Následuje
Branky, body, vteřiny

Nejlepší, nebo ne?

Až v neděli večer během slavnostního ceremoniálu vystoupí prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach, čeká ho tradiční a protokolem předepsaná věta o ukončení olympijských her. V jedné věci si ovšem může vybrat. Buď dodá nejlepší zimní Hry všech dob, nebo taky ne.

Michal Dusík
zdroj: ČT24 autor: V. Rejl

Je to trochu Sofiina volba, Pokud totiž označí Hry jako nejlepší v historii, tak vlastně potvrdí konec plánu MOV pořádat ekonomicky únosné a levné Hry. Dá všem dalším pořadatelům jasnou zprávu. Chceme skvělé Hry bez ohledu na cenu. Pokud větu neřekne, hluboce raní prezidenta Putina a celé Rusko.

Úkol Putina byl totiž jasný. Nejlepší olympijské hry všech dob. Ostatně v tomto duchu o olympijských hrách referují třeba ruské televizní programy. Zahajovací ceremoniál byl nejlepší v historii. Stadiony jsou nejlepší v historii. Horské středisko je nejlepší v historii. Několikrát jsem viděl rozhovor s komentátorem americké televize, který zdůrazňoval jediné. Už úvod Her ukázal, že Rusko je nejlepší zemí na celém kontinentu a jeho přirozeným vůdcem. To se určitě dobře Rusům poslouchalo, i když nevím, jak se dá takový zásadní poznatek odhalit během slavnostního zahájení a taky který ze dvou kontinentů, na kterých se Rusko rozkládá, měl ten Američan vlastně na mysli.

Jaké ale doopravdy byly 22. zimní olympijské hry v Soči? To není jednoduchá otázka a na přesnější odpověď asi bude zapotřebí časový odstup, přesto se pokusím shrnout alespoň bezprostřední dojmy.

Organizované

Určitě jim nelze vytýkat špatnou organizaci. Olympijský park v Adleru srovnal do kompaktního kruhu stadiony pro krasobruslení, rychlobruslení, hokej i curling. V jejich centru je pak pódium pro medailové ceremoniály a pylon s olympijským ohněm. Vše bez problémů dostupné pěšky, zatím jsem nezažil tak rychlý přesun mezi sportovišti. V bezprostřední blízkosti je i olympijská vesnice, prostě pohoda pro sportovce, diváky i novináře. I horská střediska jsou prý kvalitní, i když se našly problémy s délkou tratí, doprava funguje spolehlivě, snad nikdy jsem nezažil tak krátké intervaly mezi autobusy a tak dobře vyřešený systém přepravy do relativně vzdálené horské oblasti.

Vřelé

To je snad největší přednost běžných Rusů. Jejich vřelost a úsměvy jsou příjemně nakažlivé. Dobrovolníci sice občas neuměli poradit, přesto každý problém řešili se zápalem a především s úsměvem. Skvělou atmosféru pak připravili diváci na všech sportovištích. Objevila se kritika, že prázdná místa na tribunách zaplnili pořadatelé právě dobrovolníky, ale to bych v žádném případě nepovažoval za chybu, naopak. Vždyť je lepší mít skvělou kulisu a dobrovolníci, kteří za svou namáhavou práci dostanou jenom základní ubytování, jídlo a oblečení, si malý dárek navíc v podobě vstupenek více než zaslouží. Je pravda, že vzhledem k přehnaným, často zbytečně živeným obavám z teroristického útoku a také problematičtějšímu vstupu do Ruska poněkud ubylo zahraničních návštěvníků, ale i tak byla atmosféra skvělá a rozhodně se nefandilo pouze domácím.

Bezpečné

Nasazení vojáků a policie bylo enormní, bohužel v dnešní zvláštní době je podobná ochrana nezbytná a rozhodně nebyla v prostoru olympijského parku přehnaně obtěžující. Doufám, že to nezakřiknu, ale zatím nedošlo ani k nejmenšímu narušení klidného průběhu her. Na každém kroku jsou kamery, policejní hlídky na koních kontrolují široké okolí parku. Cesty do hor jsou lemovány kontrolními stanovišti a zahlédl jsem i několik protileteckých komplexů zakrytých maskovací sítí.

Rozmařilé

To je jeden z největších problémů. Rozpočet Her je prostě neskutečný. Předčil všechny předchozí Hry. Neumím odhadnout, jak velké procento z nákladů zamířilo do soukromých kapes (i když s českými zkušenostmi je moje představivost v tomto směru docela vycvičená), ale plýtvání je vidět na mnoha místech. Milionový ohňostroj při slavnostním ceremoniálu měl dvě kompletní zkoušky, při kterých se střílelo naplno a za plnou cenu. Ostatně samotné ceremoniály stály stejně jako výstavba stadionu Fišt. Mimo jiné se totiž kvůli nim stavěla střecha se závěsy a kolejnicemi, která půjde po Hrách do šrotu.

Necitlivé

Na přípravu Her doplatila kouzelná kavkazská příroda. Ale rozumím i tomuto argumentu: "To se vám to kritizuje, že budováním sjezdovek a horského střediska ničíme přírodu, když vy už jste si v Alpách podobně všechno postavili dávno a teď už chráníte jenom malé zbytky." Se stejným klidem ale stavitelé likvidovali i místní vesničky, jejich zdroje vody a bez mrknutí oka přesouvali kubíky zeminy i stovky obyvatel.

To, že Rusům při budování chybí smysl pro detaily, to může překvapit možná Japonce, ale nás ne, a tak bych nechal stranou drobnosti typu přechodů odnikud nikam, chodníků, které se nepotkaly, a také slavných dvojzáchodků, což byl ovšem pouze nedodělek, prostě se nestihlo postavit příčku a přidělat dvoje dveře. Ale jenom o týden a před začátkem Her už měl každý uživatel své soukromí. Znám pár řemeslníků, kteří by to taky zvládli.

Na závěr snad jediné. Každé Hry zanechají spoustu vzpomínek a na Soči rozhodně nebudu vzpomínat ve zlém.

Hlavní zprávy