Došlo mi. Neměl jsem na to, líčil po finále vyčerpaný Dostál
Sotva stál na nohou a těžce dýchal. Za slunečními brýlemi se dalo na kajakáři Josefu Dostálovi zároveň snadno vyčíst zklamání z neúspěšné mise o olympijské zlato, která skončila v Tokiu bez medaile na pátém místě.
"Bylo to nesmírně těžké. Neměl jsem na to," soukal ze sebe Dostál, který chtěl po stříbru v Riu de Janeiro zaútočit na nejcennější kov. "Dal jsem do toho všechno a došlo mi," dodal na rovinu osmadvacetiletý kanoista.
Touha pádlovat o zlato se dala vycítit už na startu. Dostál první takzvaně ulil. "Což mě až tak nevyhodilo z pohody. Musím říct, že druhý (start) jsem trefil pěkně," popsal.
Po prvních sto metrech měl dojem, že závod rozjel dobře. "Přešel jsem do příjemného záběru a říkal jsem si, že se s nimi budu držet vpředu, že takhle bych ten kilák mohl zvládnout. No, to jsem si myslel. A tak to nebylo."
Soupeři mu nečekaně začali ujíždět. "Tam, kde mi normálně neujíždějí," komentoval Dostál stav v polovině závodu a ztrátu okolo dvaceti metrů. "Tak jsem si říkal: 'Dobrý, chci jet na zlato, půjdu na vlnu, protože vpředu to s nimi neudržím.' Na to jsem neměl," prohlásil.
Pak se rozhodl zaútočit v poslední čtvrtině závodu. Okolo 250 metrů do cíle zvýšil obrátky. "Začal jsem do toho hrabat jako šílenec. Říkal jsem si, že teď musím jít, teď visí zlato ve vzduchu," upozornil, že pořád věřil v úspěch.
Sto metrů před cílem mu ale bylo jasné, že soupeře nechytí. A nakonec byl rád, že projel cílem. "Nepřemýšlel jsem nad tím, že bych mohl být druhý, třetí. Ne že bych to nechtěl, ale chtěl jsem vyhrát. Došlo mi takovým způsobem, že jsem mohl možná deset patnáct metrů dál, ale také by bylo dost možné, že bych to ani nedojel," uvedl Dostál.
Na regeneraci má český reprezentant jen necelý den. Hned ve středu dopoledne totiž usedne do deblkajaku a s parťákem Radkem Šloufem pojedou na kilometrové trati kvalifikaci.
