Hněv na Tokio přetavil v bronz. Spravil jsem si chuť, řekl Dostál. Šlouf se dojatě omlouval
Po nepovedeném úterním finále singlu byl pořádně vytočený a razantně prohlásil, že s Tokiem má nevyřízený účty. O dva dny později už kajakář Josef Dostál vzal japonskou metropoli na milost. Za zlepšení vztahů k Japonsku může olympijský bronz s Radkem Šloufem v deblu. "Závod mi opravdu zlepšil náladu, spravil chuť," řekl. Jeho parťák úspěch i oplakal a následně se omlouval za vlastní chování v přípravě.
"Já jsem včera (ve středu) říkal, že mám nevyřízené účty s Tokiem. Byl jsem tak naštvaný, že jsem si říkal, že už do Japonska v životě nepojedu. Po dnešku si to možná rozmyslím," řekl Dostál.
Šlouf se na OH soustředil jen na debl a na předolympijském soustředění v Susaki prožíval těžké chvíle. "Chtěl bych se omluvit celému týmu za to, jak negativní atmosféru jsem vysílal. Teď se za to stydím, bylo těžké se mnou žít. Já byl na přípravném kempu nespokojený. Hlavně sám se sebou. Cítil jsem se unaveně, nešlo mi to na vodě. Nešlo mi se srovnat s tím vedrem, nikam jsme nemohli jít, byli jsme jen na té loděnici. Ten měsíc mi dal hodně zabrat. Tohle mi ale spravilo dojem," svěřil se.
Ve středu sice společně postoupili přímo do semifinále, ale Dostál po úterním závodě ještě nebyl v optimální kondici. Nešel se ani vypádlovat a zapadl rovnou do postele. "Večer jsem něco špatného snědl, šel jsem se projít a bylo mi nevolno od žaludku. Říkal jsem si, že to bude parádní noc a jestli budu mít žaludeční problémy, bude to výborně zakončená olympiáda. Nicméně ráno jsem se vzbudil a říkal jsem si: 'Ty vado, já jsem úplně fresh'. Cítil jsem se špičkově, volno mi pomohlo," popisoval své znovuzrození.
Museli nezvykle během jednoho dne absolvovat semifinále a finále. První část programu byla zejména pro Šloufa obtížnější. "Semifinále je nejhorší závod. Musíme projít závod do bojů o medaile. Z mojí strany to nebyl dobrý výkon. Měl jsem velké nervy. Koukal jsem vlevo vpravo, jak se situace vyvíjí. Ale cítil jsem, že v lodi je docela nabito. Dvě stě metrů do cíle jsem si říkal, že ještě mohu, tak to nasolíme a budeme druzí. Jenže Pepa to pojal tak, že postup je jasný, tak raději pošetří síly," komentoval jízdu, v níž Češi jistili postupovou čtvrtou příčku.
Nevěděl, co si o finiši myslet. "Já jsem byl překvapený. Ty jsi strašný rafan v konci a najednou to tam nebylo. Já jsem nevěděl, jestli šetříš síly, nebo to tam není," řekl směrem k Dostálovi před hloučkem českých novinářů. "Ono to tam bylo, ale měl jsem to tam jednou na jeden závod. Kdybych to tam poslal v semifinále, nezůstalo by na finále," odvětil Dostál. "Udělal jsi to dobře," uznal Šlouf.
Na potvrzení bronzu museli čekat
V boji o medaile už nervózní nebyl. "Pepa na mě pracoval. Říkal mi, že jsme na tom pracovali tři roky, ušli jsme nějakou cestu a postupem do finále máme splněno a můžeme jen zakončit hezkou tečkou," prozradil šestadvacetiletý kajakář. Dostál se na závod na deblkajaku těšil.
"Mě to na deblu vždycky baví. Na singlu je to o tom, že všechno je na vašich bedrech. Na deblu, ne, že se můžete flákat, ale víte, že když záběr uděláte kvalitní a dobře čitelný, že ten parťák zezadu se do něj trefí. Ráďa mi to tam zezadu pěkně šoupal celých 800 metrů. Věděl jsem, že do finiše síla je. Jen to soustředění, ten švuňk – levá, pravá, levá, pravá. Byli jsme na jedničce, daleko od všech. Fakt to bylo hezké," liboval si po nejhezčím závodě, který kdy na deblu absolvoval.
Z první dráhy Češi neměli přesný přehled, jak si vedou. "Během závodu jsem se jednou dvakrát podíval. Ale vůbec jsem si nebyl jistý. Koukal jsem se doleva, viděl jsem, že by to mohlo vyjít, ale oba jsme s Pepou hlavně popadali dech. Oba jsme si pak říkali: 'Hele, asi jsme třetí'," líčil. Teprve několik desítek sekund po projetí cílem měli jistotu. "Potvrdil nám to až trenér Karel Leština. V tu chvíli jsme spustili radostné oslavy," vyprávěl Dostál.
Jeho parťák za cílem plakal štěstím. "Uvědomil jsem si, že je to opravdu ta medaile, kterou jsme vzadu v hlavě cítili, že bychom mohli mít, pokud se všechno podaří. Všechno ze mě spadlo. Není to tenhle měsíc, co jsme v Japonsku, ta cesta trvá několik let," svěřil se.
Předvedli své maximum. "Výsledek udělaly dvě věci – taktika, ta je na mě, a druhá věc je souhra v lodi, ta je na Radkovi. Dneska obě věci sedly špičkově, takže děkuju, Radku," poznamenal Dostál. Na stupních vítězů si pak vzájemně pověsili na krk bronzové olympijské medaile.
"Já se trochu poklonil Pepovi, protože mám hrozné štěstí, že můžu s někým takovým jezdit. V Česku nikdo lepší není, ale my jsme si sedli i mimo vodu. Za tři roky jsme se naučili, jak spolu vycházet. Snažíme se co nejvíc respektovat, jsme dobří kamarádi i mimo vodu," prohlásil Šlouf.
