelského města v roce 2013 porazil Istanbul a Madrid. Měl pojmout 80 tisíc diváků a jeho ocelové oblouky a pohyblivá střecha měly odolat zemětřesením.

Za zdražování můžou materiály, ne design, tvrdí kancelář Hadidové

Jim Heverin z kanceláře Zahy Hadidové původní návrh stadionu brání. Za zvyšování nákladů podle něj mohou rostoucí ceny materiálů, nikoliv futuristická konstrukce. "Naše týmy v Británii a Japonsku při projektování stadionu velice úzce spolupracovaly s Japonskou radou sportu tak, aby byl stadion připraven pro mistrovství světa v rugby v roce 2019 a pro tokijské Hry v roce 2020. Stadion se měl stát domovem japonského sportu pro následujících 50 až sto let," ujistil Heverin. Veškeré konstrukce a materiály nutné pro stadion jsou podle něj zcela v možnostech japonských dodavatelů.

Vůči odvážnému návrhu sportovního stánku se zvedla vlna odporu i mezi japonskými architekty. Nositel Pritzkerovy ceny Fumihiko Maki dokonce uspořádal anti-sympozium a na jeho stranu se přidala i další významná jména japonské architektury. Proti "helmě" se dokonce podepisuje petice.

Hadidová vidí v kritice hlavně závist místních architektů. "Myslím, že je to trapné. Mnozí z nich byli mí přátelé. Znala jsem se s nimi opravdu dlouho a podporovala je. Chápu, že je to jejich město. Ale jsou to pokrytci. Pokud chtěli, aby v Tokiu vznikl stadion podle jejich chutě, měli se přihlásit do soutěže. Že to neudělali, není můj problém," reaguje architektka.

Ragbisté jsou rozladěni, musí si hledat jiné hřiště

Kvůli přepracování projektu museli Japonci posunout i plánované otevření stadionu, který měl v roce 2019 hostit zápasy mistrovství světa v rugby. Podle ministra sportu Hakubuna Šimomury bude stadion otevřen o rok později. Světový řídící orgán rugby reagoval na rozhodnutí japonské vlády s nevolí a zklamáním. Rychle se musí poohlédnout po novém dějišti.