Stříbrný Moravec: Už to nekropím bezhlavě a vyplácí se

Tak dobře Moravec v závodu se čtyřmi položkami zastřílel jen jednou v kariéře, loni při světovém poháru v Oberhofu z toho bylo rovněž při stíhačce třetí místo. A poprvé v životě má po dvou závodech sestřelených 30 terčů bez chyby. "Takhle dobře jsem nikdy nestřílel, že bych dva závody neminul. Načasoval jsem to dobře," pochvaloval si Moravec.

Do konce OH ho čeká ještě šedesát terčů. Zvládne je všechny trefit? "Ne, to si dovolím tvrdit, že ne," řekl s úsměvem. To ale neznamená, že by nechtěl. "Beru to reálně, zas takový snílek nejsem. Nevím, jestli to je možné. Začne foukat, bude tu Indočína, to nikdo nemůže vědět. Tyhle podmínky by tomu ale nahrávaly," prohlásil.

Českého biatlonistu přemohly emoce. Před cílem si užíval vnitřně, za páskou zvedl ruce. Naplno si ale životní úspěch prožil později. Na stupně vítězů při květinovém ceremoniálu vyskočil v radostném gestu a při setkání s členy týmu zakřičel tak, že to bylo slyšet v celém areálu. "Pro mě to byla premiéra na stupních v takovém závodu," jako by se omlouval za projevy obrovské radosti po zisku první individuální medaile z vrcholné akce.

Konec doby bramborové

Dosud byl v individuálním závodě dvakrát čtvrtý. Jak řekl, doba bramborová teď skončila. "Po tom loňsku je to něco neskutečného. Odměna," hlesl. Když projel cílem, pocítil úlevu i radost dohromady. "Strašně to bolelo, byl to hodně těžký závod, ale dopadlo to. Ani nevím, jak bych to měl popsat, co to pro mě znamená," řekl rozpačitě.

Závod se přitom zpočátku pro Moravce nevyvíjel medailově. "Po prvním kole jsem byl úplně v kopru," vyprávěl, jak nestačil soupeřům. "Doufal jsem, že to zpočátku takové nebude, ale byl to strašný úprk." Na prvním kopci mu soupeři ujeli. "Ajajaj, to nedopadne dobře," říkal si prý v duchu. "A ono jo," rozesmál se po závodu.

Střelba vleže byla opatrná. Pomalá, na jistotu. "Hlídal jsem si to," řekl Moravec. Ztrácel další sekundy. V polovině měl manko ze šestého místa 25 sekund na čelo závodu. "Já to tam vleže neumím nasypat. Ale nuly se berou, to je bez diskuse," prohlásil Moravec.

Jenže pak to přišlo. Palba vestoje, jak ji umí jen on. Na poslední položku přijel jako šestý se ztrátou 19 sekund na první místo, po ostrostřeleckém výkonu ale opustil stav jako druhý. A to už nepustil. "Už to není jako dřív, že jsem to tam kropil bezhlavě. Teď si to hlídám víc a ono se to vyplácí," uvedl.

Servisman Jan Matouš mu po poslední střelbě hned zahlásil, že má patnáct sekund k dobru na třetí místo. V tu chvíli se Moravec zařekl, že to musí vydržet. "Sice to neskutečně bolelo, ale věděl jsem, že bych to mohl dojet. Ani jsem se dozadu nedíval," uvedl. Nechtěl totiž polevit. "Když někoho dojíždíte, tak je to pohoda, ale když jdou do vás, tak je to stres, tělo najednou vypne a to pak ty sekund letí," vysvětlil, proč nechtěl riskovat.

Sto metrů před cílem už ale věděl, že mu medaili nikdo nevezme, že napodobí bronzového parťáka Jaroslava Soukupa, třetího muže sprintu, s kterým v olympijské vesnici sdílí pokoj. "To jsem se už otočil za sebe a byl to nepopsatelný pocit," dodal.

Teď přibude cenný kov i na jeho noční stolek. Pokoj číslo 5205 v olympijské vesnici Sloboda v horách v Krasné Poljaně je z české výpravy v Soči zatím nejúspěšnější. Nyní může od Soukupa vyzvědět, co obnáší získat olympijskou medaili. "Jen ať si to užije, to mu moc nezávidím, tedy kromě toho medailového ceremoniálu," řekl Soukup. Moravce totiž v úterý čekají i sponzorské povinnosti a rozhovory s médii. "No, byl Jarda včera dlouho pryč," uznal Moravec. "Ještě že si teď dva dny odpočinu od sportování," doplnil.

"Jo jo, koukal jsem na ni (medaili), říkal jsem mu, že se mi líbí, že to musím zkusit taky," přiznal s úsměvem Moravec. "Ta moje přijde pěkně zase na můj stoleček. Ještě že k tomu nedali žádný futrál, že na to můžeme pořád koukat," žertoval.

V pokoji už mají bronz a stříbro. Chybí jen ta nejcennější medaile. Na koho to padne? "Nevím," řekl Soukup, ale po chvíli upřesnil: "Holky jsou na řadě, ne? Musíme je trochu vyhecovat, my už jsme si to tady odpracovali, teď si to už budeme jen užívat. Ať teď zamakají ony," shodli se čeští biatlonoví medailisté s úsměvem.

Manželce znovu naděloval k svátku

Loni na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě vyjel skvělým finišem své ženě Veronice k jmeninám bronz ve smíšené štafetě a teď na Hrách v Soči stříbro ve stíhačce. Veronika Moravcová mluvila s manželem dopoledne před závodem. Vzpomněla si, že loni chtěla před šampionátem na Vysočině k svátku medaili a vyšlo to. "Řekla jsem si, že to zase zkusím. Má sice čtyři dny zpoždění, ale to je jedno, vyšlo to a je to hezký, nádherný. Mám obrovskou radost," řekla Moravcová.

Stíhací závod sledovala doma v Letohradu. Nebyla ale sama. "Sama se koukat nemůžu, vzala jsem si posily, kolegyně z práce, a bylo to neuvěřitelný," řekla Moravcová. Před televizní obrazovkou Moravcová s kolegyněmi fandily naplno. Oslavovaly každý úspěšný zásah na střelnici, "hnaly" Moravce hlasitým povzbuzováním po trati.

"Řvaly jsme strašně moc, člověk musí přepětí ventilovat, aby to s ním nešvihlo. My se toho nebojíme a máme hodně tolerantní sousedy," usmála se. Jeden člen domácnosti Moravcových proto většinou při biatlonu od televize mizí. Jejich irský lovecký setr Ron. "Většinou se na biatlon klidí někam stranou, protože fandíme opravdu hlučně a on to nedobře snáší. Chodí až na konci," řekla.

V medaili Moravcová věřila už v polovině stíhacího závodu. To už měl Moravec za sebou úspěšně obě položky vleže. "To už jsem tajně doufala, protože stojka je jeho silnější položka. Nenechal se vybláznit, jel si svoje tempo, což je jeho taktika. Rozjíždí závod střídměji a poslední dvě kola je schopen za to vzít," řekla. Dosavadní nepopulární umístění jsou zapomenuta. "Ta čtvrtá místa mě loni opravdu moc mrzela, ale je lepší placka z olympiády než na mistrovství světa," ocenila Moravcová.