Je nám líto, video expirovalo.

Cítil jsem, že mám i na zlato, řekl stříbrný Vadlejch a vysekl poklonu Veselému

Podruhé během čtyř let si na krk pověsil stříbro. V roce 2017 ho oštěpař Jakub Vadlejch získal na mistrovství světa, teď k němu na olympiádě získal blyštivou "sestřičku". Sám ale přiznal, že cítil, že má i na zlato. I tak byl ovšem maximálně spokojený, k čemu přispěl i fakt, že cenný kov získal i jeho kamarád Vítězslav Veselý. 

Cesta k olympijské medaili byla pro Vadlejcha o dost trnitější. Zatímco v roce 2017 se mu dlouhodobě dařilo, tentokrát většinu sezony léčil natržené tříslo a přijel do Tokia se sezonním maximem 82,31 metru. To si během kvalifikace a finále posunul o více než čtyři metry a získal druhý cenný kov.

"Samozřejmě je výrazně cennější, ale vedla k ní úplně jiná cesta. K té londýnské jsem měl neskutečnou sezonu, kdy jsem házel každý závod za 86 metrů, a tam jsem věděl, že hodím, i kdyby tam padaly trakaře. A dal jsem 88 metrů. Tady to bylo jinak. Celou sezonu, když jsem věděl, že jsem si vážně zranil tříslo, tak mi bylo jasné, že musím závody omezit a dát se stoprocentně do kupy," porovnal své největší úspěchy.

Na květnové Zlaté tretře si nemyslel, že jsou jeho problémy s tříslem vážné. Diagnóza ho nepříjemně zaskočila. "Bylo to strašné. Před Tretrou jsem se cítil skvěle, měl jsem životní házecí formu, to bylo parádní. A trénink poté jsem si natrhl tříslo, opravdu nešlo odházet. Tretru už jsem šel s natrženým tříslem a 82 bylo víceméně s dírou v noze. Já nevěděl, že je to natrhnuté, v životě jsem natrhnutý nebyl. Když mi to řekli na sonu, tak jsem docela koukal. To bylo nejhorší. Zjistil jsem, že mám velké zranění, a olympiáda je za dva a půl měsíce, což je na jednu stranu dlouhá doba, na druhou stranu nikdy nevíte, jak se tělo zachová," vzpomínal na nejhorší chvíle sezony.

Dělal maximum pro uzdravení, vrátil se až na konci června na mistrovství republiky a i pak šetřil závody. "Věděl jsem, že hlava je dobře nastavená, technika tam nějaká je zažitá, takže jediné, co mi chybí, je dát se stoprocentně do kupy a na té olympiádě to půjde. A tréninky pak opravdu naznačovaly, že je to lepší a lepší, tím jsem získával sebevědomí větší a větší a tady se to potkalo, jak mělo," vyprávěl.

Technicky ani jeho nejdelší pokus 86,67 metru nebyl vydařený. "Byl špatný, ale daleký. Což je základ. Nebyl to žádný extra hod," řekl svěřenec Jana Železného. Kouč mu říkal, že má na zlato. Od Inda Níradže Čopry dělil Vadlejcha necelý metr. "On mi to říkat nemusel, já to cítil. Věděl jsem, že je to 90 centimetrů, ale... je to zvláštní. Víte, že máte v kapse olympijskou stříbrnou, a je hrozně těžké se na to ještě soustředit, ty myšlenky se motají v hlavě," řekl.

Ke stříbru se dostal přes krajana Vítězslava Veselého, který překvapil všechny hodem přes 85 metrů a získal bronz. "Víťa byl hrozně šťastný. Od začátku, když on hodil, já byl taky šťastný, hned jsem šel za ním, bylo vidět, že je emotivní, a ve své podstatě jsme byli oba v té chvíli, protože vím, co za tím stojí," řekl Vadlejch.

Byl nadšený, že mohl s Veselým medaili sdílet. "Je to neskutečně silné. Víťu jsem měl vždycky moc rád, a že jsme oba dva spolu na pódiu na olympiádě, je neskutečně skvělé. Je to člověk, s kterým jsem trávil pomalu víc času než s rodinou," řekl oštěpař, s nímž byl Veselý dříve ve skupině Jana Železného. Blízko k sobě mají dosud.

Zdroj
ČT sport, ČTK

Hlavní zprávy