Tento způsob komunikace zdá se mi poněkud nešťastným
Včera se konečně sešly kompletní hokejové týmy a hned je v Olympijském parku rušno. První tréninky byly na sklepání únavy, v úterý už to mělo pořádné grády. Je vidět, že jsou tu nejlepší profesionálové planety. Nálada v týmu musí být, ale legrácky obvyklé z tréninků na MS moc neuvidíte. Kluci jdou do práce a chtějí ji odvést co nejlépe. Navíc se potýkají s časovým posunem. "Odpoledne jsem hodně malátný," potvrdil třeba Daniel Sedin.
Nachomýtl jsem se k rozhovoru asistenta Kanaďanů Kena Hitchkocka, který krásně novinářům vysvětlil přístup, jaký tady hráči prostě musí mít.
"Jak pracujete s tím, že hráči jsou zvyklí hrát v klubech třeba 25 a víc minut za zápas jako třeba P. K. Subban, a najednou budou mít 7–8 minut?" - "Podívejte se, ti kluci tady nejsou od toho, aby přemýšleli, jaký mají icetime. Aby se jim honilo hlavou, co to ten trenér vymýšlí, co já tady dělám, co tomu řekne maminka, že moc nehraju? Těm hráčům řekneme GO! a oni tam musí vlítnout a vydat ze sebe pro ten znak, pro ten dres, který mají na sobě, absolutně všechno! Takové hráče jsme vybírali a oni to moc dobře vědí."
Jednoduchá, ale taky dost často složitá cesta, která jediná vede k medailím. Vzpomeňme MS 2010 a netrpělivost ruských hvězd, ze které jsme vytěžili zlato. Náš tým nezačal v tomto směru nejlépe. Tajnosti kolem brankářů rozsekl před novináři zklamaný Ondřej Pavelec. Ať už je to dobře, či nikoliv, trenér má nějaký záměr a dát Ondřejovi pár dní na aklimatizaci není tak úplně od věci, zvlášť když náhrada je velmi důstojná. Vždyť Jakub Kovář kraluje poslední dobou v KHL. Bude to ovšem na hvězdy NHL stačit? To uvidíme večer. Švédové, byť ještě ne v úplně nejlepším rozpoložení, nás prověří opravdu pořádně.
