Tlak na sbornou je enormní. Rusové sní o zlatu

Tento moment pouze svědčí o netrpělivosti, s jakou je olympijský hokejový turnaj očekáván. Jestliže má pro Rusko olympiáda v Soči symbolizovat návrat ke statutu opravdové velmoci, hokej je vrcholným bodem celého procesu. Domácí hokejisté v historii samostatné Ruské federace ještě nezískali zlaté medaile z olympiády, tu poslední vybojovali v roce 1992 v Albertville jako postsovětský "sjednocený tým". Na posledních čtyřech Hrách, tedy od té doby, co na olympiádu jezdí i elita z NHL, získali "pouze" stříbrnou a bronzovou.

"Za tu dobu mezi Albertville a Soči se téměř rozpadající Rusko stalo zemí, která se snaží pořádat nejlepší zimní olympiádu v historii," píše v úvodníku k utkání se Slovinskem ruský sportovní deník Sport Express. "Nenastal už konečně čas Ovečkina a Malkina, Dacjuka a Radulova, Varlamova a Kovalčuka?" ptá se.

Pochyby samozřejmě existují. Jak by také ne, nejen tato generace již zažila na domácích šampionátech svá zklamání. V roce 2000 tým na mistrovství světa v Petrohradě propadl a skončil až jedenáctý, o sedm let později se na MS v Moskvě probil k "pouhému" bronzu. Vladimir Treťjak sice vyhlašuje, že bronz by ani nyní nebyl špatným výsledkem, v hloubi duše však ruští fanoušci i hokejisté vědí, že nezískat zlato by bylo obrovským zklamáním.

Zrádná výhoda

Výhoda domácího prostředí může být pro Rusko zrádná, na posledních třiceti mistrovstvích světa dokázala hostitelská země zvítězit pouze třikrát. Československo v roce 1985, SSSR o rok později a poté až Švédsko v loňském roce. Bilance na olympiádě není příliš vypovídající, ovšem pro Rusy existují důvody k optimismu. Nejen kvůli "zázraku na ledě" v Lake Placid v roce 1980, ale hlavně kvůli uplynulé zimní olympiádě ve Vancouveru, kterou domácí Kanaďané ovládli.

"Stejně jako na Kanaďany v roce 2010 je i na nás hodně tlaku," potvrzuje Sergej Fjodorov. "A možná ještě o něco více. Naši fanoušci jsou asi o trochu neúprosnější," domnívá se. Dokáží si vůbec ruští hokejisté představit, jaké by bylo olympiádu vyhrát? "Moc ne," přiznává brankář Sergej Bobrovskij. "Bylo by to ohromné. Ohromné," dodává.

A kolikrát jen v posledních dnech připomněli útočníku Viktoru Tichonovovi jeho dědečka a jmenovce, legendárního ruského trenéra? "Párkrát," směje se pětadvacetiletý hráč Petrohradu. "Není to snad kontinuita v nejčistším smyslu slova?" ptá se na adresu tichonovovské dynastie Sport Express. "Není to další důvod snít, že 23. února sága o ztraceném zlatu vyústí v krásný pohádkový konec?"

Jedno hřiště, jeden puk

Do té doby však ruský národní tým musí vyvrátit lecjaké pochyby. Kromě otazníků nad zranitelnou obranou jde hlavně o to, zdali ruský tým bude držet pospolu. "Když máte v týmu tak skvělé hráče, jako je Malkin, Dacjuk nebo Ovečkin, každý z nich si myslí, že tým dovede ke zlaté medaili," myslí si Igor Larionov.

"Pořád doufáme, že budou mít problémy, protože na hřišti je pouze jeden puk," přisazuje si ironicky Teemu Selänne. "Každý z nich jej musí mít na hokejce. Nemyslím si, že se jim může kdokoliv rovnat talentem, ale jde o týmový sport. A na hřišti je pořád jen jeden puk."

Treťjak si je všeho vědom, a snad i proto tak přebujelá účast na setkání s médii. "Myslím, že každý z nás se rozhodl přijít sem společně, protože chceme ukázat, že jsme jeden tým," představil ideu šéf ruské hokejové federace. "Je to týmový sport a je na celém mužstvu, aby vybojovalo zlato. Proto jsme tady před vámi společně," prohlásil Treťjak a tým Zinetuly Biljaletdinova se o čtyřiadvacet hodin později představil společně i na ledě. A to před ještě větším publikem.