Soukalová: Co se stalo? Nevím, ale tonoucí se stébla chytá
Soči - Gabriela Soukalová měla být dalším trumfem české výpravy na olympijských hrách v Soči, první závod jí ale vůbec nevyšel. Sprint biatlonistek v horách v Krasné Poljaně zahájila třemi chybami na střelbě vleže, připravila se o medailovou šanci a nejspíš také o možnost bojovat o cenný kov v úterním stíhacím závodu.
Snad lehká nervozita, která provázela Soukalovou při trénincích, snad očekávání prvního olympijského závodu. To mohly být faktory, které se podepsaly na jejím výpadku. "Sakryš," řekla si po první ráně. "Sakryš," hlesla po druhé, opět nepovedené. "To je patnáctka pryč," tušila, než vypálila znovu.
A poslední ránou minula terč potřetí. "To bylo už po závodu," prohlásila za cílem. "I kdybych letěla jak bůh, tak se s tím už nic nedalo dělat," řekla. Sama ale netuší, čím to mohlo být. "Snažila jsem se si to nepřipouštět, očekávání jsem neměla skoro žádná. Vůbec nevím, co se stalo," pokrčila rameny.
Paradoxně zmar, který prožila na první střelnici, jí vlil krev do žil. "Tonoucí se stébla chytá," usmála se Soukalová. Hlava se jí uklidnila a na stojce neminula ani jednou. "Věděla jsem, že to je stejně konec závodu, že to je stejně jedno. Tak jsem to tam nasypala a jela jsem," uvedla.
I pro maminku Gabrielu, bývalou reprezentantku v běhu na lyžích, která byla u trati v nejtěžším kopci. "Tak jedu aspoň pro ni, když už sem jela tak dlouhou cestu. Musela jsem jí to aspoň takto vrátit," říkala si biatlonistka v duchu.
Běžecká forma dodává sebedůvěru
Právě běh byl její silnou stránkou. Druhý nejrychlejší čas dává jistotu, že v Soči je v dobré formě. Musí věřit, že tenhle výpadek byl výjimkou, musí si to srovnat v hlavě. Byť do úterní stíhačky vystartuje s velkou ztrátou, může ji to nakopnout k lepším výkonům, může se uklidnit.
"Aspoň běh když se povedl, tak jsem ráda. Kdyby se náhodou stalo, že bych se trefila v dalších závodech, tak aspoň vím, že běžecky na tom nejsem tak špatně. Určitě mi to dává trochu sebedůvěru," uvedla. Loni při světovém poháru v Soči zažila podobný závod, tehdy pro změnu třikrát minula na druhé střelbě.
Sprint prý nemá moc ráda. V minulé sezoně v něm ale dvakrát zvítězila, letos byla jednou čtvrtá. Následnou stíhačku v Ruhpoldingu vyhrála. "To si člověk řekne, že mu o nic nejde, když už jsem tak vzadu," pravila. I kouč Ondřej Rybář věřil, že jí výpadek pomůže v pozitivním slova smyslu. "Souhlasím, určitě. Když jsem to zakopala hned v prvním závodě, o nic nepůjde," přikyvovala.
Při závodu prý také pocítila náročnost tratí. "Jsem suverénně nejtěžší," usmála se. K tomu se musí připočítat čtyři kilogramy těžká zbraň. "Ono se to s tou flintou nezdá, ale to je taková rychlost, navíc to v dřepu držet ve sjezdech. V prvním kole jsem málem vylítla, bylo to tak padesát na padesát," přiznala.
Vítková: Prostor na zlepšení je
Z druhé střelby vestoje Vítková odjížděla na šestém místě a zdálo se, že by mohla ve sprintu bojovat o medaili z olympijských her. "Rupla jsem," přiznala. "Bezchybná střelba a šestnácté místo, to je špatně," uznala Vítková. Je to sice její nejlepší umístění na olympiádě, ale po výsledcích v sezoně chtěla pětadvacetiletá biatlonistka víc.
Ve světovém poháru byla v individuálním závodu dvakrát na stupních vítězů, jednou těsně pod nimi. Jenže poslední závody před Soči v Anterselvě jí vůbec nevyšly. To poznamenalo její psychiku, navíc od té doby nezávodila. "Doufám, že jsem se teď rozjela a bude to lepší. Máme před sebou ještě hodně závodů, takže máme prostor na zlepšení," konstatovala.
Právě bezchybná střelba by jí mohla pomoci. "To mě může jenom nakopnout do dalších závodů, vždyť to umím," prohlásila. Ztráta 44 sekund se zdá na první pohled hrozivá, ale na páté místo má Vítková manko jen 15 sekund. A to se dá ve stíhačce dojet.
"Bude to hlavně o tom si pohlídat střelbu, od toho se bude odvíjet celý závod. Je to tam v sekundách nasekané, bude to hodně kontaktní," tvrdila. To má ale ráda. Bude mít možnost si v závěsu za soupeřkami chvíli ulevit při běhu, nabrat síly. Jízda v kontaktu ji vyhecuje. "Když se povede střelba, dá se jít hodně nahoru," podotkla.
Zpožděný spánek
"Doufám, že dokážu co nejlíp zregenerovat a nabrat síly," řekla před úterním závodem. "Kontaktní závody mám ráda. Je lepší, když se můžu za někým vyvézt a mám s kým jet, než když jedu na trati sama. Těším se na to," prohlásila.
V Rusku se snažila držet český čas, chodit později spát a ráno si přispat. Úplně se jí to ale nepodařilo, ráno se probudila brzo. "Takže jsem si lehla po obědě," usmála se. V pondělí se chce projet na lyžích a hlavně zregenerovat třeba masáží. "Tři týdny jsme nezávodili, takže doufám, že to bylo takové prošťouchnutí a bude to lepší," dodala s vírou.
