O návštěvě hokejové kabiny
Mít fotku s Pavlem Kolářem a Slávou Lenerem je fajn, ale až zase tak nic moc zajímavého by na tom nebylo, kdyby tato fotka nebyla z kabiny našeho národního hokejového týmu, z hokejové haly Bolšoj.
Během Her je toto místo striktně určeno jen pro hokejisty a jejich realizační týmy, a to já tady rozhodně nejsem. Naopak, nosím na krku akreditaci s červenou páskou, určenou pro zástupce médií, a ti sem samozřejmě přístup nemají. Jak se mi tedy podařilo překonat několik kontrol a vniknout do tohoto hájemství hokejového týmu? Za vše mohl můj trochu bolavý kotník...
Požádala jsem o pomoc člověka nejpovolanějšího, mého dlouholetého fyzioterapeuta a kamaráda Pavla Koláře, který měl od počátku naší spolupráce nemalý podíl na mých sportovních výsledcích. Problém ale nastal s místem, kde ošetření realizovat. Do vesnice sportovců přístup nemám a vyřídit ho by trvalo nejméně dva dny.
Dali jsme si tedy "rande" v hokejové hale po rozbruslení našeho týmu. Tam mám ale přístup opět jenom do hlediště na místa určená zástupcům médií. Sláva Lener na mě mával, že mám seskočit z hlediště na střídačku. To se mi za jeho pomoci za zády místní ochranky ještě podařilo. Vstup do tunelu vedoucího do hráčského zázemí byl už ale hlídán pečlivěji a pohled strážníka na mou novinářskou akreditaci byl směsí vyděšení a hrozby, že zbytek Her prožiju v cele předběžného zadržení.
Když už se zdálo, že záruka Slávy Lenera a Pavla Koláře, že nejdu do těchto prostor psát či točit tajnou reportáž, nepadne na úrodnou půdu a budu vykázána z haly ven, prohlásila ochranka: Dejte si akreditaci pod bundu, ať není vidět, běžte dál, ale nikdy jsem vás neviděl…
Kotník je teď už lepší a já mám místní ochranku, která mě jinak denně během mých cest na lyžařský stadion Laura lustruje hned několikrát, o něco raději...
